Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že je potřeba změnit způsob výuky dějepisu v českých školách. Více prostoru by měla dostávat moderní historie a události, které často ovlivňují i současný svět, a naopak na dávné dějiny by měl být kladen menší důraz.

Podle Magdalény Benešové z organizace Post Bellum, jež provozuje archiv vzpomínek pamětníků Paměť národa, se však situace zlepšuje. "Je představa, že to je úplná katastrofa, že se končí revolucí roku 1848 a moderní dějiny se neučí vůbec. To může být pravda na některých školách. Ale data ukazují posun k tomu, že se nekončí druhou, nebo dokonce první světovou válkou. Je celkem běžné, že školy dojdou třeba do roku 2001," podotýká.

Učitelé by si podle ní měli nejdříve stanovit cíle. Uvědomit si, co chtějí, aby si děti z dané hodiny odnesly. Zatímco někdy je skutečně zapotřebí výklad a "našprtání" dat či jmen, v další hodině může být vhodný úplně jiný styl výuky.

"Metod má být celá škála a učitel má být schopný zvolit takovou, která je efektivní pro zvolený cíl. Může se stát, že žák stráví mnoho hodin badáním, kdy se stala nějaká událost, místo toho, aby si to někde přečetl a zapamatoval si to, a není to úplně efektivní. Je potřeba si rozmyslet, co chceme dělat, a potom k tomu volit metody," vysvětluje Benešová.

Děti řeší, zda vstoupit do JZD

Organizace Post Bellum například organizuje na školách zážitkové workshopy, během kterých děti vstupují do postav inspirovaných pamětníky. Pochopí, jaká situace v dané době panovala, a osvojí si určité postoje. "Máme třeba workshop o kolektivizaci, kdy děti řeší dilema, jestli vstoupit, nebo nevstoupit do zemědělského družstva," líčí Benešová.

Foto: Radek Vebr

Jsou ale témata, která se ve školách stále opomíjí. Příkladem podle ní je vyhnání českých Němců nebo romský holokaust. "Ve workshopu zaměřeném na romský holokaust jsou děti v rolích nějakých lidí a vůbec nevědí, že to jsou Romové. Pak se dozví, že mají nějaký původ a že to má na ně nějaký dopad," říká Benešová. Mnohdy je to podle ní poprvé, kdy se děti dozvědí, že romský holokaust vůbec existoval.

Naopak o blížícím se výročí 17. listopadu mají děti podle Benešové většinou povědomí. "Tento svátek znají děti nejvíce ze všech a je jim nejbližší," říká. V tento den pořádá Post Bellum společně se spolkem Díky, že můžem akci Samet na školách.

Už deset let také organizace propojuje děti s pamětníky. O nedávné historii se mohou učit z jejich vzpomínek v rámci projektu Příběhy našich sousedů. "Žáci se setkají s pamětníkem a vedou s ním rozhovor. Potom si dohledají další informace a příběh zpracují. Na konci mají možnost vystoupit před veřejností a příběh představit," popisuje Benešová.

Z několikahodinového rozhovoru musí žáci vytvořit nahrávku trvající jen několik minut - učí se tím, jak vybrat to podstatné. "Nastupuje přemýšlení, na které třeba nejsme ve školách úplně zvyklí. O čem ten příběh byl, jestli o lásce, strachu nebo třeba přátelství. Přemýšlí o tom, co tím pamětník chtěl sdělit. A slyšela jsem už od několika lidí, že jejich neteř nebo vnuk se zapojlili do tohoto projektu a spustilo to dialog v jejich rodině. Povídali si s nějakým člověkem o minulosti a začalo je zajímat, jak to měli jejich příbuzní," dodává Benešová.

Poslechněte si podcast s vedoucí vzdělávacích projektů v organizaci Post Bellum Magdalenou Benešovou na platformě Soundcloud.