"Álo, já nevím, jak vytvarovat křídla," volá si prvňák na pomoc lektorku. Děti právě mají odpolední kroužek keramiky a dostaly za úkol vyrobit motýla. Své výtvory pak dají do pece a na příští hodině si je vyzvednou. "Někteří chlapci ale zjistí, že je keramika nebaví a raději by šli na nějaký sport," říká Alena Fáčková, která kurz vede.

Na to, že si dítě vybere kroužek, který mu třeba "nesedne", jsou zvyklí. A nepovažují to za problém. "Děti mají mít co největší nabídku. Možnost se v některé z aktivit najít, v tom je ta svoboda," vysvětluje ředitel školy Vít Beran. Škola podle něj nemá být prázdná ani odpoledne. Budova se otevírá každý den v šest ráno a zavírá se až kolem 11. hodiny večer, když skončí poslední tréninky.

Celkově dětem nabízejí přes 40 kroužků. Fáčková vede po keramice takzvaný chovák, v němž děti pečují o králíky, morčata nebo želvy. O pár místností vedle zase probíhá trénink bojového umění aikido. Na pingpongový stůl už nezbyla volná učebna, stolní tenis tak děti hrají na chodbě. Mohou navštěvovat také tvořivou dílnu nebo kurzy vaření.

Děti mají v keramice vytvarovat motýla. "S prvňáčky dělám jednodušší tvary, starší děti si ale už vyrobí i hrníčky," říká Alena Fáčková, která kurz vede.Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

V domácích dílnách si děti mohou vyrobit třeba voňavé mýdlo. Ve volnočasové místnosti si mohou odpočinout na gauči, zahrát deskové hry nebo stolní fotbal.Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

Tenisový stůl se už do zaplněných místností školy nevešel. Hraje se na chodbě.Foto: Jakub Plíhal

Kroužek bojového umění aikido ve škole vede jednou týdně Valeryj, který do Česka utekl z Luhanské oblasti po začátku války na Ukrajině.Foto: Jakub Plíhal

O aikido mají zájem hlavně chlapci.Foto: Jakub Plíhal

"Chceme, aby se děti dál seberealizovaly. Třídy nemají být nikdy prázdné, odpoledne se plní kroužky a aktivitami, z nichž si děti mohou vybrat," říká ředitel školy Vít Beran.Foto: Jakub Plíhal

K oblíbeným kroužkům ve škole v Kunraticích patří takzvaný chovák. Děti se v něm učí starat o domácí mazlíčky.Foto: Jakub Plíhal

"Chovák využíváme i ve výuce. Zvířata si můžeme vzít jako pomůcku do přírodopisu," říká ředitel Vít Beran.Foto: Jakub Plíhal

"Toto v každé škole nezažijete." Děti, kterým rodiče nedovolí mít doma zvíře, se tady mohou starat o morče, králíka nebo ještěrku.Foto: Jakub Plíhal

"Nejdřív čistí klece a krmí zvířata, pak se s nimi mazlí," říká vedoucí "chováku" Alena Fáčková.Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

Foto: Jakub Plíhal

Kroužky a volnočasové aktivity patří mezi neformální vzdělávání, které má rozvíjet dovednosti, kompetence i životní postoje nad rámec školní výuky. Podle výzkumů zlepšují i studijní výsledky žáků.

"Například studie publikovaná v časopise Child Development zjistila, že děti, které se účastnily mimoškolních aktivit, měly o 15 procent vyšší skóre v testech čtení a matematiky než ty, které se jich nezúčastnily," uvádí Jolana Dočkalová z Asociace pro neformální vzdělávání.

Neformální vzdělávání podle ní může dětem pomoci rozvíjet důležité dovednosti, jako je kritické myšlení, řešení problémů, komunikace a spolupráce. Z toho pak budou těžit nejen v dalším studiu, ale celý život. Volnočasové a zájmové aktivity mohou také přispět k sociálnímu a emocionálnímu rozvoji.

"Pomáhají rozvíjet sebevědomí, empatii, zodpovědnost a odolnost. Například studie publikovaná v časopise Journal of Youth and Adolescence zjistila, že děti, které se účastnily mimoškolních aktivit, měly vyšší sebevědomí a sebeúctu a nižší míru úzkosti a deprese," říká Dočkalová.

"Potřebují zažívat něco s partou"

Zajistit dětem různorodé aktivity mimo výuku ale je pro mnoho škol složité. Často jim k tomu chybí personál, peníze nebo prostory. V Kunraticích však ukazují, že to může fungovat. Ve škole je přes 800 dětí a v kroužcích mají obsazeno 450 míst. Další až tři stovky dětí navštěvují taneční, sportovní oddíly florbalu, basketbalu a jiných sportů. Škola má své středisko volného času pro aktivity a sport, kroužky si zajišťuje přes Dům dětí a mládeže Praha 10.

"Když si škola zřizuje kroužky sama a nemá na to dotaci, musí vybírat školné, aby zaplatila učitele, materiál a provoz kroužků. Dům dětí jako zařízení hlavního města Prahy má svůj rozpočet, rodiče tak za aktivity platí jemu," vysvětluje ředitel Beran. Například keramika pro prvňáky vyjde na 3000 korun za rok.

Nadto škola ještě pronajímá prostory externím agenturám. Takto zde funguje třeba taneční skupina Ada či sportovní oddíly. "Děti mají své volnočasové aktivity blízko školy a domova, nemusí pak nikam cestovat," zdůvodňuje ředitel. Jiná nabídka je zaměřená na deváťáky, skupina Taneční kurzy Dance Expert jim nabízí taneční. Završuje je ples, který pořádá škola. "Zapadá to do konceptu výchovy dětí k určitému životnímu stylu i jednání ve společnosti," dodává Beran.

K oblíbeným kroužkům ve škole v Kunraticích patří takzvaný chovák. Děti se v něm učí starat o domácí mazlíčky.Foto: Jakub Plíhal

Na kunratické škole se také snaží trávit s žáky čas v přírodě. Venku občas probíhá i běžná výuka. Odpoledne se pak mohou vydat třeba na dvouapůlhodinovou lesní expedici nebo se přihlásit na venkovní atletiku. Jezdí i na adaptační výjezdy, v červnu mají týden turistiky a objevů, v zimě zase lyžařské kurzy. "Dětem dnes nejvíc chybí sociální učení, potřebují zažívat něco s partou," doplňuje ředitel Beran.

Pobytu venku se totiž českým žákům příliš nedostává. V průzkumu České děti venku z roku 2016 pouze šest procent dětí ve věku od sedmi do patnácti let uvedlo, že byly venku na školní zahradě v průběhu vyučování. O přestávkách na ní bylo 13 procent dětí. Na školním hřišti bylo jen osm procent dětí při vyučování a pět procent o přestávkách, vyplývá z průzkumu Nadace Proměny Karla Komárka a agentury Median.

Volný čas v datech

Přiblížení výuky ke skutečnému životu

Nejen ve volném čase, kroužcích a oddílech zažívají děti aktivní zapojení a úspěch. Platit by to podle školy mělo i při výuce. V Kunraticích proto rozvíjejí takzvané kooperativní učení. Jeho podstatou je, že se žáci aktivně zapojují do výuky a pracují v párech nebo skupinách.

Na skupinky dělí učitelé i šesťáky při hodině dějepisu. Nejdříve jim pustí video o římských legiích. Potom mají žáci za úkol probádat přidělený textový zdroj a přijít na to, co vše přispívalo k úspěchům Římanů. Následně výsledek svého uvažování sdílí skupiny napříč třídou. "Vzniká tak nejen mozaika jejich uvažování, ale učitelé plánují čas i pro zobecnění a reflektování jak práce ve skupinách, tak získaných informací. Díky takto vedené výuce se do práce ve třídě zapojí každý žák," doplňuje ředitel Beran.

Učitelé dbají na to, aby si každý žák vyzkoušel různé role a zjistil, jestli mu více sedí například pozice vedoucího skupiny, mluvčího, nebo zapisovatele. "Pokud víme, že má dítě nějakou praktickou dovednost, snažíme se ho v ní podpořit. Pro někoho může být úspěch navázaný na vědomosti nebo intelekt těžce dosažitelný, ale může ukázat, že umí naopak jinou dovednost, kterou si odnesl právě třeba z kroužku," vysvětlují učitelé dějepisu Iveta Jeřábková a Ondřej Nejedlý.

Podle ředitele školy Víta Berana je ideální, když si děti znalosti z hodin upevňují odpoledne ve volnočasových aktivitách. Foto: Jakub Plíhal

Petr Daniš ze vzdělávacího centra Tereza, které spolupracuje s tisícovkou škol na výuce o přírodě, poznamenává, že aktivity neformálního vzdělávání přibližují děti ke skutečnému životu. "V přírodě nebo v tvůrčím kroužku mají šanci své dovednosti uplatnit v reálném prostředí. Získávají tak přesvědčení, že něco mohou změnit svým jednáním a může to mít pozitivní dopad na společnost. Například když si naplánují školní zahradu a pak ji vybudují," říká.

Vyšší důraz na propojování neformálních aktivit s klasickou výukou klade i Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Také podle ředitele Berana je ideální, když si děti znalosti z hodin upevňují odpoledne ve volnočasových aktivitách. "Když mě například zajímá modelaření, rozvíjím si manuální i polytechnické schopnosti. A přitom uplatním i znalosti z fyziky. Něco se v ní naučím a potom, když budu konstruovat letadlo, mi bude jasnější, proč třeba musí být křídlo zahnuté," vysvětluje.

Podle odborníka na vzdělávání Jiřího Zajíce z Národního pedagogického institutu má neformální vzdělávání přínos hlavně pro osvojování postojů dětí. K tomu podle něj při běžné výuce tolik nedochází. "Osvojují si je na základě zážitku a na základě vzoru někoho jiného. Důležité tedy je zavést přístupy z neformálního vzdělávání i do výuky. Jedním z hlavních je proměna vztahu mezi učitelem a žákem i mezi žáky mezi sebou. Zatímco v oddílu dítě vedoucímu důvěřuje, učiteli ve třídě už méně. Jakmile ale učitele zažije jako součást neformálního programu, najednou si k němu hledá kladnější vztah," popisuje.

Překážkou ve vytváření důvěry může být podle experta známkování. "Jestliže mi někdo může dát známku, která mě úplně potopí, tak k němu nemůžu mít důvěru," upozorňuje. Na škole v Kunraticích proto část učitelů známky nepoužívá a hodnotí jinak, například slovně. O pokrocích dětí si vedou záznamy pro zpětnou vazbu a reflexi.

Za 45 minut se kompetence osvojit nedá

Přestože na rozvoj oborových gramotností a kompetencí cílí revidovaný rámcový vzdělávací program, největší odpovědnost padá na ředitele, učitele a školu. Pokud s prvky neformálního vzdělávání ve svém školním programu nepočítá, začleňují se podle Zajíce do výuky hůře. "Průšvih je i rozbití vzdělávacího cyklu na 45minutové úseky. Za 45 minut se žádná kompetence osvojit nedá, to vyžaduje alespoň několik hodin," upozorňuje expert z Národního pedagogického institutu.

Školám také často chybí peníze na pokrytí nákladů, jako jsou honoráře externích lektorů, nákup pomůcek a organizace výletů. "Učitelé jsou navíc často přetížení a nemají dostatek času na přípravu a realizaci aktivit k propojování učení," doplňuje Jolana Dočkalová z Asociace pro neformální vzdělávání.

Ředitel Vít Beran vidí problém i v tom, že v Česku není dostatečný zájem společnosti o to, aby děti ze škol vycházely vybavené kompetencemi. "Nemáme cíle vzdělávání, které by opravdu proměňovaly kvalitu výuky ve školách a současně reagovaly na společenskou poptávku. Například ve Finsku jsem viděl, že kurikulum cílí na polytechnické dovednosti dětí, které díky tomu ve vybavených dílnách zvládají jak truhlařinu, tak práci v kovodílně, se šicím strojem, 3D tiskárnou i v kuchyni. Cílem ve Finsku je i to, aby byla vyrovnaná kvalita všech škol," dodává.