Počty žáků nakažených koronavirem se v polovině listopadu začínají vymykat kontrole. Více než čtvrtinu z deseti až 14 tisíc nakažených lidí denně tvoří podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky děti od pěti do 14 let. Souhrnná čísla o žácích v karanténě k dispozici nejsou, pokud se jich ale každý den nakazí tři tisícovky, dopadá karanténa na tisíce jejich spolužáků a dětí ze zájmových kroužků. Pro všechny musí školy zajišťovat výuku jinak.

Co se týče kvality a počtu odučených hodin, jsou na tom nejlépe děti tam, kde jde do karantény celá třída. Mnozí učitelé dokáží okamžitě převést výuku do on-line prostředí, jak byli zvyklí během lockdownu. Jenže tahle situace není častá. Od 25. října sice platí, že dětem s negativním PCR testem končí karanténa po týdnu od kontaktu s pozitivní osobou, návrat do školy ale tak rychlý nebývá. Hodně času zabere vyřídit potřebné náležitosti – komunikaci s hygienickou stanicí, žádanku, test a potvrzení o něm. Děti se tak do školy nevracejí najednou, ale postupně. A učitelům se neustále mění seznamy, kdo je vlastně ve třídě a kdo doma.

Když musí do karantény některý ze žáků Základní školy Mníšek pod Brdy, učitelka ho připojí do hodiny on-line. S chybějícími má dvacetiminutovku doučování.Foto: ZŠ Mníšek pod Brdy/Facebook

V situaci, kdy epidemie zrychluje, jsou hygieny přetížené a žáci na výsledky PCR testů čekají i déle než tři dny. Což je doba jejich platnosti. Mezitím do školy nemohou. Především pro rodiče mladších žáků to znamená problém, musí zajistit hlídání nebo s dětmi zůstat doma. Na ošetřovné mají ale nárok jen rodiče dětí do deseti let, navíc jen na devět dnů. Další problém nastává, když se dítě nejprve doma celé dny nudí, protože ho škola do výuky nijak nezapojila, a po návratu pak nestíhá vše dohánět.

„Naše učitelka to zvládla skvěle,“ prohlašuje Hanka, která má dceru ve třetí třídě základní školy v Mníšku pod Brdy. Učitelka děti v karanténě rozdělila do dvou skupin, jedna se přes aplikaci Google Meet učila od osmi do deseti hodin, druhá od deseti do dvanácti. Každý den se střídaly. „Navíc probírala jen to je nejnutnější, ostatní nechávala na návrat do lavic,“ dodává Hanka. Pět dětí, které se z karantény vrátily o tři dny později než ostatní, sledovalo hodiny přes kameru. „Po vyučování se s nimi na dvacet minut setkala on-line a probírala, co bylo nejasné,“ říká Hanka.

V karanténě jsou němčináři i klarinetisti

Pokud se koronavirem nakazí žák nebo učitel, jdou do karantény celé třídy, které se s ním setkaly. V případě žáka všichni spolužáci, v případě učitele všechny třídy, které učil. Výjimkou je kontakt ve společných prostorách školy, ve kterých se mísí různé třídy a všichni povinně tam nosí respirátor či roušku. Třídy v karanténě se učí on-line, jako tomu bylo v minulém školním roce při lockdownu.

Jiná situace nastává, pokud se kontakt s covid pozitivní osobou netýká celé třídy, ale jen její části. To je případ dělených předmětů, typicky cizích jazyků. Ve chvíli, kdy se například nakazí někdo z angličtinářů, musí všichni angličtináři domů do karantény. Němčináři zůstávají ve škole. Na středních školách navštěvují volitelné předměty mnohdy studenti různých tříd, když se tedy vyskytne covid tam, chybí pak v každé třídě studentů jen několik.

Na žáky v karanténě nezapomíná Základní škola T. G. Masaryka ve Štětí. Každý se může zapojit na dálku do výuky. Foto: ZŠ T. G. Masaryka Štětí/Facebook

Vliv má i to, když je část studentů očkovaná a část ne. Když je většina třídy neočkovaná, jdou domů na distanční výuku všichni, včetně očkovaných. Když převažují očkovaní, učí se ve škole a doma jsou pouze neočkovaní. Škola nemá povinnost zajistit jim distanční výuku, leckdy tak pouze dostávají podklady a zadání práce přes internet.

Nejméně výhodné pro žáka je, když skončí z celé třídy v karanténě úplně sám, poté co nakaženého člověka potkal třeba v rodině, na sportovním tréninku nebo na kroužku. Když je covid pozitivní florbalový trenér nebo učitel klarinetu, do karantény jdou jejich svěřenci ze všech škol a ročníků. Ve třídách pak chybí pouze jednotlivci.

Co když je doma jediné dítě

Oslovené matky líčí, že se v takovém případě stane dítě pro školu neviditelné. Učitelé k němu obvykle přistupují, jako kdyby pro nemoc chybělo. „Zažili jsme nejrůznější případy karantény. Nejdřív do ní šla celá třída kvůli covid pozitivní učitelce, pak asi třetina kvůli pozitivnímu klukovi z jiné třídy na němčině. Můj syn pak byl v karanténě sám kvůli nakaženému učiteli v ZUŠce,“ vypráví Pavlína, maminka třináctiletého Matěje ze základní školy v Praze.

V prvním případě přešla třída na dva týdny do výuky v Microsoft Teams, ve druhém učitelé klíčových předmětů posílali žákům v karanténě přes stejný program pracovní listy či prezentace. „Když ale byl v karanténě jen můj syn, nedělo se nic. Byl zdravý a nudil se doma,“ pokračuje Pavlína.

Občas jejímu synovi poslal kamarád ofocenou stránku sešitu nebo číslo stránky, která byla za domácí úkol. „Bylo to nárazové. Jeden předmět, druhý den nic, třetí zase nějaká ofocená stránka,“ říká matka. „Když je kluk doma s angínou, tak spí a je rád, že je rád. Tady mu ale nic nebylo a říkal, že by se klidně učil. Když se pak vrátil do školy, nestíhal. To mi nedává smysl,“ prohlašuje Pavlína.

Podobnou zkušenost má i Karolína, matka jedenáctileté páťačky Alžběty, která chodí na základní školu v Praze. „Učivo a úkoly jsme zjišťovali sami u kamarádů,“ vypráví. Když začalo být více dětí nemocných, matikářka a češtinářka nahrávaly úkoly do aplikace Google Classroom. „To bylo ale všechno. Čekala bych e-mailovou konzultaci, jednou týdně připojit dítě do hodiny nebo nahrávat na internet i podklady, aby děti nevypadly na 14 dnů,“ říká.

Nechápe, proč by měly děti o školu přijít. „Po učitelích nechci dlouhé přesčasy, ale proč třeba v jedné z hodin nedají dětem ve třídě samostatnou práci a nespojí se s těmi doma?“ ptá se Karolína.

Přizpůsobení výuky žákům v karanténě

Jsou ale i školy, kde se na děti v karanténě nezapomíná. Ředitelce Základní školy T. G. Masaryka ve Štětí Gabriele Hruškové přišlo škoda nevyužít zkušenosti z distanční výuky při lockdownu v minulém školním roce. Oslovila proto rodiče, zda by měli zájem, aby se jejich děti připojovaly on-line do hodin v případě jakékoliv absence, tedy nejen karantény. A rodiče zájem měli. Sešla se proto s učiteli a asistenty a vymysleli, jak by to mohlo fungovat.

„Zásadní bylo vysvětlit důležitost úkolů navíc. Pro učitele je náročné mít většinu dětí ve třídě a jen pár, nebo třeba jen jedno, na on-line,“ říká ředitelka. Podpořit učitele mohou ve Štětí i asistenti pedagoga, kteří mají z distanční výuky stejné dovednosti. Především na druhém stupni. Jinak to funguje na prvním stupni, kde je základem individuální komunikace učitelů s rodiči. „Společně si stanoví, jak bude on-line výuka probíhat. Žákům se napasuje podle jejich potřeb a možností. Na druhém stupni už žáci sami dokážou říct pedagogům, co potřebují,“ vysvětluje Hrušková.

Gymnázium a SOŠ Mikulov sice působí v historických prostorech, výuku má ale moderní. Student v karanténě si s učitelem dohodne on-line vstup do hodiny a pověří někoho ze spolužáků, aby pedagogovi připomněl potřebnou aplikaci zapnout.Foto: Gymnázium a SOŠ Mikulov/Facebook

Každý žák je jiný, přichází z jiného prostředí a má jiné zázemí, od školy proto potřebuje jinou podporu. „Abychom to dokázali, musíme žáky velmi dobře znát. Pedagog u nás nekončí se zvoněním, věnuje se dětem tak, jak potřebují,“ líčí ředitelka. Škola žáky vede k tomu, aby si uměli o pomoc říct. Půjčuje také do karantény potřebnou IT techniku. Pedagogové musí pracovat týmově, umět s žáky komunikovat a „nedívat se na hodinky“. Práce navíc se podle Hruškové vyplatí, žáci nezaostávají.

Učit souběžně děti ve třídě s těmi v karanténě začala i Pavlína Šnorová, třídní od třeťáků v pražské ZŠ Hostivař. K žákům v karanténě přidává i marody, kteří jsou delší dobu doma. Materiály jim posílá přes Google Classroom, do třídy si nosí notebook, kde má připojené žáky z domova. Učebnice či pracovní sešity promítá přítomným na plátno, ostatním se zobrazují v on-line aplikaci.

„Všichni už to mají zmáknuté. My ve škole i rodiče a žáci doma. Jedeme tak všechny hodiny, kde učím já, z on-line přenosu vynecháváme třeba hudební výchovu. Vše je dobrovolné, přesto bývá stoprocentní účast,“ říká Šnorová. Ta je na škole i metodičkou prevence, na starosti má předcházení šikaně, návykovým látkám, záškoláctví, agresivitě nebo riziku školního neúspěchu. Přístup, kdy žádné dítě nezůstane mimo výuku, se jí osvědčuje.

Zkušenosti s hybridní výukou, kdy učitel současně vzdělává děti přítomné ve třídě i děti připojené on-line z domova, má také učitelka biologie a fyziky Tereza Rolková na Gymnáziu a SOŠ Mikulov. „Rychle u nás přibývá nakažených. Je to pořád dokola – jeden se vrátí, druhý odchází,“ líčí. Se studenty mluví o výuce v karanténě už předtím, než na ni dojde. Vysvětluje, že je v jejich zájmu zapojovat se na dálku do hodin, nemusí pak látku sami dohánět. Studenti si domluví s učitelem možnost on-line přístupu do hodiny a s některým ze spolužáků, aby pedagogovi připomněl, že má dotyčného připojit. „Komunikují obvykle rádi, nechtějí být jen doma, toho už si užili dost,“ shrnuje zkušenosti Rolková.

Někteří učitelé a ředitelé upozorňují, že zajišťovat hybridní výuku je stojí spoustu sil a času navíc. Zástupce ředitele pražské ZŠ Londýnská Václav Nádvorník například svým učitelům říká, že při výuce na dálku, která trvá jen několik dní, není možné dosáhnout stejné kvality, jako když se konala měsíc a více. "Radím jim zvolnit a spíše opakovat. Zdůrazňuji, že potřebuji, aby zůstali živí na prezenční výuku,” popisuje s tím, že karanténa do vyučování na jeho škole zasahuje značně. Během dvou týdnů v ní měli v Londýnské postupně 450 žáků.

Nervozita v ředitelnách stoupá i kvůli tomu, jak se neustále mění protiepidemická opatření a pravidla. "Původně se mluvilo o testování a zavádění nějakých opatření při výskytu 75 nakažených na 100 tisíc obyvatel. Pak při stovce a při třech stovkách. Sledovat všechny změny nás stojí spoustu času. Není týden, aby se neměnila pravidla, jak odcházejí žáci do karantény, co máme dělat, jak máme komunikovat,” líčila v DVTV ředitelka Gymnázia Nad Štolou Renata Schejbalová, která je zároveň šéfkou Asociace ředitelů gymnázií. Školy podle ní suplují práci hygienických stanic, protože jsou to ředitelé, kdo informuje rodiče, že se dítě ocitlo v karanténě a co všechno musí udělat. Organizovat práci ve škole je teď podle ní extrémně náročné, jedna z jejích tříd už je v karanténě potřetí. “Ředitelé i učitelé už jsou tak vyčerpaní, jako by byl červen,” prohlásila Schejbalová.