Ve virtuální místnosti Google Meet je přeplněno. Kdyby šlo o skutečný prostor, bylo by tu snad k nedýchání. Ze svých domovů či škol jsou sem připojeny stovky pedagogů. Lektorka webináře Joanna Bajger se nejprve představí, upozorní, že v projektu Učíme online působí jako dobrovolnice a účastníci jí mohou posílat dotazy chatem, aplikací Sli.do nebo prostřednictvím YouTube, kde je webinář živě streamován. Kalendář ukazuje čtvrtek 26. listopadu 2020 a projekt Učíme online od iniciativy Česko.Digital vysílá svůj padesátý webinář z cyklu Učíme nanečisto.

Je osm hodin večer a učitelé po náročném dni plném improvizovaných on-line hodin a příprav na další školní den znovu dobrovolně usedají k počítači, aby zhlédli interaktivní kurz, který je naučí, jak vytvořit pro žáky vzdělávací únikovou hru. Vlastní kávu si k tomu donesli ve svém oblíbeném koflíku, někomu do sledování kurzu vykládá dítě, u jiného je slyšet vytí psa.

Lektor nepřednáší, ale názorně ukazuje příklady na sdílené obrazovce počítače, učitelé mohou všechny kroky rovnou zkoušet na svém přístroji. Zároveň průběžně posílají dotazy a reakce. Po hodině a půl umějí připravit vlastní „únikovku“ a příští den ji rovnou mohou vyzkoušet se svými žáky.

Hlavní tváře iniciativy Česko.Digital – zleva Eva Pavlíková, Radka Horáková a Jakub Nešetřil. Ten do iniciativy zamířil z postu viceprezidenta technologického gigantu Oracle v Silicon Valley.Foto: Natalia Bubochkina

Pandemie urychlila inovace ve školství. A webináře Česko.Digital to dokazují. „Před koronavirem“ se pedagogové sjížděli na celodenní prezenční školení, kde poslouchali někdy únavné bloky přednášek a občas si udělali poznámku do sešitu. Ale teď na dálku jsou neustále ve střehu a se zájmem objevují „digitální“ způsoby učení.

Přitom třeba schopnost připravit únikovku není pro dobrou on-line výuku školou povinných dětí nezbytná. Spíš je to velký nadstandard. Přesto mu seminaristé dobrovolně obětují volný čas, protože využití herního principu při výuce je k nezaplacení. Při únikové hře se školní znalosti mění v indicie, s jejichž pomocí děti získají klíč k odemčení další místnosti s dalšími úkoly. Školáci tento styl ověřování znalostí milují a jsou pak schopni vstřebat téměř jakoukoliv látku z kteréhokoliv předmětu.

Lektorem kurzu je učitel informatiky a fyziky Patrik Vaněk. Svým kolegům ukazuje, jak mohou vytvořit únikovou hru v prostředí Microsoft Teams, potom shromáždit třídu v jednom virtuálním prostoru, rozdělit ji do skupin, vysvětlit žákům pravidla a poslat je do první místnosti. „To bude třeba Kvikálkov,“ líčí Vaněk. „Aby se žáci dostali do Bradavic, musí v Kvikálkově správně splnit všechny úkoly. Tím si vygenerují kód, který je do Bradavic pustí. Odtud se po splnění úkolů dostanou do Tajemné komnaty a ve finále až k Baziliškovi.“

Lektor Patrik Vaněk vysvětluje, jak má učitel při hraní únikové hry rozdělit třídu do týmů, jak funguje plnění úkolu v místnosti a jak vygenerovat kód pro vstup do další místnosti.Foto: Česko.Digital

Horký březnový víkend

Když se letos v Česku ve středu 11. března kvůli koronavirové pandemii zavřely školy, rychle a spontánně na to zareagovala komunita IT dobrovolníků Česko.Digital. Přes víkend založila projekt Učíme online, který byl zpočátku zaměřený zejména na zprovozňování distanční výuky. Ke konci listopadu v tom Česko.Digital pomohlo již šesti stovkám škol, především konzultacemi k využití dvou největších a nejběžnějších platforem Google G Suite a Microsoft Office 365.

Jenže ve chvíli, kdy Česko.Digital zprovoznilo školám distanční výuku, nastávaly další problémy. „Řada učitelů nevěděla, jak k on-line výuce přistoupit, a následně přicházela na to, že se do hodin nepřihlašovali žáci ze sociálně slabších rodin, protože neměli internet ani počítače,“ vzpomíná spoluzakladatelka Česko.Digital Eva Pavlíková. A tak s kolegy projekt rozšířili – uspořádali sbírku použitých počítačů, které opravovali, instalovali do nich programy a posílali je do rodin. Rozjezd jim pomohla financovat Nadace České spořitelny, jež tím podle svého ředitele Ondřeje Zapletala chtěla podpořit tisíce dětí, které „se ocitly ve vzdělávací izolaci“.

Dobrovolníci z projektu Učíme online začali pořádat webináře pro učitele a úzce spolupracovat s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Ministr Robert Plaga jim vytipoval nejpotřebnější školy a oni jim pomohli sehnat a zprovoznit potřebné technologie. „S projektem Učíme online jsme zejména na jaře a v létě byli v pravidelném kontaktu,“ říká mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. „Spolupracovali jsme především na propagaci a koordinaci webinářů pro učitele i sbírky techniky pro školy.“ Ministerstvo také s iniciativou konzultovalo možnosti, jak systémově zajistit, aby se žáci mohli do on-line výuky zapojit.

Projekt Učíme online také pomáhá ministerstvu budovat portál o vzdělávání Edu.cz, sloužící jako místo pro sdílení informací a užitečných tipů ředitelům, učitelům, rodičům i žákům. Aby věděli, na jaký obsah se zaměřit, provedlo Česko.Digital mezi řediteli škol rozsáhlý průzkum jejich potřeb.

Nyní čeká ministerské odborníky tvorba obsahu portálu. Na postupném spouštění stránek Edu.cz spolupracují se studenty Smíchovské střední průmyslové školy v Praze. „Věříme, že se nám podaří vytvořit přehledný portál, který nahradí spousty různě využívaných webů ministerstva,“ říká mluvčí resortu a přidává pochvalu zúčastněným studentům a dobrovolníkům za start webu i energii, kterou do něho vložili.

Na konci listopadu si projekt Učíme online odnesl druhé místo v ceně odborné poroty EDUína 2020, jejímž cílem je podpora inovací ve vzdělávání. Porota ocenila „okamžitou a komplexní reakci na nastalou situaci i velký dopad, který mělo zapojení obrovského počtu dobrovolníků“.

Snaží se i stát

Souběžně s iniciativou Česko.Digital pomáhá školám zprovoznit vybavení pro on-line výuku a chystá webináře pro učitele také projekt Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO) financovaný z prostředků Evropské unie a fungující pod správou Národního pedagogického institutu (NPI). Jeho výhodou bylo, že krátce před jarní vlnou epidemie vybudoval pro školy ve všech krajích Česka síť metodiků informačních a komunikačních technologií (ICT).

Síť vznikla kvůli chystaným změnám rámcových vzdělávacích programů. Ty počítají i s nově a obsáhleji pojatou výukou informatiky, vzhledem k její klíčové roli v moderní digitální době.

„Díky našim metodikům víme, co se děje v terénu a jaké jsou potřeby škol v jednotlivých regionech. Obsah našich webinářů nám tak vlastně vytvářejí lidé z terénu a jejich zkušenosti,“ vysvětluje projektový manažer SYPO Jiří Nekola. Jde ostatně o jednu z výhod státního projektu oproti tomu dobrovolnickému, který celorepublikové pokrytí odborníky ani mít nemůže. Výhodou dobrovolníků podle Nekoly ale zase jsou neotřelé nápady, které si přinášejí ze své IT praxe.

Projektový manažer SYPO. Jde o národní program, který se zabývá systematickou podporou učitelů a ředitelů.Foto: Archiv Jiřího Nekoly

„Shodli jsme se, že se vzájemně doplňujeme, protože v rámci pomoci školám jsme v obou projektech sotva stíhali poptávku uspokojovat,“ pochvaluje si symbiózu se SYPO Eva Pavlíková z Česko.Digital.

„Funguje mezi námi synergie, do projektu Učíme online jsou mimochodem zapojeni i naši lidé – krajští ICT metodici. Pomáhají v něm jednak jako lektoři, ale také na ,neviditelných‘ pozicích s podporou webinářů,“ doplňuje Nekola ke spolupráci obou projektů. Tu by rád ještě rozšířil. „Teď jsme jeli na sto padesát procent a nebyl čas, nyní bychom ale rádi s Česko.Digital domluvili dlouhodobější systematické partnerství. Je to pro nás skvělý partner,“ říká.

Ministerstvo školství zase vyjednává s Evropskou unií o prostředcích na vybavení škol a žáků informačními a komunikačními technologiemi. Chce k tomu využít připravovaného unijního fondu na podporu oživení a odolnosti. Z něho by financovalo i snižování nerovnosti ve vzdělávání.

Již na podzim poslalo ministerstvo základním školám 1,3 miliardy korun na vybavení pro distanční výuku. O internetovém připojení jedná se zástupci operátorů. Například od společnosti T-Mobile už získalo 10 tisíc datových simkaret pro žáky i pedagogy. „Jsme však teprve na začátku, věříme, že se nám podaří najít dlouhodobější řešení,“ uvádí mluvčí Lednová s tím, že se ministerstvo školství snaží zajistit také internetové připojení samotných škol, které je nezbytné pro chystané inovace osnov, zejména pro větší míru digitalizace výuky.

Právě nedořešené plošné připojení škol i žáků k internetu považují organizátoři projektu Učíme online za největší limit své činnosti – síly jim stačí pouze na internetové pokrytí nejpotřebnějších rodin, více už musí zařídit stát. Navzdory všem snahám některé děti z distančního vyučování na několik měsíců vypadly kvůli chybějící technice. „Bude velmi náročné je dostat zpět na úroveň blízkou spolužákům. V některých regionech může dojít k hlubokému rozdílu ve vzdělání,“ říká Eva Pavlíková.

Objevit a sdílet s ostatními

Po krátkém zářijovém návratu dětí do škol se znovu přešlo na výuku z domova. Projekt Učíme online tehdy stále registroval velký zájem o počítače pro žáky ze sociálně slabších rodin. A poptávka po technice je nadále výrazně vyšší než nabídka. Česko.Digital proto apeluje na firmy a instituce, aby místo ekologické likvidace svých použitých, ale funkčních počítačů darovaly techniku potřebným.

Řada škol ovšem nečekala. Distanční vyučování zvládla už na jaře a o letních prázdninách se prozíravě věnovala přípravě na další pandemickou vlnu, ačkoliv podle vlády neměla přijít. Vzrůstal proto zájem o webináře s tipy na oživení dálkové výuky. Projekt Učíme online tudíž rozjel více večerních kurzů nazvaných Učíme nanečisto. Do nich se zaregistrovalo již přes čtyři tisíce učitelů.

Když se na jeden z webinářů začaly hlásit stovky účastníků, muselo Česko.Digital za necelé tři dny vyřešit první vysílání na jeho kanále YouTube, aby pokrylo poptávku. Streamuje se také na Facebooku. A záznamy se dají pustit i zpětně ve videotéce, některé mají již desítky tisíc zhlédnutí.

Na začátku ale bylo složité sehnat lektory, kteří by připravili pedagogy na dálkové vyučování, jež bylo v podstatě pro všechny nové. „Oslovila jsem své přátele, kolegy v učitelských komunitách, o kterých si myslím, že mají co říci, a mají zkušenosti s lektorováním,“ líčí organizátorka prvních webinářů Učíme nanečisto Štěpánka Baierlová.

Hodně z oslovených pedagogů používalo technologie ve výuce již před zavřením škol, byli tak o krok napřed a mohli sdílet své zkušenosti. „Úvodní webináře se odehrávaly ve stylu ‚jak to dělám já‘. Šlo o sdílení prvních zkušeností, které jsme postupně v on-line prostředí získávali. Třeba každý můj webinář obsahoval něco, co jsem objevila teprve před chvílí,“ dodává Baierlová.

Podle Evy Pavlíkové sází Česko.Digital také na ,learning by doing‘ – učení se vlastní činností. „Takže kdokoliv se na to cítí a je připravený, může se u nás stát lektorem. Rozvíjí se tak nejen účastníci kurzů, ale rovněž sami lektoři, často učitelé nebo ředitelé. Mohou si vyzkoušet novou roli, která je posune o něco dál,“ vysvětluje.

Webináře jsou moderované a interaktivní, takže se účastníci zapojují do diskusí, v nichž sdílejí své postřehy i zkušenosti. Podle Baierlové právě tyto sdílené osobní zkušenosti ovlivnily velký zájem učitelů o kurzy. Před pandemií mnohá školení vedli obchodníci, kteří především chtěli prodat výukový nástroj svých firem a logicky nebudili u pedagogů velkou důvěru.

Stejně jako velká část škol, učitelů i žáků zaznamenala mezi jarní a podzimní vlnou pandemie velký pokrok rovněž iniciativa Učíme online. Ještě na jaře připravovala webináře jen dvojice Štěpánka Baierlová, která vyhledávala lektory a moderovala, a její kolega Dan Thaisz, jenž zajišťoval technickou stránku. Teď se projektu věnuje širší tým, který zpracovává videozáznamy do kurzů a vylepšil jejich grafickou stránku. Počet účastníků webinářů se ještě zvýšil. „Už to neděláme na koleně, a přestože se jedná o dobrovolnický projekt, je na něm vidět profesionalita ve všech směrech,“ dodává organizátorka.

Výrazně se posunul i obsah kurzů – od samotného zvládnutí distanční výuky k příkladům dobré praxe. Vystupují zde třeba učitelé, kteří dokázali přenést bádání a pokusy do domácího vzdělávání, pedagogové, jimž se podařilo zapojit žáky z nepříznivého rodinného prostředí, nebo ti, kteří i na dálku vybudovali a posílili vztah učitele s žáky. Podle Baierlové je ostatně výběr kvalitních lektorů klíčový – dělá webinářům jméno a přiměje účastníky znovu se vracet. „Žádného učitele nenutíme, vše je dobrovolné,“ říká.

Štěpánka Baierlová. Dlouholetá učitelka matematiky, informatiky a robotiky, neúnavná propagátorka technologických inovací ve výuce.Foto: Kateřina Lánská

Jak přesvědčit pasivnější pedagogy

Dobrovolná účast na webinářích může být jedním z limitů projektu – účastníky kurzů se častěji stávají aktivní a nadšení pedagogové, kteří mají zájem na sobě neustále pracovat, těch konzervativních se hlásí méně. Aby se rozdíly mezi oběma skupinami neprohlubovaly, pracují v týmu Česko.Digital propagátoři na sociálních sítích i v učitelských komunitách a cílí také přímo na školy, třeba rozesíláním newsletteru.

Chtějí tak oslovit učitele, kteří nemají tolik zkušeností s internetem a nejsou členy profesních komunit na sociálních sítích. Podle Štěpánky Baierlové ale nejvíce funguje osobní doporučení jejich webinářů od pedagogů, kteří se jich zúčastnili a byli s nimi spokojeni. Ti pak jsou schopni „zapálit“ i kolegy, kteří dosud pro inovace nehořeli.

Problém nicméně zůstává s dlouhodobou aktivací konzervativnějších škol. Na ni Česko.Digital nestačí a potřebuje větší zapojení ministerstva a zřizovatelů škol. Také pasivnější pedagogové, míní Eva Pavlíková, musí projít zásadní změnou přístupu k výuce a pracovních návyků. Proto by podle koordinátora projektu Učíme online Miroslava Vysušila měl stát definovat, jaký minimální standard inovací a digitalizace výuky musí školy splňovat, měl by jim pomáhat při naplňování tohoto standardu a zároveň ho vyžadovat.

Chtěl jsem pomoci tím, co umím

Jedním z dobrovolníků, kteří se do iniciativy spontánně zapojili, je konzultant v informačních technologiích Adam Martiška. Na LinkedInu objevil poptávku po dobrovolnících, kteří by chtěli pracovat jako moderátoři pro Česko.Digital. „Zlákalo mě to. Učitel nejsem, ale moje mamka učí ve školce a sestra na základce, takže mi je vzdělávací téma blízké,“ vypráví. Kromě toho bral své angažmá jako užitečnou pomoc v oboru, kterému rozumí, a také „jako vítané rozptýlení v Karanténě 2.0“. Za tři dny po přihlášení již moderoval svůj první webinář.

Dobrovolník Adam Martiška, moderátor webinářů Učíme nanečisto.

„Hodně mě to baví, ale je to občas velký stres. Třeba když se k webináři připojují desítky náhodných uživatelů z celého světa, kteří křičí, pouští videa a přerušují stream. Někdy jsem po hodině a půl zralý na postel,“ usmívá se. Pochvaluje si nicméně skvělé profesní zkušenosti, které by jinde získával měsíce nebo roky. Motivaci pro něj představují nadšení učitelé a jejich ohlasy, třeba jak díky webináři „zkrotili“ počítače i výukové programy.

Přihlásila jsem se na všechno, co šlo

Učitelka na prvním stupni základní školy v pražském Radotíně Dagmar Fleischnerová je jedním z nadšených pedagogů, které Martiška zmiňuje. Také ji přivedla k Česko.Digital náhoda. Na jaře, po prvním zavření škol, vedení radotínské základky nabídlo učitelům, aby se zúčastnili webináře věnovaného práci s dětmi na dálku. Zaujal ji, hledala další kurzy a při pátrání objevila projekt Učíme online. Přihlásila se téměř na všechny jeho webináře a začala také sledovat blogy a webové stránky lektorů, aby načerpala co nejvíc nápadů na využití aplikací.

Dagmar Fleischnerová proto patřila v Radotíně k prvním učitelům, kteří zahájili on-line vysílání. „Jsme velká škola, ale na distanční výuku jsme nebyli připraveni. Tím, že jsem se sama účastnila webinářů jako žák, přestala jsem se vysílání pro děti bát a udělala jsem si představu, jak budou reagovat,“ vypráví.

Od lektorů se naučila, jak předávat informace na dálku a žáky aktivně zapojit do výuky či jak pro ně vytvářet on-line kvízy. „Na jaře jsem měla páťáky. Každou novou věc, kterou jsem jim předložila, přijali výborně, psali mi, co funguje a co ne. Z on-line soutěží byli nadšení,“ říká. Po podzimním zavření škol si už cíleně vybírala webináře využitelné pro výuku na prvním stupni základní školy.

Nyní má Dagmar Fleischnerová třeťáky, kteří ještě v září neměli s výukou přes počítač zkušenosti. Dnes se ale už umí přihlásit do Google učebny a vědí, kde najdou úkoly a jak je mají odevzdat. „Mám štěstí na skvělé děti i rodiče. Už během krátké doby po uzavření škol všichni udělali doma ohromný pokrok. Nikterak je nešetřím, aplikace, které vypátrám, na nich hned zkouším. Vše funguje skvěle, děti se těší na nové typy úkolů,“ neskrývá elán radotínská učitelka. Ukazuje se tak, že webináře Učíme nanečisto pomohly nejen zvládnout přechod na distanční výuku, ale rovněž ji zmodernizovat.

Ostatně Dagmar Fleischnerová moderní technologie a výukové aplikace neopustila ani po návratu do lavic. Jejich prostřednictvím chce rozvíjet tolik potřebnou digitální gramotnost žáků, říká. Zároveň ale dodává, že aby mohla pokračovat v digitalizaci vyučování, musela by škola více investovat do výpočetní techniky.

„Zkouším nicméně hlídat, abych aplikace nepoužívala samoúčelně, aby měly ve výuce své opodstatnění. Díky webinářům Učíme nanečisto se inspiruji, jak je smysluplně spojit s učením,“ říká Dagmar Fleischnerová. Možnosti zapracovat na digitalizaci své výuky prostřednictvím projektu Učíme online využila i angličtinářka na základní škole Velká Polom na Ostravsku Simona Kravčenko. Dozvěděla se o něm na Twitteru, kde sleduje velké množství inspirativních pedagogů a inovátorů ve vzdělávání. „Díky učitelské twitterové komunitě si každý zvídavý učitel může rozšířit své portfolio metod a nápadů a sdílet své tipy a triky. A také se dozvědět o akcích, které mohou být klíčové v profesním růstu,“ pochvaluje si.

První webinář, který absolvovala, se týkal aplikací a nápadů pro výuku angličtiny. „Když je šance, že bych se mohla dozvědět něco nového, rozhodně si ji nenechám ujít,“ vypráví zapáleně. Hledá hlavně interaktivní a kreativní úkoly, kterými by dětem přiblížila anglický jazyk. Nenechala si ale ujít ani kurzy týkající se výuky dějepisu a zeměpisu, protože ji zajímalo, zda by nějaký nápad nemohla přebrat do angličtiny. A zúčastnila se také webinářů Nejen frontální výuka, aby zjistila, co ještě z této oblasti neví, a Hodnocení v praxi, kde se dozvěděla, jak formativní hodnocení žáků provádějí na jiných školách.

„Webináře mi především šetří čas, který bych jinak musela trávit složitým hledáním obdobných informací na internetu,“ říká. Lektoři jí jednoduše představí nové aplikace, práci s nimi i jejich využití. Simoně Kravčenko pak stačí, aby je zařadila do svých hodin. „Díky nápadům z kurzů je výuka pro děti pestřejší. Vyzkoušejí si mnoho nových aktivit a kromě angličtiny se zlepšují také v IT dovednosti,“ vysvětluje. Také ona upozorňuje, že je potřeba z pestré nabídky výukových aplikací a jejich funkcí pečlivě vybírat, aby děti novinkami nezahltila.

Zakladatelka Česko.Digital Eva Pavlíková věří, že díky aktivitám její organizace měla řada škol možnost poznat, jak mohou moderní technologie pomáhat při výuce i v komunikaci s dětmi, rodiči nebo mezi učiteli. „Pandemie jednoznačně znamenala hnací motor digitalizace škol a výuky. A to velmi silný motor. Potřeba změnit fungování přišla tak náhle a s takovou potřebou, že nebyl prostor na nic čekat, školy zkrátka musely začít okamžitě jednat,“ uzavírá.

Podle ministerstva školství odvádí Česko.Digital od počátku epidemie skvělou práci, nejdříve svou sbírkou počítačů, později webináři. „Je to i zásluha těchto špičkových odborníků dobrovolníků, že kvalita distanční výuky za poslední měsíce významně vzrostla,“ nešetří chválou mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. Unikátní propojení vysoké profesionality a fenoménu dobrovolnictví podle ní v krizovém období ukázalo neuvěřitelnou sílu komunity, která má dostatek energie i kompetencí, aby zásadním způsobem posouvala vzdělávací systém vpřed.