Zlatá sedmdesátá. Je důvod slavit víc než jen narozeniny televize

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
6. 5. 2013 13:47
Není v reklamě nic nudnějšího než oslava narozenin firmy nebo značky. Dnes se v České republice stěží najde někdo, kdo by nevěděl, že České televizi je šedesát. Ale své výročí letos slaví i někdo jiný: generace Husákových dětí... Glosa Daniela Köppla.
Foto: Tomáš Kunc

Glosa – Není v reklamě nic nudnějšího než oslava narozenin firmy nebo značky. Dnes se v České republice stěží najde někdo, kdo by nevěděl, že České televizi je šedesát. Ale své výročí letos slaví i někdo jiný: generace Husákových dětí.

Když se rodily, byly to krásné časy. Na pódiích vyváděli Pink Floyd a Led Zeppelin. Nejžádanějším zbožím byly spínací špendlíky a na pořádném dvojčeti puštění Sex Pistols, Black Sabbath nebo v horším případě ABBA.

Zatímco v Čechách byla 70. léta ve znamení normalizace, tak v zasedacích kancelářích velkých mediálních koncernů na západ od nás se spřádaly velké plány. Aby ne. Na světě se objevila zcela nová technologie, která podle předpovědí vydavatelů měla změnit svět. Ta novinka se jmenovala fax (pro mladší čtenáře: fax byl přístroj, který prostřednictvím telefonních linek dokázal odeslat naskenovanou stránku jinému příjemci). Faxová mánie si v ničem nezadala s tou, kterou o pár let později známe z internetu. Nabídka služeb v roce 1979 v sousedním imperialistickém Německu čítala řadu zajímavých věcí, které by i dnes jistě lidem udělaly radost. Namátkou – křížovku na každý den, předpověď počasí, denní zpravodajství, speciální slevové kupóny a to vše až na váš stůl od Deutsche post.

Není se co divit, že německá odborná média okamžitě začala nabízet zasvěcené analýzy, že deníky to mají spočítané. Kdo by si kupoval noviny, když může dostat zprávy každý den faxem?

Další vynález, který zamotal šéfům mediálních koncernů hlavu, začala vyrábět firma Bell & Howell. Skládal se z přenosné kamery, televize, záznamového zařízení, které dokázalo v luxusní černo-bílé kvalitě zajistit přenos z jedné místnosti do druhé. A opět. Mediální manažeři už viděli velké možnosti. V německém titulu Werben & Verkaufen bylo možné najít úvahu z vydavatelství Burda o tom, že co nevidět si tento aparát budou moci dovolit všichni uživatelé a nastane éra domácích televizí.

Vůbec 70. léta v médiích byla plná zajímavých nápadů. Německý zpravodajský týdeník Spiegel se v rámci strategie oslovení nových čtenářů zabýval tím, jak by bylo možné pomoci stopařům, kterých tehdy byly plné silnice. Bůh suď, co zapříčinilo, že se nakonec akce (dnešními slovy aplikace), která měla nabízet inzeráty na svezení zdarma, nechytla.

Začalo se mluvit o komunitách a titul Petra (vychází dodnes) si všiml, že ženy nechtějí jen vařit, ale třeba i hrát tenis. Toto vskutku překvapivé zjištění vedlo k přípravě speciální série stran, která vyvrcholila docela vtipnou titulní stránkou, v níž modelka drží v ruce nejen tenisovou raketu, ale i vařečku.

Jakkoliv je pravda, že na řadu principů přišli vydavatelé již dříve, sedmdesátá léta byla v lecčems překvapivě podobná dnešním dnům. Víra v pokrok byla neoblomná. A stejně jako o pár let později byl symbolem pokroku concord (první a zatím poslední dopravní nadzvukové letadlo), tak pokud bylo potřeba ukázat, že jste opravdu v laufu, tak jste použili zakulacený vlak.

V USA i v Evropě panovaly v tištěných médiích zlaté časy, které nemohlo nahlodat ani to, že společnost začala být poněkud prudérnější (ve srovnání se 60. lety). Velmi vtipná, ale z dnešního pohledu opět aktuální, je dochovaná zmínka z interní diskuse reklamní agentury McCann, kde se řešilo, zda a jak velké plavky může mít modelka v reklamě na Lift. A zda je přípustné, aby jí byly vidět ztopořené bradavky.

Byla to krásná doba. A je velkou otázkou, zda by, stejně jako dnes slaví Česká televize nebo rozhlas svá výročí, nemohla vzniknout iniciativa za oslavu sedmdesátých let.

No, proč ne?

Daniel Köppl

Ilustrační foto: Česká televize

 

Právě se děje

Další zprávy