Byznys – Vizovická firma Rudolf Jelínek, tuzemská jednička ve výrobě ovocných destilátů, pokračuje ve skupování sadů a zemědělské půdy. „Dnes už v Česku disponujeme skoro 200 hektary pozemků vhodných pro pěstování ovoce,“ říká ředitel společnosti Pavel Dvořáček.
Na konci loňského roku Jelínek koupil od skupiny Agrofert Andreje Babiše 83 hektarů meruňkových sadů u Hustopečí a Velkých Němčic na jižní Moravě. Kromě toho v domovských Vizovicích loni přikoupil 50 hektarů pozemků, na nichž se chystá vysadit třešně. Padesát hektarů švestkových sadů už Jelínkovi ve Vizovicích patřilo, k tomu tu firma disponuje dvacetihektarovou pozemkovou „rezervou“ určenou pro budoucí rozvoj.
Podle ředitele Dvořáčka přišly nové sady a půda na „desítky milionů korun“, přesnou cenu loňských akvizic firma nezveřejnila.
Vlastní ovoce si Jelínek zajišťuje také pro všechny tři zahraniční filiálky. V Bulharsku holding R. Jelínek Group ovládá největšího místního výrobce „slivové rakije“, firmu Vincom Troyan. A pro něj pořídila také starý dvacetihektarový švestkový sad, který se letos začne omlazovat.
V Rumunsku Jelínek majetkově kontroluje palírnu S.C. Valco, rovněž místní jedničku v segmentu ovocných pálenek. K ní patří dvanáctihektarový jabloňový sad.
Pozemky pro hruškovici v Chile
Největší ovocnářské pozemky ale skupina pořizuje i na americkém kontinentu – konkrétně v Chile, kde vyrábí místní palírna R.Jelinek hlavně hruškovici.
„V Chile jsme koupili celkem 160 hektarů pozemků, postupně na ně vysazujeme hrušky odrůdy Williams,“ upřesňuje ředitel Dvořáček. „Většinu naší půdy v Chile zatím pronajímáme pěstitelům obilí. Sady máme na 14 hektarech, ale postupně je rozšiřujeme podle toho, jak se daří zajišťovat financování,“ dodává.
Ovocné sady v Chile je třeba zavlažovat, takže výsadbě stromů tu předchází nákladné hloubení studní a budování vodovodů.
Vhodného ovoce je čím dál méně
Klesající dostupnost ovoce vhodného pro destilaci je hlavním důvodem, proč firma v čím dál větší míře investuje do vlastních sadů. Například v Česku jde domácí produkce ovoce setrvale dolů.
Navíc se ovocnáři v tuzemsku i zahraničí obracejí hlavně na odrůdy, které snadno dozrají i po předčasném utržení ze stromu a které lze bez úhony dopravovat po světě na velké vzdálenosti. Ovoce pro výrobu kvalitní pálenky je vhodné sklízet lehce přezrálé, takže destiléři naopak preferují odrůdy, které vydrží na stromě co nejdéle. O ty ale zájem pěstitelů klesá.
„Třeba Chile je jedním z největších světových exportérů ovoce, ale hruška williamska, nejlepší surovina pro místní hruškovici, se tam skoro přestala pěstovat,“ říká Dvořáček.
Nejde ale jen o dostupnost nejvhodnějších odrůd. Ve vlastních sadech si Jelínek snáz ohlídá kvalitu a reguluje chemii – postřiky či hnojiva.
„Absolutně soběstační ve vlastní produkci ovoce bohužel asi nikdy nebudeme. Chceme se ale postupně dostat alespoň na 30 procent vlastního podílu,“ vysvětluje Dvořáček. Vizovická firma ročně vykoupí od sadařů zhruba 24 milionů kilogramů ovoce, její vlastní sady zatím pokryjí ani ne pět procent této spotřeby.
Půjčovat si nechceme
Jelínek je nicméně v Česku jediným producentem destilátů, který disponuje ve větším měřítku vlastní ovocnou surovinou. Ojedinělá je jeho cesta i v evropském měřítku. Konkurenti z Itálie, Německa či Rakouska (tedy ze zemí, kde jsou ovocné lihoviny populární) disponují podle Dvořáčka nejvýš jednotkami hektarů zemědělské půdy. Sady a pozemky vhodné pro ovocnářství jsou totiž v těchto státech v porovnání s Českem drahé, je jich málo na prodej a celkově i tady sadů rychle ubývá.
Jelínek financuje pořizování sadů z vlastních prostředků, půjčovat si na tyto investice u bank nechce. I proto je expanze vizovické firmy do zemědělství pozvolná. Vlastní kapitál se totiž v lihovarnictví generuje v poslední době ztuha. Trh s lihovinami jde vinou krize, měnícího se životního stylu Čechů, rostoucí spotřební daně a metanolové aféry v posledních letech dolů.
Podle oficiálních statistik průměrný Čech vypije ročně sedm litrů lihovin (skutečná spotřeba je vyšší, protože statistika nezachycuje „černou“ produkci), dále dvacet litrů vína a 165 litrů piva. Zatímco spotřeba vína v zemi stále mírně roste a prodej piva po nárůstu z minulé dekády víceméně stagnuje, destiláty se těší u pijáků stále menší oblibě. „Před deseti lety převyšovala průměrná spotřeba u nás devět litrů lihoviny na hlavu,“ podotýká Dvořáček.
Tvrdší regulace pročistila trh
Velkou ránu českému trhu s destiláty dala metanolová aféra. „Jen v roce 2012 klesl český trh lihovin o pětinu, propad za poslední tři roky je v desítkách procent,“ říká Dvořáček. Zpřísněná státní regulace, s níž loni vláda přišla kvůli lepší ochraně spotřebitelů, přispívá k čištění v segmentu výrobců i velkoobchodníků.
Zatímco před rokem bylo v zemi registrováno na 400 výrobců pálenky (z toho asi 280 aktivních), nyní jich úřady evidují jen necelou devadesátku. Další se sice stále registrují, odborníci ale čekají, že konečný počet domácích producentů se zastaví asi na 120. Z koncentrace trhu přitom těží spíš větší firmy, jež jsou snáz schopny unést vyšší náklady spojené s většími nároky státu. Naopak řada malých firem legislativní změny nepřežije.
Pro lídra trhu Rudolfa Jelínka ale vývoj vypadá nadějně. Předloni – v roce několikatýdenní prohibice, kterou vláda zavedla, když se do oběhu dostal nelegální alkohol se smrtícím obsahem metanolu – se výrobce slivovice octl v téměř dvacetimilionové ztrátě. Od loňska firmě ale začal znovu stoupat obrat a podle ředitele skončí rok 2013 opět v černých číslech.
„Náš obrat v Česku se loni dostal k 430 milionům korun. Výši zisku zatím neznáme, teprve u nás běží audit loňského hospodaření. Ale určitě za rok 2013 neproděláme,“ prohlásil ředitel.
Zuzana Kubátová
