Inside Sport – Pomyslný obojek mu nenasadíte, dělá si věci po svém. Fotbalového trenéra Pavla Vrbu tahle životní filozofie svého času skoro semlela, to když mu přilepili na krk cedulku Nežádoucí. Šel tehdy do kolen, ale ne na lopatky. A dnes je „king“ a trenér reprezentace, protože si šel za svým. To není pohádka, ale skutečný příběh. Velmi inspirativní.
Vznětlivého chlapíka, který po vyhazovu z Baníku přemítal, jestli má jít fárat, aby uživil rodinu, dovedla jeho neústupnost až pod světla Nou Campu, San Sira, mnichovské Allianz Areny. A teď ho oblékla do saka trenéra reprezentace. K němu, pravda, nepasoval plzeňský obojek, který mu šéf klubu Paclík před vypršením kontraktu odmítal odepnout. Tak mu ho Vrba shodil k nohám. Šel do konfliktu, jako už v životě tolikrát. Ale tahle cesta ho vyvedla nahoru. Tak se jí drží.
Teď jsou jeho fotografií plné noviny, ale před pěti lety znali i fotbaloví fanoušci pod jménem Pavel Vrba snad jen jeho jmenovce, co napsal pro Olympic text o Jasné zprávě.
Ivan Hašek, Luboš Kubík, Karel Kula… Tihle tři se stali legendami Sparty, Slavie a Baníku. Jméno jejich spoluhráče z MS „20“ v Mexiku je ale na pódium slávy dlouho neprovázelo. Stoper Pavel Vrba se totiž tak trochu zasekl v druholigovém Havířově.
Ale na mistrovství světa dvacetiletých se pak po letech zase vrátil. Už jako trenér, který si prací u mládeže ostravského Baníku mezi experty na tuto oblast rychle vybudoval velmi dobré renomé.
Jenže na samotném turnaji Češi v roce 2003 dvakrát nezazářili. A především: Vrba nestavěl ty, u kterých to jejich agenti a za nimi stojící mocní lidé českého fotbalu potřebovali. Vrba jim zkazil kšeft. A odveta na sebe nenechala dlouho čekat.
Na jaře 2004 sice Baník oslavil titul, ale Komňackého asistentovi šampaňské na patře brzy zhořklo. Dozvěděl se, že mu klub neprodlouží kontrakt. A světe, div se, najednou o Vrbu neměl v celé republice zájem vůbec nikdo. Jako by nad jeho jménem kdosi vyhlásil interdikt: Toho pána nebrat.
„Tenkrát jsem na tom byl psychicky opravdu hodně špatně,“ vzpomíná Vrba na černé chvíle. S fotbalem už se pomalu rozžehnával a obhlížel vývěsky na úřadu práce. Nakonec mu kamarádi dohodili práci na Slovensku, v Púchově. „Je jako zahraniční jogurt. Stejná kvalita jako slovenský, ale v lepším balení,“ dostalo se mu na přivítanou nacionalistického faulu od „kolegy“ Jána Kozáka.
Vrba ho ignoroval a pracoval. A najednou byl asistentem u slovenské reprezentace Jána Kociana. A hlavně trenérem v silné Žilině. Přišel titul, pak ligové stříbro. A miliardář Jozef Antošík si svého „Palka“ nemohl vynachválit. Jenže pak udělal těžko uvěřitelnou věc.
Když v kvalifikaci Evropské ligy remizoval Vrba s Levski Sofia 1:1, dostal padáka. „On by v odvetě hrál ten svůj bláznivý útočný fotbal a postup bychom neuhráli,“ vysvětloval Antošík své pohnutky.
„Vrba? Já o něm předtím nikdy v životě neslyšel. Ale seděl jsem jednou takhle s Jirkou Kubíčkem z Olomouce a on tenkrát pořád dokola opakoval jedno jméno, do zblbnutí. Pořád jen Vrba, Vrba, Vrba. A že ho chce udělat do Sigmy. Tak jsem ho předběhl.“ Takhle vzpomínal Miroslav Kříž, vizionář plzeňského zázraku, na to, jak angažoval trenéra, o němž v tu chvíli v Česku ještě málokdo tušil, že už v sobě nese kvalitu a cenu diamantu.
„Proč je Plzeň sportovně dál než my? Protože je to Plzeň, a ne Sparta, kde jste pod tlakem denně. A trenér Vrba měl v Plzni několik let absolutní klid pro svoji práci. A udělal ji dobře,“ pochválil časem trenérského konkurenta i Jozef Chovanec.
Vrba si ukazoval na hráče a Kříž mu je do Plzně vodil. Ale žádné zářící superstar, naopak: zhusta fotbalisty, co právě ve Spartě vyhodili přes plot jako nepotřebný šunt. A Vrba je za tím plotem posbíral a postavil z nich tým, ze kterého si Evropa sedla na zadek.
Rychlostní typy, ochotné a schopné 90 minut sprintovat do útočných náběhů i do obrany, navíc s technickou kvalitou, umožňující kombinovat na jeden dotek. Vrba si uměl vybrat hráče, u nichž viděl potenciál pro takovou hru. A každodenní prací na trénincích dokázal jejich možnosti vybrousit tak precizně, že se na Spartě nestačili divit, jak se teď ten jejich „odpad“ leskne.
Dva tituly, čtyři účasti v pohárové Evropě, dvakrát skupina Ligy mistrů, jednou skupina Evropské ligy. To je bilance regionálního českého klubu s nepříliš zajímavou historií. Na Spartě mohli brblat, že sudí Plzni zrovna nepřekážejí, ale i oni museli uznat, že základem úspěchu je jediný muž: Pavel Vrba.
V březnu 2012 přinesl Nový čas fotky z Vrbovy bratislavské schůzky s hvězdami slovenské reprezentace Markem Hamšíkem a Martinem Škrtelem. Plzeňský boss Tomáš Paclík, který převzal klub po zmizení Miroslava Kříže, byl do té doby vůči Vrbovým námluvám se slovenskou reprezentací poměrně vstřícný. Ale pak se v něm cosi zlomilo – a všechno zatrhl.
Vrbovi navýšil plat na 350 000 korun měsíčně, aby dorovnal slovenskou nabídku. A trenérův kontrakt se prodloužil až do léta 2015. Jenže Vrba si vymínil možnost výstupní klauzule.
A když se rok a půl po Slovácích naplno položila do jednání o Vrbovi i česká asociace, Vrba tu klauzuli k němému úžasu plzeňských bossů uplatnil.
Hledat pohnutky jeho rozhodnutí není složité. Vrbova kariéra už potřebuje růst výš. Zahraničním nabídkám by kouč možná ještě odolal, reprezentační výzvě už odolávat nechtěl. Možná vnitřně cítí, že plzeňský strom už nemůže růst do nebe. Klub limituje jak jeho regionální charakter a ekonomická dispozice závislá na tom, co si v evropských pohárech uhraje, tak i skutečnost, že jádro plzeňského týmu už si svoje odehrálo a je za zenitem. Ať už z hlediska věku, či motivace.
Vrba je nervák, před nejtěžšími zápasy mívá žaludeční problémy. S hráči sice občas prohodí šprým, ale jinak je zvyklý jednat autoritativně. I na novináře občas reaguje s nezdravou podrážděností. A reprezentace přitom přinese násobně větší tlak, než jaký kdy dosud rodák z Přerova poznal.
Jenže nikdo jiný by v danou chvíli takovou podporu od laické ani odborné veřejnosti nedostal. Vrba je teď jasná trenérská jednička, svými úspěchy v Lize mistrů si získal i respekt matadorů typu Petra Čecha či Tomáše Rosického. Možnost každodenního pilování hráčů na tréninku teď bude Vrbovi chybět, ale výběr fotbalistů pro svůj osvědčený útočný systém evropské třídy tu bezesporu má. Tahle cesta může vést ještě mnohem dál.
LUDĚK MÁDL
