Byznys – Majiteli ostravské skupiny Vítkovice Janu Světlíkovi hrozí další potíž. Bývalá žena vítkovického exmanažera Pavla Kocoura napadla v rámci rozvodové pře způsob, jakým vznikla vítkovická technologická firma Vítkovice IT Solutions. Jde o firmu, která figurovala i ve sporné zakázce exministra Jaromíra Drábka na nový systém pro správu sociálních dávek.
Veronika Kocourová žádá zneplatnění smluv, na jejichž základě byla před třemi lety do Vítkovic začleněna brněnská firma Netprosys.
Kocourová se především domáhá 50 milionů korun jako podílu na společném jmění manželů. Argumentuje ale – mimo jiné – údajně neférovým Kocourovým obchodem s Vítkovicemi. Pokud jí soud dá za pravdu, rozkryjí se cesty, jimiž z Vítkovic tekly peníze do partnerských firem v daňových rájích. Padla by tak pečlivě skrývaná vítkovická obchodní tajemství.
Šťastný prostředník z Lichtenštejnska
Žaloby Veroniky Kocourové míří na obchody jejího exmanžela, Vítkovic a firmy Fortuna Finanz Aktiengesellschaft z Lichtenštejnska. Kocour přes Fortunu před sedmi lety prodával svou společnost Netprosys, jež poté skončila ve Vítkovicích jako základ jejich technologické divize. Fortuna sama byla několik let minoritním akcionářem Vítkovic IT Solutions, v jejichž představenstvu Kocour do předloňska zasedal.
Podle Kocourové mohla lichtenštejnská firma sloužit k nezákonným operacím, tedy k zastření a uklizení Kocourova majetku při rozvodu, k daňovému úniku či dokonce korupci.
Oč přesně jde? Před několika lety se vedení Vítkovic rozhodlo vybudovat silnou technologickou divizi, která bude dodávat nejen mateřské skupině, ale i externím zákazníkům – včetně státního sektoru. Vítkovice kupovaly na trhu zavedené menší IT společnosti. Jednou z nich byla firma Netprosys, již koncem 90. let v Brně založil právě Pavel Kocour. Netprosys měl zkušenost s dodávkami pro stát, cenné kontakty a hlavně bezpečnostní prověrky pro práci s utajovanými skutečnostmi.
Vítkovice ale Netprosys nekoupily přímo od Kocoura. Ten nejprve na podzim roku 2007 (to už byl v rozvodovém řízení) prodal celý Netprosys za 128 tisíc eur (cca 3,4 miliony korun) lichtenštejnské Fortuně Finanz Aktiengesellschaft. Teprve od ní pak o půl roku později Vítkovice kupovaly 80 procent Netprosysu, to už ale za 49 milionů korun. Desetina Netprosysu přešla ve stejnou dobu za 6,1 milionu korun do majetku švýcarské společnosti Towit Machinery, navázané na Vítkovice. Towit Machinery podíl později prodal Towit Holdingu sídlícímu na Kypru. Až od něj kupovaly zmíněnou desetinu Netprosysu Vítkovice.
V roce 2010 pak podíly od Fortuny i od Vítkovic, celkem 90 procent Netprosysu, přešly na nově vznikající společnost Vítkovice IT Solutions, do níž strojařská skupina vložila své do té doby samostatně fungující technologické dcery.
Vítkovice: Cena byla fér!
Veronika Kocourová tvrdí, že Netprosys byl součástí společného jmění manželů Kocourových a že při rozvodu měla na polovinu tohoto majetku právo. Je také přesvědčena, že lichtenštejnskou Fortunu, která Netprosys koupila, fakticky kontroloval její exmanžel. Signalizuje to třeba fakt, že jednatelkou české filiálky Fortuny byla a dodnes je Kocourova nová partnerka a spolupracovnice Lucie Vorlová.
Kocourová poukazuje na nepochopitelné zvýšení hodnoty Netprosysu během půlroku mezi říjnem 2007, kdy firmu převzala Fortuna, a dubnem 2008, kdy jeho čtyři pětiny koupily za téměř 50 milionů Vítkovice. Tvrdí, že Kocour firmu prodával hluboce pod skutečnou cenou. Sama si nechala znalcem ocenit Netprosys k době prodeje Vítkovicím. Z posudku vyšla hodnota bezmála 72 milionů korun za stoprocentní podíl na firmě. Kvůli neférovému ocenění při prvním prodeji jsou proto podle ní další majetkové převody protiprávní, protože hlavním účelem bylo peníze od ní „odklonit“.
Sama strojírenská skupina vylučuje, že by cenu za Netprosys nadsadila. „Na nákup společností, které fúzovaly (do Vítkovic IT Solutions – pozn. red.), máme znalecké posudky. Odmítáme jakékoli konstrukce o údajné možnosti uspořit finanční částky. Taková hypotéza je v příkrém rozporu se znaleckými posudky a tržním ohodnocením, které předcházely nákupu obchodního podílu společnosti Netprosys,“ říká mluvčí Vítkovic Eva Kijonková. Záhadný rozdíl mezi hodnotou Netprosysu z října 2007 a dubna 2008 však neobjasnila: „K osobě Pavla Kocoura ani jeho dřívějším či současným osobním vztahům se nebudeme vyjadřovat, ani k jeho vlastnictví čehokoli, to nám nepřísluší,“ dodala.
Ani Kocour záhadu nerozkryje: „Nemám zájem o rozhovor,“ odpověděl na žádost Insideru o schůzku.
Je zřejmé, že tržní hodnota Netprosysu se pohybovala spíš v desítkách než v jednotkách milionů, jak potvrzují i Kijonkovou zmiňované znalecké posudky. Ty oceňují Netprosys na víc než 70 milionů korun, zhruba stejně jako znalec najatý Kocourovou. Firma v roce 2007, kdy ji Kocour prodával Fortuně Finanz, vydělávala přes šest milionů čistého ročně a v bilanci vedla přes 12 milionů nerozdělených zisků z minulých let. A rostla. Právě v té době se dostala třeba k několikaleté zakázce na správu databází Státního úřadu pro kontrolu léčiv.
Stále ale zůstává nejasné, proč se Netprosys prodával ve fázích, kdo inkasoval hlavní zisk z prodeje a čemu přesně peníze posloužily.
Odklonit peníze od Veroniky. Nebo i další?
Odpověď by mohla přinést právě rozvodová pře Kocourových. Už na podzim 2011, tedy rok po začlenění Netprosysu do Vítkovic, požádala Kocourová brněnský městský soud o zjištění majetkových poměrů společnosti Fortuna Finanz prostřednictvím mezinárodní právní pomoci dožádané u Švýcarské konfederace a Lichtenštejnského knížectví.
Podle advokáta Kocourové Ondřeje Lněničky dává fázovitý prodej Netprosysu přes Fortunu Finanz a Towit smysl, pokud měl „odklonit peněžní prostředky od paní Veroniky“. Důvod může být ale ještě jeden: „Nelze vyloučit, že peníze za Netprosys neskončily jen u bývalého manžela paní Kocourové. Otázka je, zda se z nich nehradily třeba náklady na zajištění veřejných zakázek v oblasti IT,“ upozorňuje právník. Jinými slovy, zda celá operace neposloužila pro úplatky. „Věříme, že právě na to mohou nalézt odpověď švýcarské státní orgány,“ dodává Lněnička.
„Jde nám o to, aby byly zjištěny skutečné toky peněz. Tedy u koho a proč reálně skončily. Máme přitom vyšší důvěru ve švýcarské orgány než v české. Ty švýcarské nezávislost a nestrannost prokázaly například při řešení kauzy Mostecké uhelné,“ říká Lněnička.
Soud na žádost Kocourové o zahraniční právní pomoc zatím nereagoval. „Nevíme ani, zda si ji české orgány vyžádaly,“ řekl advokát. Ten se netají pochybami o nezaujatosti českých úřadů, jde-li o problém navázaný na Vítkovice: „Obavy vyvolává například vládní angažmá Martina Peciny, který loni na post ministra vnitra přišel rovnou z místa generálního ředitele firmy Vítkovice Power Engineering,“ prohlásil.
Šetření pokračuje
V této souvislosti připomeňme, že protikorupční policie vyšetřuje už řadu měsíců způsob a okolnosti, jakými se Vítkovice IT Solutions dostaly k subdodávkám softwaru pro úřady práce. V případu je obviněn bývalý úředník ministerstva práce a sociálních věcí Vladimír Šiška, od něhož Vítkovice kupovaly jinou IT firmu, iDTax. Je podezřelý z toho, že Vítkovicím a dalším dodavatelským firmám zakázku přihrál neoprávněně.
V tomtéž případu čelil několik měsíců trestnímu stíhání i sám Pavel Kocour (a jeho nástupce, současný šéf vítkovického IT Vladimír Měkota). Loni na jaře policie oba vítkovické šéfy obvinění zprostila, nadále podezírá kromě Šišky další tři osoby, v této chvíli už ale nikoho z Vítkovic.
Pokud se podezření o korupci při přidělení státní zakázky potvrdí, musely v případu figurovat korupční „černé“ peníze. Dodejme, že zdrojem „černých“ fondů, generovaných mimo oficiální účetnictví firem, bývají často právě operace prováděné prostřednictvím offshorových partnerů. Proto je rozkrytí toků peněz vedoucích z Vítkovic do Fortuny Finanz či Towitu žádoucí nejen pro Kocourovu exmanželku, ale i pro veřejnost.
Zuzana Kubátová
