Inside Sport – Na mnohé se zapomíná. Na porážku 1:7, kterou Brazílie utržila v semifinále MS od Německa, se ale nezapomene nejméně sto let. Kouč vítězů Joachim Löw už je tedy vlastně nesmrtelný, jenže tohle mu nestačí.
Německo už je po velkém fotbalovém titulu hladové. A jeho reprezentační trenér by si pomalu mohl otevřít muzeum stříbrných a bronzových medailí. Těch má spoustu. Jenže chce zlato.
„Proti Brazílii dnes náš tým odvedl skvělou práci. Ale musíme v tom pokračovat až do neděle,“ zdůraznil myšlenku na finále krátce poté, co jeho hoši uštědřili brazilskému fotbalu nejdrtivější porážku v historii.
Jako vždy věděl, co se sluší a patří. Hned po odpískání zápasu na hřišti osobně utěšoval kolegu Scolariho i jeho plačící hráče. Svět obletěly fotky, na kterých konejšivě objímá nešťastného Davida Luize.
V tom utkání se střetly dva světy. Archaické brazilské pojetí „vezmi si míč a hraj“ čelilo úplně jiné dimenzi fotbalu. Tu reprezentují Němci, jejichž styl se progresivně stále vybrušuje. A těm, co o to stojí, prozrazuje, jak bude vypadat fotbalová budoucnost.
Jde o styl postavený na týmovém pojetí dokonale elastického obranného bloku a na rychlých kreativních kombinacích. Styl s maximální taktickou variabilitou. Stále se vyvíjející styl Joachima Löwa, chlapíka, který má styl, chtělo by se dodat.
Nicméně cesta kamnářova syna na výsluní nebyla vůbec přímočará. Vždyť i teď, po jeho životním triumfu nad Brazílií, Nachrichtenmagazin poznamenal: „Löw je ten nejkonzistentnější, nejmodernější a také nejpohlednější trenér německé reprezentace v dějinách. Ale německý fotbalový lid mu přesto stejně častokrát nerozumí a přeje si, aby všechno bylo tak jednoduché jako dřív.“
Abychom to pochopili, musíme se vrátit do roku 2004. Tehdy se německá reprezentace vrátila z Eura v Portugalsku podobna spráskaným psům. Poradilo si tam s ní totiž i Brücknerovo „béčko“. A v Německu, které vědělo, že za dva roky bude pořádat světový šampionát, otevřel tenhle debakl dveře fotbalové revoluci.
„Doktrína“ stavěná léta na typech s obrovskou silou, vůlí a vytrvalostí přestala fungovat. A tak se nově začalo sázet na úplně jiné hráče. Rychlé, lehkonohé. A v mládežnických kategoriích pak cíleně na chlapce z přistěhovaleckých rodin. Na kluky s motivací prosadit se ve fotbale a tím i v majoritní společnosti.
Tohle všechno zastřešil svým jménem nový kouč reprezentace Jürgen Klinsmann, slavný hráč 90. let. Spolu s ním manažer týmu Oliver Bierhoff, „Klinsiho“ spoluhráč. A tříčlennou partu s nimi jako asistent vytvořil Joachim Löw.
Mimo hranice Německa do té doby nijak zvlášť známý. V Česku si ho možná zapamatovali slávisté, které na lavičce Stuttgartu vyřadil ve čtvrtfinále PVP a na cestě k trofeji ho pak až ve finále zastavila Chelsea. S Tirolem Innsbruck získal rakouský titul, chvíli vedl i Fenerbahce. Ale prostě žádné superjméno.
K novotám přistupoval svět německého fotbalu nedůvěřivě. Ale i kritici typu Franze Beckenbauera pak museli zatleskat, když německý tým vybojoval na domácím MS bronz.
Klinsmann si potlesk vyslechl – a odešel. Šéfové asociace tedy do funkce hlavního kouče v roce 2006 posunuli Joachima Löwa, a ten se tak stal po Otto Nerzovi a Erichu Ribbeckovi teprve třetím „bundestrenérem“ v historii, který jako hráč sám nejcennější německý dres neoblékl.
Jeho vlastní hráčská kariéra nijak oslnivá nebyla, v bundeslize se objevil v 52 zápasech, hrával spíš v té druhé, kde v 252 duelech vsítil 81 branek. A dodnes je historicky nejlepším střelcem Freiburgu. Na okraji tohoto města ostatně s manželkou Danielou stále bydlí. Vlastní děti nemají, zato adoptovali dva malé Afričany, chlapce a dívku žijící v Ghaně.
Že se v jeho osobě Theo Zwanziger, šéf německé asociace, nespletl, se začalo potvrzovat záhy. V kvalifikačních bojích surfovali Němci na vítězné vlně, zato Löwův starý parťák Klinsmann v Bayernu zcela pohořel.
„Klinsmann? Dělali jsme s ním v podstatě jen kondiční přípravu, taktiku jsme skoro vůbec neprobírali. On nám v šatně pořád jen opakoval, že musíme dát gól,“ napsal obránce Bayernu i reprezentace Philipp Lahm ve své knize „Jemný rozdíl“. A odhalil tak nepřímo, že geniálním fotbalovým stratégem uvnitř úspěšné dvojice Klinsmann-Löw rozhodně zjevně nebyl ten první jmenovaný.
Löw však Lahma za knihu vůbec nepochválil. „Některé její pasáže se mi nelíbí, protože veřejně soudí trenéry, kteří byli dlouho úspěšní,“ podotkl kouč, který s Klinsmannem nadále udržuje velmi přátelský vztah.
Sám v roce 2008 dovedl německý tým do (prohraného) finále Eura. A dva roky nato všechny šokoval. To když do nominace pro MS v Jižní Africe vepsal na úkor řady osvědčenějších jmen hned šest mladíků, co rok předtím vyhráli ME do 21 let. Neuer, Khedira, Özil, Müller, Boateng… Ta jména už dnes dobře znáte. S rizikem toho, že na šampionát odcestoval s mužstvem, jehož věkový průměr klesl pod hranicí 25 let, a byl tedy u Němců nejnižší od MS 1934, položil základy současnému mužstvu, jež rozkvetlo právě teď na šampionátu v Brazílii.
Už tehdy z JAR ale tito neznámí mladíci vezli bronz. A to se pořád ještě tleskalo a rozdávala se státní vyznamenání. Horší to bylo, když Němci nevyhráli ani Euro 2012. „Vyřazení v semifinále s Itálií nese Löwův rukopis. Dopustil se prvních chyb na turnaji, a ty byly rozhodující,“ vyčítal mu Die Welt. „Jogi, kde tentokrát zůstala tvoje zlatá ruka?“ spílal trenérovi familiérně bulvární Bild.
Bouřky se ale rychle přehnaly a teď už zase Löwovi v Německu aplaudují. Fanoušci i fanynky, které oceňují trenérův elegantní vzhled. „Proč lidé od fotbalu tolik dbají na to, jak vypadají? Nevím, možná se o sebe musí víc starat, protože se při práci víc potí,“ směje se 54letý Löw, který je v Německu tváří reklamní kampaně pánské kosmetiky Nivea.
A za to inkasuje jistě příjemné přilepšení k ročnímu platu 2,7 milionu eur (zhruba 73 milionů korun). Právě když o platu a podmínkách nové smlouvy Löw na konci roku 2009 vyjednával, došlo k jeho jediné dosavadní větší půtce s německým svazem. To když indiskrecí asociace vyšlo najevo, že trenér požaduje jako podpisový bonus jednu roční gáži navíc.
Vrásky výčitek už ale Löwovu tvář fotbalového manekýna dávno opustily. Německo si svou trenérskou hvězdu hýčká a miluje ji. Tedy přinejmenším do neděle.
Luděk Mádl
