Inside Sport - Angličané umí spoustu věcí, třeba vyprávět skvělé vtipy nebo vyhrávat války. Jedno ale neumí: jejich národní tým totiž na velkých fotbalových šampionátech již dlouhé roky není schopen uspět v penaltovém rozstřelu.
Nejčerstvější důkaz se urodil v nedělní noci v Kyjevě, Anglie prohrála na penalty tentokrát s Itálií. A stalo se jí to už pošesté ze sedmi případů. Jen jeden jediný rozstřel v historii Angličané vyhráli – bylo to nad Španěly ve čtvrtfinále Eura 1996. Ale hned o kolo dál už tam Gascoigna a spol. vyřadili Němci. Pochopitelně že na penalty...
Penaltové rozstřely jako způsob vyřešení nerozhodného zápasu se objevily v pravidlech fotbalu v roce 1970, na návrh izraelské asociace. Tu naštvalo, že tým Izraele vyřadil z olympijského turnaje v roce 1968 v Mexiku los mincí, a to po čtvrtfinálové remíze 1:1 s Bulharskem.
Anglický národní tým se s penaltovým rozstřelem poprvé setkal v semifinále MS 1990 a od té doby je pro něj na všech turnajích černou můrou.
Je tedy nejvyšší čas, aby si někdo z anglické fotbalové asociace přečetl článek, který v časopisu Psychology of Sport and Exercise publikovali už před několika lety výzkumníci z Norwegian School of Sport Sciences.
Ti detailně zkoumali velký soubor pokutových kopů zahrávaných na fotbalových mistrovstvích světa, Evropy a v Lize mistrů. A došli k pozoruhodnému zjištění:
Fotbalisté, kteří zahájili rozběh k míči ležícímu na značce pokutového kopu okamžitě, tedy do dvou milisekund (do dvou tisícin sekundy) od zapískání rozhodčího, měli úspěšnost v proměnění penalty 57 procent. Což je úspěšnost velmi nízká.
Naopak ti hráči, kteří nechali mezi hvizdem sudího a vlastním rozběhem uplynout alespoň jednu celou sekundu, rozvlnili síť v 80 procentech případů.
Z toho plynoucí rada pro exekutory pokutových kopů je zjevná: Nespěchat.
Norští vědci popsali příčinu tohoto jevu jako samoregulační poruchu (self-regulatory breakdown). Jejich interpretace je následující: Je-li před námi nějaká situace, jež nám způsobuje utrpení, máme tendenci mít ji za sebou co možná nejrychleji. Navzdory tomu, že je to spěšné provedení škodlivé pro samotný výkon.
Vědci si také povšimli toho, že hráči, kteří si dají záležet na tom, aby balon co nejlépe umístili na penaltovou značku, mívají při exekuci vyšší úspěšnost. Experti to vysvětlují tím, že jsou uvolněnější a mají situaci pod kontrolou.
Takže teoreticky je to jasné. Teď už jen tu penaltu správně kopnout.