Byznys - Ať už sobotní Velkou pardubickou vyhraje Josef Váňa, nebo někdo jiný, v zákulisí se odehrává ještě napínavější závod. Místo bezmála dvou milionů na prize money pro vítěze a celonárodní slávy se v něm hraje o budoucnost pardubických dostihů a kontrolu nad lukrativní městskou firmou. Stále silnější slovo v něm má Česká pojišťovna.
Situace v Dostihovém spolku Pardubice, který slavnou steeplechase pořádá, ještě na jaře připomínala zmatené pobíhání koní po hromadném pádu. Výrazné díry v účetnictví za mnoho let dozadu byly předmětem hned několika trestněprávních kauz, o převzetí závodiště a pořádání dostihů se opakovaně snažily různé skupiny podnikatelů.
Šlo nejen o vliv na závodiště, ale i pronájem lukrativních ochranných známek Velká pardubická a Taxis, jejichž hodnota se odhaduje na 20 milionů korun.
Město v čele s primátorkou Štěpánkou Fraňkovou, které v Dostihovém spolku Pardubice vlastní rozhodující podíl 51 %, ale nenechalo pořadatele padnout, navýšilo základní jmění a zahájilo záchranářské práce. Jejich součástí byl nejen odchod předchozího vedení svázaného s pardubickou regionální politikou, ale také posílení vlivu klíčového sponzora.
Česká pojišťovna, která je s jednoroční přestávkou generálním partnerem Velké pardubické od roku 1991, během zimní krize potvrdila zájem o další spolupráci a za to získala právo delegovat do orgánů spolku dva lidi. Do představenstva usedl krizový manažer Richard Benýšek, v dozorčí radě hájí zájmy pojišťovny jako znalec dostihového prostředí Ivo Köhler, majitel trojnásobného vítěze Velké pardubické Tiumena.
O půl roku později Benýšek přirovnává situaci na závodišti k sprinterům ve startovacích blocích, kteří po všech peripetiích konečně vědí, kterým směrem utíkat.
„Dostihový spolek je stabilizován a jsou nastartovány změny. Není to nic, na základě čeho by byl důvod vyloženě slavit, ale všichni už vědí, jakým způsobem situaci řešit,“ říká Benýšek, který sám chová teplokrevné koně v místech, kde kdysi trénoval vítěz Velké pardubické František Zobal.
Dostat pořadatele slavného dostihu z červených čísel ale bude mnohem těžší a dlouhodobější úkol než přeskákat Taxis. Dostihový spolek získal za posledních deset let pověst černé díry na peníze, kde se štědře investovalo do sebeprezentace i různých „malých domů“, a mezitím se pozapomnělo na to základní – dostihy.
Zatímco v 90. letech místní podnikatelé angažující se ve spolku výrazně pomohli závodiště zmodernizovat a přiblížit západoevropským vzorům, později začal Pardubicím ujíždět vlak. Trenéři a jezdci kritizovali špatnou kvalitu dráhy, chvílemi pokulhávalo i další zázemí.
„Vždy jsem se díval skepticky na vývoj spolku, ve kterém bylo příliš politiky a jehož činnost se řídila podle volebních období,“ shrnuje Köhler pohled lidí z dostihového prostředí.
Město s hlavním sponzorem se nyní za problematickou minulostí snaží udělat tlustou čáru a kreslí vizi nového závodiště.
Dostihový spolek pro začátek zvýšil dotaci Velké pardubické na 4,8 milionu korun a vybudoval po celém obvodu dráhy digitální závlahy v hodnotě bezmála tří milionů korun. „Laicky řečeno to je 150 kačen, což je v Česku ojedinělé. Teď se připravuje návrh na pokrytí centrálního závlahového systému,“ říká Köhler.
Investice to není samoúčelná. S nejlepší dostihovou značkou v zádech, kvalitnější dráhou a dvoumilionovou televizní sledovaností Dostihový spolek Pardubice postupně plánuje expanzi vedle hlavního českého závodiště Velká Chuchle. „Vize zní pokud možno zvýšit počet dostihových dnů a v letních měsících, kdy je v Chuchli pauza, pořádat i rovinové dostihy,“ dodává Köhler.
Pardubice se tak chtějí vymanit ze škatulky závodiště, které je v centru pozornosti jednou za rok. Změnit to má mimo jiné i lepší péče o rodinné stříbro, značku Velká pardubická.
Prvním signálem je změna názvu vrcholu sezony na Velká pardubická s Českou pojišťovnou. „Změna souvisí s tím, že se pořadatel začal zabývat možnými známkoprávními spory. Cílem bylo, aby hodnota známky do budoucna nemohla být napadána,“ vysvětluje Benýšek.
Čtveřice kvalifikačních dostihů, které se běhají od května do září, se má z jakési povinné rutiny přeměnit v seriál lépe dotovaných dostihů, generující průběžné žebříčky nejlepších jezdců, trenérů i majitelů.
Investice do prize money je podle Köhlera univerzálním receptem i pro zvyšování úrovně samotné Velké pardubické, která je už nyní nejlépe dotovanou cross country v kontinentální Evropě.
„Potvrdilo se to v letošním roce, 192 000 eur už dokáže přilákat kvalitní koně i z Anglie a Irska. Nechtěli jsme jít cestou předchozího managementu, který zahraniční zájemce uplácel hrazením nákladů a přihlášek. Kdokoli se chce Velké zúčastnit, musí zaplatit zápisné stejně jako my, když jedeme do zahraničí,“ uzavírá Köhler.
