Zahraničí – Na webu Alternativy pro Německo (AfD) bliká na čtenáře velký modročervený banner s nápisem „Brusele, přicházíme!“ Sedm čerstvě zvolených německých euroskeptiků pomalu balí kufry, aby přímo v srdci Evropské unie zastavili projekt eurozóny. Rádi a nahlas o ní tvrdí, že jde o „největší ničení peněz od roku 1923“.
Eurovolby pro ně dopadly skvěle. V zemi, kde se až do loňského roku kritika eura moc nenosila, dostali sedm procent hlasů. Volili je staří i mladí, lidi z různých koutů Německa.
Němečtí novináři po nich dokonce euroskeptikům vymysleli přezdívku: „vysavač hlasů“. Nejvíc jich sebrali pravicové CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové. V porovnání s volbami do Bundestagu loni v září jich k Alternativě přeběhlo přes půl milionu.
Ne spolupráci! Nebo ano?
Rozladění CDU je patrné už od neděle. Přestože volby v Německu s přehledem vyhrála.
V pondělí se kancléřka ostře ohradila proti tomu, co v – jinak „eurovstřícné“ – partaji tlumeným hlasem zaznívá už několik týdnů: že by si křesťanští demokraté neměli spojenectví s AfD dopředu zakazovat.
„Při zvažování příštích koalic musíme realisticky hledět na to, s kým se nejvíce překrýváme: s SPD, Zelenými, nebo AfD? Já vidím největší překryv s AfD,“ řekl v rozhovoru pro internetový deník Spiegel Online poslanec CDU Klaus-Peter Willsch.
O tom, že zas až tak velké tabu neprolomil, svědčí jiná reakce, která přišla krátce poté z Berlína. Stejně jako Willsch totiž zjevně uvažuje více německých křesťanských demokratů, zejména ti z konzervativního křídla strany. Jen dosud mlčeli.
„Jako politického konkurenta Alternativu nijak nevítám, ale považuji za politicky prostoduché říkat, s kým se nikdy nebudeme paktovat,“ přidal se jiný politik CDU, Christean Wagner.
Výroku, jejž označuje jako „prostoduchý“, se přitom dopustila sama německá kancléřka.
V hlavní roli Merkelová
Angela Merkelová s AfD rozhodně spolupracovat nechce. Způsob, jakým dělá evropskou politiku, je ostatně jednou z věcí, do níž se Alternativa s oblibou a bez servítek strefuje. A to už od svého vzniku.
Před zářijovými parlamentními volbami například před Braniborskou branou v Berlíně uspořádala improvizované divadelní představení, v němž účinkovali dva snědí, jihoevropsky vyhlížející pánové s tmavými brýlemi a doutníkem v puse. Jeden z nich měl na sobě ceduli „Draghi“.
Po chvíli se k mafiánům přidala postava v masce kancléřky Merkelové. A oběma pánům rozdávala po plných hrstech fialové, pětiseteurové bankovky.
S podobným představením obveselovala AfD, která vznikla teprve 6. února 2013, voliče i před eurovolbami.
Úspěch u hranic s Českem
Ve volbách do Bundestagu to německým euroskeptikům ještě nevyšlo, zato teď slaví triumf. Z marginálního politického uskupení vyrostla strana, kterou etablované partaje musí začít brát v úvahu.
Připouští to ostatně i Angela Merkelová. „Musíme se intenzivně zaobírat voliči AfD,“ řekla po oznámení výsledků eurovoleb. „Musíme jasně ukázat, co chceme my.“
Chce-li její strana získat zpět voliče-přeběhlíky, měla by se zaměřit hlavně na lidi po šedesátce a ty od 18 do 44 let. Právě u nich AfD nejvíce uspěla.
Suverénně nejvíc lidí euroskeptici přesvědčili ve Pforzheimu v bohatém Bádensku-Württembersku, kde získali 14,5 procenta hlasů. Bodovali však také v mnohem chudších oblastech.
Pro Čechy není bez zajímavosti, že se Alternativě nadprůměrně dařilo ve východoněmeckých regionech poblíž hranic s Českem. Třeba ve Zhořelci (Görlitz) nebo v okrsku Sächsiche Schweiz – Osterzgebirge.
Leccos ostatně napovídala už předvolební kampaň: kdo v minulých dnech přejel v Hřensku hranice a zamířil dál přes Bad Schandau, nemohl si nevšimnout minimálně dvou typů volebních plakátů, které příhraniční město a okolí zaplavily: plakátů neonacistické NPD (ta taktéž uspěla a poprvé v historii pošle svého zástupce do Bruselu) a právě Alternativy pro Německo.
Zuzana Kleknerová
