Byznys - Vášnivý obdivovatel tenisu, ropný miliardář Karel Komárek, se musel naučit znát i hokejová pravidla. Stejně jako další čeští byznysmeni, kterým je ku prospěchu pronikání ruského kapitálu do Česka, pochopil občasný návštěvník Wimbledonu nebo daviscupových zápasů, že úspěchu v ruském byznyse dosáhnete snadněji, když duní hokejové mantinely.
Ruský kapitál v Česku je nejvíce vidět v těžkém průmyslu, energetice a strojírenství. Důvodů je víc: právě v těchto oborech jsou Rusové kapitálově nejsilnější a mají největší sílu na expanzi. Je tu i tradice z dob socialistické RVHP i Rakousko-Uherska, kdy byl český vývoz do Ruska nejmohutnější. A hlavně tento směr expanze odpovídá nejbytostnějšímu zájmu ruských národohospodářů. Rusko, jehož ekonomika stojí na energetických surovinách, potřebuje udržovat a posilovat svou tržní pozici v měnící se Evropě.
Vztáhneme-li to na Českou republiku, je hlavní zájem ruského byznysu u nás zřejmý: získat temelínskou zakázku, díky níž by jejich jaderný státní gigant Rosatom konečně získal v Evropě prestiž, jaké se těší třeba v Číně. A dále: udržet si zdejší odbytiště ropy a plynu. Nejde ani tak o prodej surovin ve střední Evropě - zdejší trh je třeba pro Gazpromexport zanedbatelný. Klíčová je spíš kontrola nad přepravními cestami, bývalé Československo je důležitou křižovatkou evropských produktovodů a jakousi branou do Evropské unie.
Klíčový Gazprom
Z téhle situace a tradice těží i řada českých firem, jež se toho snaží využít pro vlastní expanzi na Východě. Úzce s Rusy spolupracují a pomáhají i jejich východní expanzi. Typický je příklad zmíněné skupiny KKCG Karla Komárka.
KKCG vlastní Moravské naftové doly a léta se pokouší o zahraniční expanzi. Akvizice podílů v těžebních společnostech v Pákistánu či Jemenu, jež dávají moravskému naftaři punc světovosti, nemají ovšem na hospodaření MND výraznější dopad. Chce-li Komárek skutečně dát své KKCG nadnárodní význam, může toho dosáhnout jedině ve spojení se silným partnerem, v jeho konkrétním případě s ruským Gazpromem. A Komárek přesně takové spojenectví udržuje.
Už před lety zřídil v Rusku zastoupení, snaží se tu o velkou akvizici. Zatím dosáhl jen dílčího cíle, když převzal ropný terminál v Okťabrsku a vstoupil do těžby plynu v Gruzii (což je pořád ruská zájmová sféra). Tím ale nejsou jeho ambice uspokojeny, rád by z ruského energetického průmyslu ukousl víc. Což vysvětluje jeho úzkou spolupráci s Rusy: předloni KKCG majetkově vstoupila do Gazpromem ovládané plynárenské společnosti Vemex. Chystají spolu několikamiliardovou investici do podzemního zásobníku plynu ve vytěžených prostorách MND v Dambořicích. „Určitě a rádi se budeme tohoto projektu účastnit,“ říká šéf Vemexu a jeden z nejviditelnějších lobbistů za zájmy ruského kapitálu v Česku, Vladimír Jermakov.
Komárek je ochoten do utužování rusko-českých vztahů velkoryse investovat. Když se loni v Plzni začala hroutit firma Pilsen Steel, bývalé škodovácké hutě a kovárny, jež ovládá ruský podnikatel Igor Šamis, muž známý dobrými vazbami na prezidenta Putina, přispěchal Komárek okamžitě na pomoc. Nabídl kolabující fabrice čtvrtmiliardovou finanční výpomoc, díky níž se vyhnula bankrotu a Šamis dnes v poklidu připravuje její reorganizaci.
Samozřejmostí je, že je KKCG aktivním členem jak ve starší obchodní Komoře pro styky se SNS, tak v loni založené Česko-ruské obchodní smíšené komoře. A také jedním z hlavních partnerů Kontinentální hokejové ligy, kterou Gazprom „vyváží“ z Ruska do Evropy.
Kdo podporuje hokejové lvy
Z podobných důvodů jako Komárek se v KHL angažuje i strojírenská skupina ČKD, kterou přes britskou firmu Hanbury Finance vlastní podnikatel Petr Speychal. Závody ČKD Group vyrábějí energetické technologické celky a komponenty, nejnadějnějším odbytištěm je pro ně Rusko a zahraniční investiční projekty ruských korporací.
Loni se Speychal i jeho ČKD začali výrazně angažovat v hokeji. Stali se generálním sponzorem hokejového klubu Lev Praha, který jako jediný český tým v KHL hraje. A koupili podíl ve Sportovním holdingu Praha, který zastřešuje i Spartu Praha a hokejový marketing, v kteréžto akvizici je jejich partnerem a spoluinvestorem švýcarsko-ruská firma napojená na Gazprom. Podle zdrojů z plynárenské branže předcházely těmto krokům lukrativní kontrakty zajišťující ČKD dodávky na stavby plynovodů Gazpromu.
Propojování ČKD s ruským prostředím dokládá i nedávné jmenování ruského manažera Sergeje Šuklina šéfem divize Plyn & Ropa klíčového závodu Speychalovy skupiny ČKD Praha DIZ. Jde o muže, který vystudoval v Moskvě i v USA, má za sebou dvacet let zkušeností v ropných a plynárenských firmách z Ameriky, Norska i Ruska, a tím pádem nejlepší předpoklady pro práci na poli sbližování ruského a evropského byznysu.
K čelným spojencům ruských energetických investorů v Česku se řadí i šéf brněnské skupiny Alta Vladimír Plašil. Jeho společnost je díky zakázkám na dodávky velkých strojírenských technologií v Rusku a Bělorusku léta tahounem českého strojařského exportu. Plašil patří k nejlepším znalcům ruského prostředí u nás a podobně jako Speychal z ČKD disponuje exkluzivními „ruskými“ kontakty. Jak ČKD, tak Alta jsou členy obou česko-ruských obchodních komor a jejich šéfové asistují při lobbingu ruských byznysmenů v Česku.
Budoucnost na Východě
O tom, jaký význam připisují movití čeští podnikatelé ruskému trhu a hlavně energetice, svědčí i kroky miliardáře Petra Kellnera, jehož PPF dnes většinu svého obratu dělá v Rusku. Z Ruska pocházejí až dvě třetiny výnosů finanční skupiny Home Credit, Kellner se ale v Rusku angažuje v maloobchodě, podílí se na velkých developerských projektech, investoval do těžby drahých kovů. A když v Moskvě nedávno skončil český velvyslanec Petr Kolář, jeden z nejlepších znalců ruského byznysového prostředí u nás, PPF ho okamžitě přetáhla do svých služeb.
V Česku jsou desítky dalších firem, jež vidí v Rusku do budoucna svůj hlavní růstový potenciál. Z velkých hráčů jmenujme třeba strojírenský holding Vítkovice Machinery Jana Světlíka či Sigmu Group Milana Šimonovského, za nimi ale stojí mnoho dalších. Je nepochybné, že tato skupina také přispěla k nedávnému vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě. Byznysmeni si od Zemana oprávněně slibují silnější zahraničně-politickou orientaci na Rusko. A i když o tom je málokterý z nich ochoten otevřeně mluvit, ve velkém počtu ho podporovali a volili. Třeba Šimonovský patřil k nejvýznamnějším sponzorům Zemanovy kampaně. A je pravděpodobné, že ze strojařsko-energetické branže pochází i další sponzorské dary, jež na Zemanův volební účet doputovaly přes různé prostředníky, advokáty a desítky drobnějších dárců.
Většina domácích byznysmenů se prostě svou pragmatickou orientací na Rusko nerada chlubí. A tak byl loni v létě třeba ředitel ČKD Jan Musil dost popuzen, když z hokejového svazu začaly prosakovat informace o angažmá ČKD a ruských plynařů v českém hokeji. „Hokej s našimi ruskými zakázkami vůbec nesouvisí, dostali bychom je i bez něj, jde o normální byznys, nepotřebujeme si žádné nadstandardní vztahy s Rusy budovat,“ zlobil se tehdy. Velký bratr na Východě prostě není ani skoro čtvrtstoletí po rozpadu SSSR u Čechů populární. Okupace z roku 1968 je pořád citlivou ranou, obavy ze závislosti na Rusku zůstávají trvalým strašákem. Což mnohdy ani léta v Česku žijící a podnikající Rusové nechápou. A pokoušejí se to změnit.
„Já žádnou obavu z Ruska v okruhu svých českých přátel necítím, většina lidí z byznysu vyznává racionální přístup, založený na ekonomické výhodě,“ říká šéf firmy Vemex, vyslanec ruského Gazpromu na české půdě, Vladimír Jermakov. „Když se mluví o závislosti, o strachu z ruského byznysu, je to jen důsledek starých komplexů a přetrvávajících stereotypů,“ soudí. Na svědomí to podle něj mají i česká média, jež „skoro vůbec nepíší o velkých úspěších mnoha menších a středních ruských firem na českém trhu.“ Jermakovem vedená Česko-ruská obchodní komora proto chce začít vydávat pravidelný bulletin, který by tuto oblast mapoval. A sponzoruje reprezentativní publikaci o 90 letech česko-ruských obchodních vztahů, kterou na jaře vydává ruské nakladatelství sídlící v Praze - Pražský telegraf.
Jinak ale mají Rusové Českou republiku většinou rádi. Ti, kteří se tu usadili, si pochvalují jazykovou blízkost, pohodlné podmínky pro život ve městech, dobré prostředí pro byznys. Okolnosti hrají pro ně. Ať už to dopadne s Temelínem jakkoliv, ať už jsou české protiruské resentimenty sebesilnější, vzájemná spolupráce je na vzestupu. Cítí to i Češi: podle středoškolských učitelů výrazně roste zájem českých studentů o ruštinu.
Zuzana Kubátová
