Reportáž - Tohle je úplně jiný Ivo Valenta než dřív. Dál sice kolem krku nosí nezbytnou luxusní šálu a do své rezidence v Monaku se dopravuje soukromým letadlem, tak trochu tajemný miliardář dnes ale navíc chodí za lidmi do hospod, beseduje se studenty a na Facebook dává fotky svých dětí. Prostě Ivoš, jak se píše i na billboardech. Ivoš ze Slovácka.

Zakladatel veleúspěšné skupiny Synot, která se v Česku prosadila hlavně v hazardním byznysu, kandiduje doma v Uherském Hradišti na senátora. A vzhledem k jeho postavení a vlivu málokdo pochybuje, že je v říjnových volbách jedním z hlavních favoritů. A to i díky stamilionům, které za poslední roky do regionu nasypal.

Někteří v tom vidí chytrý trik, jak se Valenta vykupoval ze svých hříchů – ať už jde hazard, který se i kvůli němu v Česku nebývale rozbujel, nebo o podíl ve fotbalové korupční aféře. Jiní zase upřímně věří, že tenhle významný zaměstnavatel, mecenáš a slovácký patriot zkrátka do Senátu logicky patří.

„Je to trochu návrat na zem,“ přiznává Valenta v kanceláři svého holdingu na okraji Uherského Hradiště, která už nemá nic společného s jeho dávným působištěm – hotelovým barem, odkud hned po roce 1989 vyrazil za podnikáním. „Já jsem se na tuhle novou roli ale těšil,“ říká o volební kampani. „Už předtím jsem říkal, že bych se potřeboval vrátit za bar. Abych si zase pokecal s lidmi.“

Budu hlasovat. A proč by ne?

Je pátek odpoledne a zaměstnanci Synotu, kteří se tady v průmyslové zóně starají o centrální chod hazardních automatů nebo o hotely a další nemovitosti vlastněné skupinou, mají dnes už po práci. Zítra se v Uherském Hradišti konají slavnosti vína, které Valenta před lety zakládal. A na zaměstnance tak v přízemí sídla čeká cimbálovka, víno a guláš.

Podobnou slavnost tady měli i před dvěma měsíci, kdy se Valentovi po čtyřech dcerách narodil první syn, Ivo. Tehdy ale ještě lidé ze Synotu nechodili tak jako dnes po firmě s plackami, na nichž je nakreslený holohlavý muž s nápisem: Volíme Ivoša. „Myslím, že podnikatelé by měli dostat šanci na reparát. Že nejsou samý podvodník a pochybný privatizátor, ale že je mezi nimi spousta lidí, kteří něčeho dosáhli,“ přemýšlí Valenta.

Na Valentově straně stojí někdy až trochu zvláštní respekt spojený s úctou, kterou tenhle osmapadesátiletý podnikatel v okolí Uherského Hradiště u některých lidí vyvolává. Jeho postavení je tady v regionu výsostné. Jen v Hradišti dává práci 400 lidem (celkem třem tisícům ve 12 zemích světa, kde holding s třináctimiliardovým obratem působí), v centru města mu patří nejlepší domy, v okolí má vinné sklepy a roky podporuje místní spolky, školy nebo hasiče. Ostatně i ve své kampani teď Valenta vystupuje jako velký milovník a obdivovatel slováckého folkloru.

Nejde o málo peněz. Synot musel donedávna jako každá hazardní firma odvádět povinně část výtěžku na dobročinné účely. Valenta tak stovky milionů převáděl do vlastní nadace, z níž pak peníze proudily na kulturu či sport. I dnes nadace vypisuje milionové granty.

„Tu dá na kopačák, na výšivku, tady zase na housličky… Bude to zkouška inteligence voličů,“ myslí si Svatopluk Bartík, který dlouhodobě usiluje o co největší omezení hazardu a vystupuje i proti samotnému Valentovi. Jako symbolu éry, kdy v Česku živelně, bez ohledu na to, co chtějí lidé nebo vedení měst, vyrostly kvůli volným pravidlům herny s desítkami tisíc automatů, heren a rulet. A s Valentovou firmou jako lídrem na trhu.

Valentu by v Senátu zcela jistě čekal střet zájmů – to až by dostal na stůl právě chystaný nový loterijní zákon, který může jeho byznys výrazně ovlivnit. Neuvažuje, že by rozhodování o zákonu zdržel. „Ne, budu hlasovat. I v kampani lidem říkám, jaké byznysy děláme. Takže pokud mě posunou do Senátu, bude to jasný mandát, že do těchto věcí můžu hovořit. Mám zkušenosti z dvanácti států a nejen v hazardním byznysu, a tak si myslím, že dokážu být objektivní,“ tvrdí.

Rozdávám, nejsem „chrtún“

Jenže v Hradišti tohle neplatí. Jako jedno z mála měst neuvažuje o vyhláškách omezujících herny. A navíc Valentovo mecenášství tady na lidi skutečně zabírá. „Já mám jasno: budu ho volit,“ přikyvuje Pavel Bartošík, vedoucí Mužského pěveckého sboru v Kunovicích. Právě z Valentových peněz si sbor koupil například počítač, zpěvníky nebo piano, které rovnou zapisuje noty.

Velitel dobrovolných hasičů z Vések Jaroslav Křivák, jehož sboru Synot také přispíval, to vidí podobně. „Všichni víme, že do Senátu nejde kvůli prachům. Je za tím jeho přesvědčení, že jde něco změnit,“ uvažuje Křivák.

Protikandidáti samozřejmě nemají možnosti rozdávat velké peníze, přesto si Valenta nechce tipnout, jestli vůbec projde do druhého kola. „Kdybych nedával, byl bych ,chrtún‘, jak se říká tady na Slovácku. Ano, je to určitá výhoda. Lidi vidí, že jen neplácáme a děláme,“ říká.

„Já si ho vážím, jsme přátelé. Lidé by ale měli víc hledět na to, kdo má pro činnost v Senátu větší předpoklady, než kdo co slibuje,“ myslí si ale kandidát hnutí ANO Zdeněk Botek, ředitel uherskohradišťského gymnázia.

Úplatky a fotbal: Synot byl oběť

Vinohradská ulice v Uherském Hradišti se v sobotním odpoledni začíná plnit lidmi se skleničkami v rukou či pověšenými na krku. Tahle akce se jmenuje „Na pohárek vína s Ivo Valentou“. Podnikatel si kromě podpory slavností a folkloru udělal ve městě a okolí ještě jedno výrazné plus. Vytáhl před lety místní fotbal do první ligy. Ale jeho samotného srazila korupční aféra s uplácením rozhodčích, za kterou dostal podmínku. „Synot tehdy útočil na nejvyšší fotbalové posty, a proto byl vybrán,“ naznačuje, že celou kauzu někdo zrežíroval.

Valenta má pro práci v Senátu dva hlavní cíle: Slovácko a podnikatele. „Všichni říkají, že jsme na konci světa, nemáme dálnici a Praha na nás kašle. Tady vládne tahle skepse,“ vysvětluje.

Pro mladé podnikatele by měl podle Valenty stát zřídit fondy venture kapitálu, živnostníkům zase navrhuje roční daňové prázdniny, protože si prý dobře pamatuje, jak jeho rodina začínala ve své porevoluční samoobsluze. „Pracovali jsme tam jako celá famílie – s tátou, s mámou, abychom ušetřili náklady. Pak jsme otevřeli první bar. To byly živnosti, kdy sice nebyla ještě pořádně daná pravidla, ale všichni úředníci si na nás chtěli ,zgustnout‘. Zažili jsme, co jsou první velké úvěry – 70 tisíc, 200 tisíc…,“ vzpomíná.

Jeden takový menší experiment rozjede v příštích měsících: v bývalých kasárnách otevře tržnici, kde budou mít začínající prodejci zvýhodněný nájem.

Vojtěch Blažek (s přispěním Aleše Měřičky)