Inside sport – Korupce ve fotbale? Doping v cyklistice? Spor o peníze mezi hráčem a klubem v ledním hokeji? Všechny takové případy teď řeší disciplinární či arbitrážní komise jednotlivých sportů, případně se tyhle kauzy přelévají k obecným soudům.

„Jenže spousta soudců sportovní specifice nerozumí,“ podotýká Jan Kocourek, náměstek ministra školství pro sport. A dává tak najevo podporu odvážnému plánu Jiřího Kejvala, předsedy Českého olympijského výboru, a hlavně jeho vrchního legislativce Jana Šťovíčka.

Jejich snem je založení správního soudu, který by řešil sportovní kauzy. Po vzoru Mezinárodní sportovní arbitráže při MOV, tzv. CAS, sídlící v Lausanne. „Stručně řečeno by ten soud neměl ve své odpovědnosti a pravomoci nic jiného než řešit všechny spory související se sportem,“ říká Jan Šťovíček.

„Taková instituce by velmi pomohla, vyřešila by ve sportu spoustu problémů. K dispozici by tam byli soudci specializovaní na sport. Navíc sport ze své podstaty potřebuje, aby se v něm všechny kauzy řešily rychle,“ vysvětluje Kejval.

Sportovní rozsudky spěchají víc

Ve fotbale se odečítají body za korupci či neplnění licenčních podmínek. A vše je potřeba provést rychle, než se uzavřou tabulky a nominace do evropských pohárových soutěží. Atlet zase nemůže čekat pět let na to, jak se vyřeší jeho dopingový případ. Mezitím mu totiž uteče mládí a kariéra.

„Současný systém není úplně funkční. V jedné věci se častokrát vede disciplinární řízení na úrovni sportovního svazu, u soudů pak civilní řízení, trestní řízení, rozpadá se to do tří čtyř kolejí, rozsudky se pak často míjejí, protože to soudí různí lidé – a co právník, to názor. A hlavně to všechno strašně dlouho trvá,“ vysvětluje potřebu změny Jan Šťovíček.

Ten by chtěl, aby měl sportovní soud podobné postavení jako rozhodčí soudy zřízené zákonem u hospodářské a agrární komory. „Stejně tak funguje rozhodčí soud u burzovní komory,“ upozorňuje Šťovíček.

Nebojí se, že by k dispozici nebyl dostatek kvalifikovaných rozhodců. „Každý sportovní svaz má nějaké disciplinární orgány, které se tím zabývají, je potřeba dostat do toho procesu i mladé lidi.“ Tomu by měl napomoci fakt, že nepovinný předmět sportovní právo už se několik let vyučuje i na Právnické fakultě UK v Praze.

Soud, nebo aspoň odnož arbitráže

Zřízení správního sportovního soudu chtějí Kejval a Šťovíček vtělit do chystaného zákona o sportu, který chystají spolu s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

„Uvědomuju si, že ten správní soud je kontroverzní téma, se kterým můžeme narazit, zřízení takového soudu by znamenalo odejmutí kousku pravomoci stávajícím českým obecným soudům, určitě kolem toho čekáme velkou debatu,“ říká Šťovíček. „Pokud bychom viděli, že by to bylo momentálně neprůchozí a ohrožovalo by to přijetí zákona o sportu jako celku, tak bychom asi soud z té navrhované normy vyňali a zkusili to později,“ říká Šťovíček, který už si pro takový případ rozjednal i jakousi přechodnou variantu.

„S předsednictvem soudu při Hospodářské a agrární komoře projednáváme možnost zřídit v rámci tohoto rozhodčího soudu zvláštní divizi nebo senát, který by ty sportovní spory rozhodoval. Samozřejmě specializovaným sborem rozhodců, připravených v oboru sportovního práva. Výhodou takového řešení by bylo, že by to nevyžadovalo žádné velké legislativní úpravy. Nevýhodou pak to, že by obě strany příslušného sporu musely souhlasit s tím, že by jejich při rozhodoval právě tento soud. A dát mu k tomu pravomoc,“ říká Šťovíček.

Kapitola v rozpočtu: peníze na sport

Chystaný zákon o sportu obsahuje ještě jeden velký otazník. „Sport by samozřejmě potřeboval samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu,“ říká bojovně ministerský náměstek Jan Kocourek. Podle všeho ministru financí Miroslavu Kalouskovi navzdory. Ale Jiří Kejval se podobně jako Šťovíček u tématu sportovního soudu obává, aby tak silný požadavek celý zákon nepoložil. „Vedeme v té věci politická jednání, uvidíme, jestli je ta samostatná kapitola nebo podkapitola průchodná,“ říká Kejval.

Tomu by se líbilo, kdyby zákon o sportu předkládala skupina poslanců, v níž by byli zástupci všech parlamentních stran. „Sport je téma, na kterém by se mohli všichni shodnout,“ říká Kejval, který tak chce pro návrh zákona získat plošnou politickou podporu.

V samotném zákoně chce každopádně zakotvit ČOV v pozici nejvyšší sportovní autority v zemi. „Velmi důležité pro nás je, aby bylo v zákoně deklarováno, že za financování sportu není zodpovědný jen stát, ale také města a kraje,“ říká Kejval.

Ten potřebuje nějakou páku na starosty, kterým po novele loterijního zákona spadly do klína daňové výtěžky z hazardu, ale mnohým z nich se nechce investovat je právě do sportu. „Většinou dávají přednost budování místní infrastruktury,“ přikyvuje předseda rozpočtového výboru sněmovny Pavel Suchánek.

Návrh zákona o sportu počítá také s tím, že by deklaroval povinnost ministerstev vnitra či obrany zřizovat resortní sportovní střediska. Aby se sportovci při nástupu každého nového ministra obrany nemuseli třást, jestli nezruší Duklu. Stejně tak sportovci chtějí k péči o špičkové reprezentanty zavázat i ministerstvo zdravotnictví.

Celá filozofie zákona stojí na tom, že Český olympijský výbor je národní sportovní autoritou, která reprezentuje celý sport například v jednáních se státem. K tomu, aby se tahle základna nezbortila, je zapotřebí ČOV v tomto smyslu reformovat. Už tento čtvrtek bude jeho plénum hlasovat o nových stanovách, které počítají s tím, že se pod olympijská křídla schoulí Sokolové, Sdružení sportovních svazů (bývalý Svazarm) a další organizace.

Před půlrokem se ovšem olympijské plénum úplně nadšeně k náznaku takových reforem nepostavilo, což dalo najevo nezvolením starostky Sokola a předsedy Sdružení sportovních svazů do funkcí Kejvalových místopředsedů. Pokud by se mělo ve čtvrtek něco podobného opakovat a nové stanovy by přijaty nebyly, celá vize zákona o sportu, sportovního správního soudu a dalších reforem by se zhroutila. Kejval se Šťovíčkem ovšem pevně věří, že se nic takového už nemůže stát.

Luděk Mádl