Příběhy tohoto roku: Peter Jackson je nejen talentovaný snílek, ale i úspěšný byznysmen, kterému leží novozélandská vláda u nohou.
Portrét - Když se zmíní jméno Peter Jackson, člověk si s ním asi nejspíše asociuje představu velkého přerostlého dítěte žijícího plně ve světě své magické imaginace, která strhává miliony diváků po celém světě.
Jeho životní příběh popisovaný většinou ve stylu „jak se nerd a outsider z australského zapadákova stal králem Hollywoodu“ má sám filmové parametry: příběh cesty od kultovních splatterových komedií Bad Taste – Vesmírní kanibalové a Živí mrtví, které natáčel na koleně s kamarády o víkendech ve svém rodném městečku, na pozici jednoho z nejvlivnějších režisérů dneška by se ale asi i scenáristům s přebujelou fantazií zdál přitažený za vlasy.
Přesto se stal. Jak je možné, že se z nadšeného filmového amatéra, který v šestnácti opustil školu, aby si vydělal na kameru šestnáctku, vyklubal tvůrce, kterému si neodváží vzdorovat ani šéfové velkých studií? Je to proto, že jeho image nepraktického snílka s vizáží dobráckého půlčíka (je o něm známo, že na place chodí nejraději bos, což před lety vedlo moderátora Oscarů Billyho Crystala k pobavenému údivu, že si na ceremoniál vzal boty) je jen jednou částí jeho osobnosti.
Kromě toho je totiž režisér dlouho očekávané trojdílné adaptace Hobita, jejíž první část právě vstoupila do kin, také docela tvrdým podnikatelem a chytrým vyjednavačem s ostrými lokty, před jehož zarputilostí a schopností dosáhnout svého už kapitulovala nejedna veřejná kapacita, která se jeho záměrům postavila do cesty. A v neposlední řadě je vzývaným hrdinou, který zbavil Nový Zéland traumatu malé země ve stínu Austrálie a pomohl napumpovat peníze do místní ekonomiky.
Válka se studiem
Několik kontroverzí se spojuje s Jacksonovým jménem v přímé souvislosti s vysněným návratem do Středozemě v podobě Hobita, což je projekt, který v bolestech vznikal osm let. A už na začátku celého procesu se Robert Shaye, šéf studia New Line Cinema, které na trilogii Pán prstenů vydělalo kolem 3 miliard dolarů, nechal emotivně slyšet v médiích, že Jackson si pod jeho vedením u filmu už neškrtne.
Důvod jeho hněvu spočíval v tom, že Peter Jackson byl přesvědčen, že mu studio vyplatilo méně peněz, než si zaslouží (spor se vedl o výnos z merchandisingu), a rozhodl se je z New Line vymámit soudní cestou. Jako dokonalý citový vyděrač převedl bitvu právních argumentů na veřejnost, kdy se svou manželkou a nejvěrnější spolupracovnicí Fran napsal v listopadu 2006 otevřený dopis fanouškům, v němž konstatoval, že s obrovskou lítostí odstupuje od celého projektu.
Tón dopisu je pozoruhodný. Říká v něm, že jeho společnosti WingNut Productions jde jen o prověření jistých „účetních praktik“ a že požaduje nezávislý audit. Popisuje v něm jednání s manažery New Line Cinema, kteří mu prý nabídli kontrakt na natočení filmu za stažení žaloby. „Rozhodnutí dělat film je věcí srdce, ne byznysové výhodnosti,“ píše mimo jiné Jackson, dobře si vědom toho, že za ním stojí armáda fanatických milovníků „lotří“ trilogie.
A právě na to starý producentský matador Shaye reagoval nesmlouvavými slovy: „Nebudu dělat filmy s někým, kdo mě žaluje,“ řekl s tím, že Jackson dostal svůj čtvrtmiliardový podíl přesně podle smlouvy. „Nechci s tím člověkem pracovat, proč bych měl?
O několik měsíců později – v létě 2007 - ale manažeři New Line v čele se Shayem ubrali ze své rétoriky a začali se Jacksonovi podbízet. Shaye se vyjádřil v tom smyslu, že navzdory osobním neshodám si přeje, aby se Jackson na Hobitovi přece jen podílel.
Autor se studiem dospěli ke kompromisu: Jackson se ujal producentského dohledu a režisérskou funkci převzal jeho dávný přítel Benicio Del Toro, tvůrce fantaskně magických filmů, jako je Faunův labyrint nebo Princ bez království. I když na něj vyhrabali nějaký dřívější rozhovor, v němž se nechal slyšet, že nesnáší bitvy s meči a hobity obzvlášť, nechal se postupně pohltit komplexním univerzem stvořeným v Tolkienově fantazii. Jenže po dvou letech příprav se začátek natáčení stále posouval, a to ne kvůli tvůrcům, nýbrž kvůli krachu společnosti MGM, která byla spoluvlastníkem práv.
Velká hobití krize
Situace s financemi se ale rychle vyřešila a v říjnu 2010 se Jackson s producenty konečně dohodl, že režii prokletého projektu převezme. Jeho angažmá se studiu hodilo i proto, že v ten moment už na Novém Zélandu vzplála další velká bitva argumentů a jeden z nejvlivnějších obyvatel ostrovního státu v ní hrál opět důležitou roli.
Ve zkratce se dělo to, že odborová organizace místních herců chtěla vyjednat minimální mzdu a smlouvou zajištěné pracovní podmínky pro všechny, tedy něco podobného, co funguje v amerických produkcích, kde jsou téměř všichni v odborech, zatímco na Novém Zélandu je jich v nich asi jen desetina. Menšina se snaží rozhodovat o většině, hřímal vcelku po právu Jackson. Na druhou stranu o vyčerpávajících podmínkách a neustálých přesčasech během natáčení Pána prstenů kolovaly barvité zkazky. Perfekcionistický Jackson opakoval scény třeba i třicetkrát z různých úhlů kamery, aby měl ve střižně co největší výběr.
Zprvu nevinný spor vyeskaloval tím, že se do akce vložily nejsilnější americké odbory Screen Actors Guild (SAG) a vydaly svým členům doporučení, aby ze solidarity natáčení bojkotovali. Peter Jackson i producenti poté pohrozili, že natáčení na Novém Zélandu zruší a přesunou ho do (nespecifikované země) východní Evropy. A spustil se absurdní kolotoč událostí, který média překřtila na „novozélandskou hobití krizi“. Tisíce lidí v ulicích různých měst protestovaly proti hrozbě přesunu Hobita do jiné země. Peter Jackson jim ze Spojených států posílal podpůrná prohlášení typu: „Tady se narodila Středozem a tady zůstane.“ A celé to skončilo až intervencí australského premiéra Johna Keye, který přijal delegaci hollywoodských pohlavárů z New Line a po dvoudenním jednání jim ustoupil ve všech bodech, když filmu přiřkl dodatečné daňové úlevy a přislíbil protlačit skrz vládu takové úpravy v zákoníku práce, aby požadavky odborů přestaly ohrožovat klid na práci filmařů.
Na to, že národní vlády ustupují nadnárodním korporacím, jsme si už zvykli, ale tohle byl první historický případ, kdy onou velkou firmou, dělající z volených politiků loutky bez suverénní vůle, bylo filmové studio.
Hollywoodská adresa: Wellington
Je pravda, že filmový průmysl je v současné době pro Nový Zéland klíčový a na obrovském proudu peněz proudícím do země má zásadní podíl právě Peter Jackson. Na předměstí Wellingtonu vybudoval impérium na digitální triky Weta Digital Productions. V době práce na trilogii o Hobitovi se jeho řady rozrostly na 1100 počítačových mágů (oproti 150 pracovníkům na produkci Pána prstenů).
V Jacksonově firmě ale utrácejí velké peníze další velké hollywoodské produkce. Weta se podílela na tricích k takovým blockbusterům jako Avatar a Avengers. Vládní zdroje uvádějí, že jen v roce 2011 se na Zélandu vyrábělo 35 hollywoodských projektů, které obohatily státní kasu o 560 milionů dolarů. To nic není proti samotné hobití trilogii, která i na službách nakopává místní ekonomiku a obohatila erár už o 2,4 miliardy dolarů. Není divu, že si administrativa Petera Jacksona náležitě předchází.
Peter Jackson se projevuje jako příkladný patriot i v sousedství své haciendy na předměstí Wellingtonu, do níž si z filmového natáčení převezl kulisy hobitího příbytku Dno pytle. Tolkienovský fanatik, který se honosí čestným titulem „sir“, věnoval peníze mimo jiné na opravu kostela a divadla ze sousedství. Jeho osobní majetek vyčíslují média na 400 milionů dolarů. To není špatná kariérní bilance tělnatého podivína ze střední školy, který si latexové masky na zombíky ve svých filmech tvaroval v troubě svých rodičů a jehož všechny filmy před Pánem prstenů vydělaly dohromady všeho všudy jen 21 milionů dolarů.
Jan Gregor, foto: Reuters
