Čtení na víkend – Oprýskaný peugeot sjede ze silnice a zastaví na prašné cestě v polích. Rázem se k němu po nízce zastřižené trávě seběhne několik mladíků v bílých kriketových dresech a rozeberou si XXL krabice s pizzou. Někteří obědvají na zemi, jiní v červeném dvoupodlažním autobusu s reklamou na HSBC, mezinárodní banku se sídlem v Londýně.
Tradiční víkendový výjev z anglického venkova? Nikoli. Takhle vypadá víkend u Vinoře, městečka na severovýchodním okraji Prahy. Od dubna do října se tam týden co týden schází několik desítek Britů, Indů, Pákistánců, Australanů i Čechů, aby se utkali v kriketu.
„Komunita, která se vybudovala, je takové malé OSN, nebo spíš malý commonwealth,“ směje se dvaatřicetiletý Angličan Dan Casey. Naráží na to, že naprostá většina hráčů pochází ze zemí bývalého britského impéria, které jsou dnes sdružené ve společenství známém právě jako commonwealth. Tam všude patří kriket mezi nejoblíbenější sporty. „Je nás kolem sto padesáti, aktivně, pravidelně se nás ale schází kolem stovky,“ říká Casey, který v Praze žije už sedmý rok. A jak sám říká, je sice špatný hráč kriketu, ale baví ho věci kolem, stará se třeba o webové stránky Českomoravského svazu kriketu.
Komunita, do níž patří i desítka Čechů, vyráží do polí za Vinoří od roku 2012, předtím se scházela na pražské louce známé jako Vypich poblíž Strahova. „Ke kriketu, jehož jeden zápas trvá několik hodin, potřebujete velmi rovný povrch a to byl na veřejném prostranství největší problém,“ popisuje mladý Angličan důvod stěhování.
Nakonec pomohla Evropská kriketová federace, která dala české skupině finanční příspěvek, aby si mohla zušlechtit část zemědělských polností za Prahou.
„Pozemky patří mojí manželce,“ říká Hugo Banks, předseda kriketového svazu, který ve Vinoři bydlí. „V sobotu a v neděli tam hrajeme ligu, ale většina z nás to má především jako zábavu a socializační prvek,“ dodává soukromý lektor angličtiny. Občas na hřiště přijdou pouštět svá letadla modeláři, ale to jen když se nehraje.
Před dvěma lety, když se kriketisté přemístili z katastru Prahy 6 do katastru Prahy 22, s sebou začali brát i pověstný rudý doubledecker, jasně červený ikonický patrový autobus, patřící česko-britskému podnikateli Benjaminu Součkovi.
Jeho rodina s ním do Česka přijela krátce po revoluci, takzvaný routemaster vyrobený firmou AEC původně jezdil v londýnské hromadné dopravě, v 80. letech pak sloužil ještě ve skotském Glasgow.
V Praze býval vidět jako dekorace poblíž obchodu Součkova otce, kolem roku 2000 se jej ale pokusil kdosi ukrást. „Dojeli jen necelý kilometr. Zasekli se pod mostem, průjezd byl o deset centimetrů nižší než autobus,“ vzpomíná Souček, který se později právě při restaurování vozu seznámil s bývalým armádním technikem Banksem.
Teď už je autobus z roku 1962 kompletně zrenovován, v zimě dostal i nový interiér. „Snažili jsme se držet původního vzhledu,“ chlubí se Banks doubledeckerem, který je přes týden zaparkován jako kulisa u holešovické restaurace Port 58.
A k čemu slouží během sobot a nedělí ve Vinoři, tedy kromě vytváření britské atmosféry? „Můžeme se do něj schovat, když prší. Převlékáme se v něm, jíme tam. A když si vylezete na střechu, je z ní skvěle vidět na utkání,“ vysvětluje majitel červeného veterána Souček, jinak také vlastník stavební firmy JuJuWorks. Také v něm prý vozí anglické týmy, když občas do Prahy zavítají na přátelský zápas.
Luboš Kreč
