Ščuka (Evraz): Ceny elektřiny a emisní limity mohou do 10 až 15 let zlikvidovat oceláře

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
11. 2. 2013 13:38
Rozhovor s mužem, který je v žebříčku nejvlivnějších ruských byznysmenů v Česku na nejvyšším místě: Osmačtyřicetiletý Dmitrij Ščuka, předseda představenstva Evraz Vítkovice Steel, řídí firmu s ročním obratem 19 miliard korun.
Foto: Tomáš Kunc

Byznys - Osmačtyřicetiletý Dmitrij Ščuka, předseda představenstva Evraz Vítkovice Steel, řídí firmu s ročním obratem 19 miliard korun. Tato suma ho katapultovala na úplné čelo žebříčku nejvlivnějších ruských byznysmenů působících v Česku, který sestavil deník Insider.

Český Evraz, který Ščuka řídí, je součástí obřího ocelářského uskupení Evraz Group. Ščuka – mimochodem mluvící perfektní češtinou – se ale víc než v roli ochránce ruských zájmů v Česku angažuje po boku dalších českých průmyslníků lobbujících za snížení cen elektřiny. Je tvrdým kritikem obřích dotací na podporu obnovitelných zdrojů energie a varuje před ničením evropské průmyslové konkurenceschopnosti.

Insider: Jak se v krizi vede české dceři Evrazu?

Dmitrij Ščuka: Spousta lidí z naší branže tvrdí, že rok 2012 byl pro ocelářství v Evropě nejhorší za posledních 20 let. V celém světě šla spotřeba ocelářské produkce nahoru o 1,2 procenta, ale v Evropě spadla o 4,7 procenta dolů. Například u stavební oceli je propad za posledních pět let oproti minulým letům až padesátiprocentní.

To se vás přímo dotýká, že?

Evraz Vítkovice Steel je sice závislý na odbytu právě ve stavebnictví, ale dodáváme i pro strojařinu či energetiku. Právě energetika je jediné, co v poslední době náš trh významněji táhne. Vyrábíme plechy na větrné elektrárny a off-shorové platformy budované na moři, ty slouží například pro těžbu ropy.

Znamenal loňský rok dno krize, zvedáte se z ní?

Nevím to jistě, trh je stále hodně nestabilní. Teď se zdá situace proti závěru roku trochu lepší, ale pořád nejsme za vodou. Jestli jsme překonali nejhorší, uvidíme tak v dubnu.

Každopádně není příliš pozitivní doba. Dřív jednotlivé sektory ekonomiky, tedy veřejná vládní spotřeba a soukromá spotřeba, nebyly synchronizované. Když došlo ke zpomalení, vláda investovala do infrastruktury, aby ekonomiku rozhýbala. Pak se k tomu připojila spotřeba. Současná situace je naprosto unikátní za posledních 20 let, oba sektory jsou na dně. Vláda šetří, stavebnictví je ve velkém propadu. Ale nekupují se ani auta, bílé zboží…

Navíc je v Evropě v ocelářství velký přebytek produkce. Dokud neubydou kapacity alespoň na 20 až 30 milionů tun roční produkce, situace se výrazně nezlepší.

Myslíte si, že se ocelářský trh za poslední tři roky od vypuknutí první fáze krize nenávratně změnil?

V jednom je to nyní jinak. Dřív, když byla doma krize, mohla Evropa vyvážet. Teď se export dramaticky propadl, protože Evropa není schopna cenově konkurovat ostatním částem světa. Proto je tak enormní tlak na evropské kapacity. Evropské ocelárny jsou dnes schopny vyrábět asi 150 milionů tun ročně. Podle různých odhadů různých analytiků je třeba zrušit kapacity od 25 do 50 milionů tun. Podle mne je těch 50 milionů už přehnaných, ale někde kolem 30 milionů, to bude realistické číslo. Jenomže zavírat hutě je dneska problém. ArcelorMittal zkusil jednu svou fabriku zavřít ve Francii a byly na to velmi ostré reakce.

Kdo jsou podle vás nejvážnější kandidáti na útlum?

Nerad bych jmenoval. Ale pod největším tlakem jsou skupiny vázané především na Evropu. Například Evraz může těžit z toho, že má byznys i v USA a v Rusku, kde nedošlo k tak prudkému propadu a trh je pořád profitabilní. Díky tomu je na tom skupina jako celek relativně dobře. Ale například Thyssen Krupp musel nedávno odepsat americkou investici ve výši 3,5 miliardy dolarů. Další firmy se také mohou octnout v podobné situaci. Zdá se, že neexistuje žádný plán, ani žádná představa, co s ocelářstvím v Evropě udělat. Jakmile začnou hutě krachovat a bude to mít velké dopady na nezaměstnanost, vlády se budou snažit hutě podržet, budou do nich pumpovat peníze a jen prodlouží jejich agonii.

Proč je evropské ocelářství proti zbytku světa nekonkurenceschopné?

Cena elektřiny je pro nás už neúnosná. Především kvůli podpoře obnovitelných zdrojů energie je už teď celkově o 200 procent vyšší než v USA! Dlouhodobá konkurence za takových podmínek je naprosto nemožná. Navíc po roce 2020 dostane evropské ocelářství další ránu v podobě snížených emisních limitů. K tomu přibydou podobné dodatečné náklady pro výrobce energií. Obávám se, že souhrn toho všeho může v Evropě zlikvidovat ocelářskou prvovýrobu do 10 až 15 let. Přitom jen na severní Moravě zaměstnávají ocelárny přímo asi 20 tisíc lidí, ale na jejich provozu závisí celkem asi 200 tisíc pracovních míst, protože hutě živí zároveň řadu dalších firem – od dopravy přes údržbu, různé služby po výrobu energie. Ti všichni jsou důležití i pro fungování obchodu a služeb, které za své mzdy nakupují…

Nebude Evraz své kapacity z Evropy stahovat? Kromě českých Vítkovic patří do divize Evraz Europe ještě hutě v Itálii…

V Ostravě jsme právě na konci tříletého programu optimalizace výroby. Čekám, že se letos dočkáme konečně konkrétních výsledků, takže pro nás bude tento rok dobrý bez ohledu na vývoj trhu. Pokud tedy nedojde k jeho úplnému kolapsu. Za ty poslední tři roky jsme stáhli náklady o stovky milionů korun. Nákladově se už v Ostravě blížíme naší italské fabrice, která je na tom hodně dobře, ta byla výdělečná i v nejhorších letech. To umožní pro Evraz Europe samostatné hospodaření bez závislosti na pomoci vedení Evrazu, což v současných evropských podmínkách považuji za úspěch.

Začátkem roku jste obnovili odběr surového železa z vysokých pecí společnosti ArcelorMittal Ostrava a po tříměsíční odstávce rozjeli znovu vaši ocelárnu. Jaká je jistota, že dodávky a výroba budou pokračovat?

Zatím máme smlouvu na dva měsíce, tedy do konce února. O cenových podmínkách dál jednáme s ArcelorMittalem.

Předloni jste ale současně s ArcelorMittalem ohlásili ukončení několikaletých cenových sporů a uzavření dlouhodobé dohody. To už neplatí?

Neplatí, protože ArcelorMittal odmítal cenový vzorec postavit na evropských indexech železné rudy a uhlí. Chtěl jej odvíjet od australských cen pro uhlí a brazilských pro železnou rudu. Ale v Evropě jsou ceny poměrně výrazně odlišné, na což jsme tvrdě doplatili na konci roku 2011. Takže jednáme.

Jaké jsou varianty dalšího vývoje?

Máme několik variantních plánů. Ale jak se blíží ke konci platnost dlouhodobé rámcové smlouvy v roce 2015, blíží se ke konci naše tolerantnost. Pravděpodobně letos uděláme ohledně Ostravy konečné rozhodnutí. Pokud se nepodaří výrazně zlomit situaci s dodávkami, uděláme kroky, jimiž situaci dlouhodobě vyřešíme tak, abychom nebyli závislí na surovém železe.

Míníte to jako ultimátum směrem k ArcelorMittalu? Pokud nesleví, zcela s ním rozvážete spolupráci?

Nejde jen o Mittal. Vliv na to mají i uhlíkové povolenky, ceny elektřiny. Ale záleží hlavně na dohodě s Mittalem. Variant je několik. Vedle zrušení ocelárny přichází v úvahu i to, že snížíme počet zaměstnanců, ponecháme si jen nutný klíčový tým a ocelárnu budeme spouštět jen ve chvíli, kdy bude opravdu profitabilní s pomocí nárazově najímaných agenturních dělníků.

Před časem jste oznámili, že v Ostravě plánujete velkou investici do vybudování obloukové elektrické vysoké pece, zhruba za 200 milionů korun. Teď o ní nemluvíte. Upustili jste od plánů na rozvoj Vítkovic?

My na tom projektu pořád děláme. Ale zvažujeme, zda má smysl. Cena elektřiny v Česku už je moc vysoká, příliš nás zatěžují poplatky na obnovitelné zdroje, které dotujeme asi stovkou milionů ročně. Pokud se tato zátěž nevyřeší, ta investice je nerealizovatelná.

Je podle vás ocelářství v Evropě vůbec perspektivní?

Evropa na dalších 10 let určitě nebude „snem oceláře“, marže zůstanou nízké. Evropa se k ocelářství chová macešsky, není pro ni populární a „sexy“, považuje ho za špinavé odvětví, není to podle ní průmysl zítřka. Největší chybou ale je, že neexistuje žádný plán dalšího vývoje. Když Margaret Thatcherová zavírala ve Velké Británii doly, měla jasný plán, co se bude dít a co s propuštěnými lidmi. Evropa není na ocelářský útlum vůbec připravená. Pokud k němu dojde, nastane chaos. Prospělo by, kdyby se EU zamyslela nad programem útlumu ocelářství. Firmy, které by uzavíraly staré kapacity, ekologicky nevyhovující, by mohly dostávat například dotace na rekvalifikace zaměstnanců. Nejsem zastáncem názoru, že by EK měla rozhodovat, které ocelárny zavřít. Ale měla by mít plán. Pokud se vyplácejí dotace za to, že zemědělci nehospodaří na své půdě, proč nedávat dotace za rekvalifikaci lidí, které by skutečně nějaké pozitivní změně pomáhaly.

Zuzana Kubátová

Foto: Ludvík Hradilek

 

Právě se děje

Další zprávy