reklama
 
 

Pozor na toho s knírem

24. 7. 2014 19:06
Na veřejnosti moc známý není, uvnitř ČSSD také stojí mimo hlavní proud. Jestli ale má velký byznys mezi poslanci nějaké spojence, Milan Urban z ČSSD patří k těm nejvýkonnějším.

Portrét – Na veřejnosti moc známý není, uvnitř ČSSD také stojí mimo hlavní proud. Jestli ale má velký byznys mezi poslanci nějaké spojence, Milan Urban z ČSSD patří k těm nejvýkonnějším.

Milan Urban je v zásadě nenápadný politik. Povětšinou na sebe ze všeho nejvíc upozorňuje svým mohutným knírem, a tak je snadné zapomenout, že – ač exministr průmyslu ve vládách Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse i Jiřího Paroubka – pořád ještě sedí v Poslanecké sněmovně.

Ale ve středu, když v tichosti prosadil snížení spotřební daně na pohonné hmoty, opět ukázal, že by se na něj rozhodně nemělo zapomínat. Téměř bělovlasý, bodrý a zároveň rozvážný sociální demokrat totiž patří mezi hlavní spojky českých průmyslníků v politice.

„Mám s ním bohaté, dlouholeté zkušenosti. Nepodléhá době, rozmarům, tomu, co se zrovna nosí. Rozumí tomu, co podnikatelé potřebují,“ chválí jej Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy, hlavní lobbistické organizace zastupující zájmy velkých firem.

Těm dokázal Urban pomoci už několikrát, třeba na jaře roku 2009. Tehdy s kolegou Martinem Římanem z ODS prosadil přílepkem prodloužení bezplatných emisních povolenek pro energetické společnosti, pokud ušetřené peníze investují do modernizace svých provozů. Kritici změny v čele s exministrem životního prostředí Martinem Bursíkem přitom upozorňovali, že kvůli tomu stát přijde o 70 miliard korun, a to zejména ve prospěch společnosti ČEZ.

Právě ke špičkám polostátní společnosti měl blízko. V roce 2004 se už jako ministr podílel na výběru Martina Romana do čela firmy, vrchním lobbistou ČEZ se následně stal Urbanův šéfporadce Vladimír Johanes. Ostatně k němu se váže asi největší průšvih, jemuž poslanec ČSSD kdy musel čelit. Byl jedním z aktérů kauzy známé jako dovolená v Toskánsku. Na prosluněných molech italského Monte Argentaria se v létě 2009 společně promenovali jak špičky ODS, tak mimo jiné Roman s Johanesem z ČEZ. A s ním byl na jachtě vyfocen i Urban, to všechno jen pár měsíců poté, co sněmovnou prošla pro ČEZ výhodná „emisní“ změna.

„Nechal jsem si doporučit místo pro strávení krásné dovolené, na kterou jsem se těšil. V kontextu událostí, jichž jsem se stal nechtěným aktérem, si uvědomuji, že jsem udělal chybu. Mrzí mě, že jsem mohl nechtěně poškodit sociální demokracii, a příště se podobného jednání vyvaruji,“ kál se pak exministr.

Grossovec a špidlovec

Vystudovaný hutní inženýr, který před revolucí pracoval v ČKD Kutná Hora a zkraje 90. let působil na městském úřadu v Čáslavi, odkud pochází, se politiky letmo dotkl už za socialismu. Mezi roky 1985 až 1989 byl členem KSČ.

K sociálním demokratům se přidal až v roce 1995 a začal poměrně rychle stoupat vzhůru, do sněmovny poprvé pronikl o tři roky později. K posilování pozice využil toho, co funguje ve stranických strukturách nejspolehlivěji – přimkl se k tomu, kdo měl sílu, vliv a dobře rozjetou kariéru. Na konci 90. let byl v ČSSD tímto člověkem Stanislav Gross.

„S Grossem jsme si v mnohém blízcí. Občas vyřkneme najednou stejnou myšlenku. Ano, jsem grossovec, ale jsem také špidlovec,“ popsal svůj vztah k tehdejším klíčovým postavám sociální demokracie. Naopak s Milošem Zemanem, do roku 2002 premiérem za ČSSD, měl vztahy napjaté, například v roce 2000 byl jedním z mála rebelů, kteří odmítli zvednout ruku pro upravený volební zákon, který později Zemanovi s Klausem hodil na hlavu Ústavní soud. „Tento volební zákon neprospěje České republice, neprospěje její demokracii,“ prohlásil tehdy – v jiných případech – velmi pragmatický poslanec.

Tím, že stál Grossovi se Špidlou věrně po boku (v letech 2002 a 2003 i na důležitém postu šéfa poslanců ČSSD), dostal odměnu v podobě ministerského postu. Na jaře 2003 nahradil Jiřího Rusnoka v křesle šéfa resortu průmyslu a obchodu. Když v něm po volbách 2006 končil, pro veřejnost zůstával nadále takřka neznámým, podle průzkumů veřejného mínění jej tehdy znala sotva pětina dotázaných.

Mezi byznysmeny to ale bylo jiné. Prosadil ve vládě dotaci Třineckým železárnám, ČEZ pomohl získat Severočeské doly, obhajoval stavbu betonových jezů na Labi… A náměstka mu dělal jistý Martin Pecina – který později prošel antimonopolním úřadem, ministerstvem vnitra i vítkovickými strojírnami.

A k průmyslu si Urban ponechal vřelý vztah i jako opoziční politik. V roce 2011 například podporoval pozměňovací návrh přijatý na jednání hospodářského výboru, který měl zdarma darovat volnou ornou půdu na výstavbu průmyslových hal. Dlouhodobě pak obhajuje prolomení těžebních limitů na severu Čech.

Politický ústup

Po politické stránce stojí Urban v posledních letech mimo hlavní proud. Ještě v roce 2007 se sice stal místopředsedou ČSSD, jenže za éry Jiřího Paroubka patřil spíš mezi jeho kritiky, a tak i jeho role ve stranickém vedení byla spíš menší. Po Paroubkově pádu se uvnitř ČSSD postavil na stranu jihomoravského hejtmana Michala Haška. Od tábora Bohuslava Sobotky ho dělil náhled na politickou strategii i velmi vyhrocené a nepřátelské vztahy s tehdejší hvězdou středočeské ČSSD a Sobotkovým spojencem Davidem Rathem.

S bývalým hejtmanem souvisí i poslední chvilkové posílení Urbanovy pozice. Jeho vliv na chvíli stoupl poté, co Ratha zatkla protikorupční policie se sedmi miliony v krabici od vína a s podezřením, že jde o peníze z úplatků. Pětapadesátiletý Urban se načas stal nejvýraznější postavou středočeské ČSSD.

Jenže loni na podzim se v sociální demokracii opět dostal mimo hlavní proud. Po sněmovních volbách se postavil za Michala Haška, když se jihomoravský hejtman po příliš malé výhře ČSSD pokusil svrhnout Sobotku z čela strany. Jelikož Hašek neuspěl, oslabilo i jeho křídlo včetně Urbana, který ještě před volbami patřil mezi adepty na post ve vládě.

Jak ukazuje dění z posledních dní, Urban ale ví, jak zúročit tichou a vlivnou práci ve sněmovních kuloárech. Jako matador, který se v parlamentu pohybuje už šestnáct let, si už roky drží místo ve vedení hospodářského výboru, jednoho z klíčových sněmovních orgánů.

„Víte, kdo je stranický úchylkář? Ten, co jde rovně, když strana uhýbá od programu. V řadě věcí se s Milanem Urbanem neshodnu, ale musím mu přiznat, že třeba v otázce spotřebních daní na benzin a naftu je konzistentní posledních pět let,“ pochválil jej za poslední manévr, jímž tolik rozzlobil premiéra Sobotku i ministra financí Andreje Babiše, místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Právě oni dva patří k nejprotřelejším znalcům sněmovních procedur a zákonitostí.

Sobotka má nyní Urbana za provokatéra a pomocníka opozice, který chce rozpočet připravit o 14 miliard korun. On sám to vidí jinak: „Kvůli růstu cen ropy a předchozímu zvýšení spotřební daně zdražily ceny pohonných hmot v tuzemsku natolik, že je motoristé raději nakupují v cizině. Stát pak vybírá méně.“

Marie Bastlová, Luboš Kreč

autor: Aktuálně.cz | 24. 7. 2014 19:06

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama