Objev dne – Dosud nejvyšší představitel státní správy otevřeně připustil, že dostavba Jaderné elektrárny Temelín se s velkou pravděpodobností zdrží. Současný plán počítá s tím, že se nové bloky rozjedou do roku 2025. Podle ministra průmyslu Martina Kuby však bude Česká republika elektřinu z nich potřebovat nejdříve v roce 2030.
„Doba, kdy budeme potřebovat, aby Temelín přišel na trh, je někdy kolem roku 2030. Když bude ubývat uhelných zdrojů, mohli bychom se v té době stát energeticky deficitní zemí a dovážet elektřinu. To považuji národohospodářsky za velmi rizikové. Z tohoto pohledu je Temelín třeba posuzovat,“ řekl ministr v rozhovoru pro deník Insider.
Jde o výrazný posun. Dosud totiž pochybnosti o spuštění nových bloků kolem roku 2025 zaznívaly jen z úst energetiků. Politici z vlády i parlamentní opozice vždy pokračování projektu v původních termínech obhajovali. Nyní odklad připouští už i člen kabinetu, zodpovědný navíc za energetickou strategii státu.
Kuba: na rozhodnutí je stále ještě čas
„Pro rozhodnutí o Temelínu máme ještě nějaký čas, nemusí padnout okamžitě, dnes. Je třeba toto rozhodnutí velmi dobře zvážit, musí být ekonomicky dobře nastaveno. Na druhou stranu ho nelze posuzovat pouze z pohledu aktuální ceny elektrické energie, která je daná distorzí obnovitelných zdrojů,“ vysvětlil Kuba.
Ministr dodržení původního plánu s dostavbou kolem roku 2025 zcela nezavrhuje. „Pokud se dobereme atraktivní nabídky, je možné realizaci Temelína začít podle původního harmonogramu,” řekl. Podle něj ale musí být v okamžiku rozhodnutí o dostavbě projekt „ekonomicky co nejvýhodnější.“ „Rozhodnutí musí být ekonomicky co nejfundovanější, aby zajišťovalo stabilní energii za rozumné ceny,“ řekl ministr doslova.
Ekonomická výhodnost stavby je ale nyní nejasnější než kdykoliv dřív. Přibývá totiž signálů, že spotřeba elektřiny a poptávka po ní nebudou stoupat tak rychle, aby se už za deset či dvanáct let dařilo prodávat jadernou energii za ceny zajišťující návratnost nových bloků.
Co Temelín vzdaluje
Aby se stavba odhadovaná na 200 až 300 milionů korun vyplatila, musela by se podle většiny odhadů její produkce prodávat za 65 až 70 eur za megawatthodinu. Dnes je cena kolem 40 eur a další vývoj lze těžko předpovídat.
Před dvěma týdny padla naděje, že se v Evropě budou vyplácet investice do nízkouhlíkatých elektráren – včetně jaderných. Evropský parlament smetl ze stolu plán na oživení trhu s emisními povolenkami, čímž se tento mechanismus prakticky rozpadl. „Z hlediska ekonomiky je to pro nízkoemisní zdroje včetně jaderné elektrárny špatná zpráva,” potvrzuje mluvčí ČEZu Ladislav Kříž.
Pak tu jsou další vlivy: evropský systém podpory obnovitelných zdrojů energie, který dodržuje i Česká republika, počítá s tím, že se na trh přednostně dostává dotovaná „zelená“ elektřina. Klasické zdroje – včetně jádra – se vykupují až ve druhém sledu. Což zhoršuje jejich uplatnění.
A dále: Kvůli nízkým cenám elektřiny bude klesat zisk ČEZu. Analytik Michal Šnobr odhaduje, že pokles průměrné prodejní ceny o víc než 10 eur za MWh znamená pro ČEZ výpadek hrubého provozního zisku (EBITDA) až o 20 miliard korun. S klesajícím ziskem půjde dolů i schopnost ČEZu utáhnout tak velkou investici, jakou dostavba Temelína představuje.
Státní garance podmínkou
Manažeři ČEZu prohlašují, že se firma může do stavby pustit pouze v případě, že jí stát zaručí takovou minimální výkupní cenu elektřiny, jaká zajistí návratnost investovaného kapitálu. Řešením má být takzvaný Contract for Difference. V čem spočívá? Bude-li tržní cena elektřiny pod garantovanou hladinou, má stát doplácet rozdíl provozovateli elektrárny. Stoupne-li tržní cena nad garantovaný limit, bude naopak elektrárenská společnost doplácet rozdíl státu.
Podobný model se nyní pokouší vyjednat s britskou vládou francouzská EdF pro chystanou britskou elektrárnu Hinkley Point. Podle původních představ měla garance převyšovat 113 eur za MWh, dohoda ale zatím na stole není žádná.
Ačkoliv ministr Kuba dříve opakovaně označoval „Contract for Difference“ za řešení vhodné pro Temelín (stejně jako premiér Petr Nečas i další členové vlády), nyní mluví o britském modelu garantujícím cenu elektřiny nad 100 eur v Česku jako o zcela nereálném. „V České republice si takovou garanci představit neumím, u nás by smysl nedávala. Ani se to takto nerýsuje,” řekl.
Kuba svou představu „Contract for Difference“ nenastínil. Zato vidí šanci ve zcela novém systému podpory energetických zdrojů, který by zohledňoval jejich náročnost na rozvodnou síť. „Obnovitelné zdroje znamenají pro síť mnohem větší zátěž. Vyrábějí nárazově, podle toho, jak svítí slunce či fouká vítr. Jaderné zdroje jedou pořád, stabilně, což nevytváří na sítě takové nároky. Je pravděpodobné, že státy budou časem volit zdroje i podle nákladů na budování a údržbu rozvodné sítě. Nakonec se tak možná vyplatí více podporovat stabilní zdroje než zdroje obnovitelné. Věřím, že takto se to bude řešit i v Evropě, protože už dnes mají některé státy s nároky na rozvodné sítě problém,” řekl ministr. A dodal, že je dobré o takové nové koncepci přemýšlet.
Potíž je v tom, že Evropská unie vyžaduje, aby členské státy držely jednotnou energetickou politiku, takže by Kubou zmiňovaný systém podpory musel schválit Brusel. A tam ho zatím nikdo nenavrhuje.
„Na úrovni EK nyní žádný návrh nové energetické politiky nevzniká. Ale čím dál víc do Bruselu přicházejí signály, jež vnímám jako pozitivní, že se totiž stále víc politiků odvažuje říct, že průmysl v Evropě je velmi zatížen cenami elektrické energie a to snižuje konkurenceschopnost.“ Kuba a s ním i další čeští zastánci jádra doufají, že se časem atmosféra v Bruselu změní a Evropská komise nastaví podmínky vstřícnější pro jaderné investice. Což ovšem není otázka měsíců, ale spíš několika let.
ČEZ: uvidíme, co dál
I přes rostoucí nejasnosti běží temelínský tendr předem nalinkovaným tempem. Už v září má ČEZ vybrat dodavatele stavby a do konce roku s ním uzavřít smlouvu. Je možné termíny dodržet, aniž by bylo jasno o ekonomice celého projektu?
„Uvidíme, v jaké fázi v té době bude legislativní proces, který by měl řešit možnost stabilizace cen pro nové bezemisní zdroje,” odpovídá poněkud vyhýbavě mluvčí ČEZu Ladislav Kříž. I on připouští, že stavba se může zdržet: „Čeká nás ještě celá řada povolovacích řízení. Termíny jsou jen předpoklad, skutečný harmonogram bude závislý i od postupu stavebního řízení, od Státního ústavu pro jadernou bezpečnost atd. I harmonogram je nakonec součástí probíhajícího jednání o nabídkách,” dodává. Takže ani na ČEZu už dnes nikdo neříká, kdy se nový Temelín rozjede.
K reálnému termínu dokončení se nechtějí vyjadřovat ani zájemci o jeho dostavbu, tedy firma Westinghouse a konsorcium MIR.1200. Ani jeden z nich na tyto dotazy Insideru nereagoval.
Zuzana Kubátová
