Zahraničí - V evropských zemích srovnatelných s Českou republikou obvykle přijde ke druhému kolu prezidentských voleb více lidí a ve většině případů vítězí ten, kdo měl nejvíce hlasů v kole prvním.

Porovnali jsme několik posledních voleb ve Francii, Finsku, Polsku a Slovensku.

Například z posledních šesti prezidentských voleb ve Francii od roku 1981 až do těch loňských vždy přišlo na druhé kolo více lidí. Někdy nepatrně (v roce 2007 v souboji Nicolas Sarkozy – Segolene Royalová jen o 0,2 procenta), jindy výrazně (o osm procent při volbě mezi Jacquesem Chirakem a Jean-Marie Le Penem před jedenácti lety).

Na Slovensku z dosavadních tří voleb přišlo více voličů na druhé kolo dvakrát. V Polsku z posledních čtyř třikrát, ale v tom čtvrtém případě zvítězil kandidát už v prvním kole (Alexandr Kwasniewski v roce 2000).

Z posledních tří voleb ve Finsku se dvakrát zvýšila volební účast ve 2. kole.

A když už německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung ironicky píše, že české volby svojí úrovní a průběhem připomínají spíše Ukrajinu, tak se podívejme i na tu Ukrajinu. I tam se účast ve druhém kole zvyšuje. V roce 2010 o dvě procenta.

Slovenských 70 procent

V České republice jsme zvyklí na to, že ve druhém kole senátních voleb bývá účast výrazně nižší než v prvním. Druhé kolo prezidentských voleb ale intenzitou kampaně a mediálních debat dokáže zájem lidí připoutat více než senátorská klání, při kterých voliči často o kandidátech moc nevědí, znají je jen z billboardů a letáků či soudí podle stranické příslušnosti.

Obzvláště když jde o novou zkušenost a volíme prezidenta přímo poprvé.  Když volili v roce 1999 poprvé Slováci, účast v obou kolech přesáhla sedmdesát procent, za čtyři roky při druhé volbě už poklesla o více než dvacet procent.

Takže je pravděpodobné, že Česká republika napodobí jiné země a hlas odevzdá ve druhém kole více lidí. Napovídá tomu i skutečnost, že se výrazně zvýšil počet žádostí o vydání voličských průkazů ve srovnání s prvním kolem.

Schwarzenbergovi vyšší volební účast pomůže zřejmě jen tehdy, přijde-li více mladších lidí a obyvatel měst. Zemanův tým zase do schránek v menších městech a na venkově dává letáky, vyzývající voliče, aby šli hlasovat a nenechali rozhodnout jen „Pražáky.“

Ze statistik zahraničních voleb také vyplývá, že vítěz prvního kola obvykle vítězí i ve druhém, pokud se proti němu nepostaví voliči nepostoupivšího, ale jasně vyhraněného kandidáta.

Z posledních šesti francouzských voleb se stal prezidentem ten, kdy skončil v prvním kole druhý, jen dvakrát. Ve Finsku v posledních čtyřech volbách ani jednou. V Polsku ze tří voleb jednou, stejně jako na Slovensku.

Jacques Chirac v roce 1995 díky tomu, že proti vítězovi prvního kola – socialistovi Lionelu Jospinovi – bral hodně hlasů třetího politika z prvního kola, kterým byl další výrazně pravicový kandidát Edouard Balladur. Ten dostal v prvním kole jen o dvě procenta méně než Chirac, takže v součtu hlasů Chirac ve druhém kole uspěl jako silný kandidát sjednocené pravice.

Karel Schwarzenberg takového silného pravicového „spolukandidáta“ nemá. Jan Fischer se jím svými posledními prohlášeními, nepřímo podporujícími Zemana, nestal.

Těsný postup

Ale pozor. Nikde ve sledovaných zemích jsme nenašli v posledních letech tak těsný rozdíl mezi oběma postupujícími, jako je oněch 0,8 procenta mezi Zemanem a Schwarzenbergem.

Nejblíže k nim měli loni ve Francii Francois Hollande a Nicolas Sarkozy, které v prvním kole dělilo 1,5 procenta hlasů. Hollande pak druhé kolo vyhrál rozdílem 51,6 ku 48,4.

Nasnadě je otázka, zda úspěch těch, kteří se stali prezidenty, ačkoliv v prvním kole byli druzí, nějak souvisí s vyšší či menší účastí ve druhém kole.

Ve Francii nebo Polsku na to nic neukazuje. Na Slovensku Vladimír Mečiar prohrál ve druhém kole voleb roku 2003 jasně s Ivanem Gašparovičem (40 proti 60 procentům), ačkoliv v prvním kole to byl on, kdo měl výrazně více hlasů (32 proti 22 procentům).

Účast ve druhém kole přitom byla o čtyři procenta nižší. Tehdy ale hrál roli spíše fakt takzvaného negativního hlasu, že většina lidí hlavně nechtěla, aby se hlavou státu stal Mečiar, a volila by proti němu téměř kohokoliv.

Tak silná většina, za každou cenu odmítající Zemana jako tehdy na Slovensku Mečiara, ale v Česku není.

Martin Novák