Rekonstrukce - Přivedl český stát do Evropské unie a prožil v jeho čele největší ekonomický vzestup v historii. Prezidentská éra Václava Klause se dnes uzavírá a pohled do zpětného zrcátka nabízí právě takové superlativy.
Sám odcházející prezident by s nimi nesouhlasil, protože vstup do Evropské unie vždy důsledně kritizoval. Ani prosperitu v období 2003-2008 nezajistil on, ale zahraniční investice.
Přesto platí pravidlo, že obliba prezidenta rostla s oblibou Evropské unie a s ekonomickým vzestupem země. V obtížných dobách ekonomické krize klesala prestiž Evropy i Klause zároveň.
Zlaté evropské časy
„Dejte pryč tu růžovou barvu, bavme se vážně o těch skutečných barvách, jaké ta Evropská unie má,“ odpověděl prezident Václav Klaus v červnu 2003 na otázku rozhlasové stanice BBC, jak by měli občané hlasovat o vstupu do Evropské unie. Referendum se uskutečnilo jenom tři měsíce poté, co na Pražském hradě vystřídal Václava Havla.
Distancoval se tak nejen od dosavadního trendu české politiky, pro kterou byl hlavní devizou „návrat do Evropy“, ale také od své strany ODS, kterou zakládal v roce 1991 na troskách Občanského fóra. Přesto dodali voliči občanských demokratů v referendu nejvíc hlasů pro vstup do Unie, podle exit pollu České televize jich pro vstup hlasovalo 86 procent.
Tento rozpor mezi Klausem a jeho stranou neuškodil ani prezidentovi ani ODS. Klausovy střízlivé korekce rozšířeného eurooptimismu tradičně skeptičtí Češi oceňovali a jeho popularita dva roky po nástupu na Hrad překročila hranici 70 procent. Zhruba stejně, jako byla oblíbená Evropská unie.
Zabraly také Klausovy kritické připomínky k ekonomické strategii levicových vlád. „Ekonomika rostla tempem solidním, nicméně nedostatečným na to, abychom se v dohledné době přiblížili výkonnosti a bohatství zemí západní Evropy,“ poznamenal v roce 2005, kdy se hospodářské zrychlení přiblížilo k sedmi procentům. Pomáhal tím také ODS, kterou tehdy chtěla trvale volit více jak třetina občanů, nejvíc v historii.
Reforma pro bohaté
Naděje, že ekonomicky kompetentní pravicová vláda s pravicovým prezidentem povedou zemi k dvoucifernému hospodářskému růstu, rozhodla volby v roce 2006. V tomto roce dosáhla obliba Klause, ODS i Evropské unie svého vrcholu.
Všeobecný optimismus skončil, když vláda Mirka Topolánka zahájila slibované reformy. Zdražení základních potravin, které způsobilo vedle světového růstu cen zvýšení dolní sazby DPH, zastavilo růst reálných příjmů, na které byli lidé zvyklí. Reforma tehdy ztráty vyrovnala pouze bohatým, kteří od té doby nemusí platit vyšší sazby daně z příjmu.
Společně se zvyšováním životních nákladů chudých a středostavovských rodin po roce 2008 klesala také důvěra vládní politice. Na popularitě poprvé ztratil také Klaus.
Suverén v dobách krize
Finanční krize v letech 2008-2009 zasáhla Česko relativně mírně a tuzemskou pravici nepoškodila. Větší důsledky měl Klausův rozkol s ODS. Členství ve straně ukončil v prosinci 2008 a o tři měsíce později byla svržena Topolánkova vláda s pomocí poslanců Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela, kteří se ke Klausovi hlásili.
Klaus se stal v roce 2010 suverénem tuzemské politiky. Také na jeho doporučení voliči podpořili ve volbách pravici pod vedením Petra Nečase a Miroslava Kalouska, kteří slibovali, že zachrání Česko před krachem rozpočtu a před řeckou cestou.
Prestiž Evropské unie klesala na celém kontinentu s tím, jak Brusel nedokázal čelit krizi, pod Klausovým vlivem se ale v Česku od té doby snižuje ještě rychleji. Prezidentův tlak přispěl k tomu, že nový premiér Nečas nastolil i ve vládě protievropský kurz.
Amnestie chilským perem
Po ODS a Evropské unii však ztratil oblibu také Klaus. Druhý, zatím stále mírný pokles popularity přinesly úsporné kroky Nečasovy vlády včetně dalšího zvýšení DPH, které opět zasáhlo rodiny s nízkými a středními příjmy. Klaus úspory podpořil ještě v lednu 2012 slovy: „Tyto změny musíme uskutečnit co nejrychleji.“
Od loňska naopak škodí Klausovy výpadky jeho bývalé domovské straně. Před rokem srazila jeho prestiž aféra s chilským perem. Na podzim se na Klause odvolávali rebelové z ODS, kteří hrozili svržením premiéra Nečase. U většiny lidí ztratil definitivně pověst novoroční amnestií. ODS ho následovala největším poklesem preferencí od jara 1998.
Klausovi nejde upřít, že přesvědčil značnou část populace o nebezpečí, které hrozí českému státu od Evropské unie. Loni byla česká důvěra k Unii ještě na evropském průměru, letos už mohou být Češi mezi euroskeptiky.
Horší je vysvědčení, které si Klaus z Hradu odnáší jako ekonom. Na konci jeho vlády se Česko propadlo do sedmičky zemí s nejhlubší recesí, právě do společnosti Řecka, Portugalska a Španělska. Pokud vládní úspory skutečně zlikvidují rozpočtový schodek, sklidí aplaus už nový prezident.
Foto: Archiv ODS
