Byznys – Polsko chystá krok, který už mnoho expertů označilo za zestátnění či dokonce znárodnění penzijních fondů – a nejsou daleko od pravdy.
Premiér Donald Tusk oznámil, že penzijním fondům vezme polovinu aktiv. Vláda z fondů vezme všechny státní dluhopisy, vymaže je – a tím se sníží státní dluh z dnešních více jak 55 procent pod hranici 50 procent HDP.
Stát se tak vyhne automatickým sankcím plynoucím z finanční ústavy, kterou Poláci zavedli už na konci minulého století.
Účastníkům druhého pilíře Tusk vzkázal, že o nic nepřijdou. Jejich naspořené peníze se přičtou při výpočtu státních důchodů. Co ale udělají samotné penzijní fondy?
Vladimír Bezděk, v Česku známé jméno, pokud jde o penzijní operace, se v září vrátil do Česka, když byl v rámci skupiny Generali převelen ze slovenské pojišťovny do největší tuzemské penzijní společnosti ze skupiny České pojišťovny.
Bezděk ale není jen generálním ředitelem Penzijní společnosti ČP, zodpovídá také za strategická řešení penzijního byznysu Generali ve všech zemích střední a východní Evropy. Tedy i v Polsku. Aktivně se tak podílí na řešení obřího problému, který penzijním fondům vznikl. Podle Bezděka mohou penzijní společnosti přijít o tři čtvrtiny výnosů.
„Pokud bude schváleno, co bylo ve středu oznámeno, tak ten systém nebude nastaven dlouhodobě udržitelně,“ říká muž, jehož jméno v Česku v předchozím desetiletí nesly dvě vládní komise připravující reformu penzí, v rozhovoru s deníkem Insider.
Insider: Jak byste vzniklou situaci pojmenoval? Já to vnímám i jako kolaps celého systému, kdy stát „bere“ fondům hlavní možnost, do čeho mohou investovat. Co se teď tedy v Polsku s tím byznysem děje?
Vladimír Bezděk: Může to skončit i kolapsem celého systému. Není to ale vina druhého pilíře, ale jde o šok, který přichází z vnějšího prostředí. Je to rozhodnutí polské vlády, a pakliže bude implementováno tak, jak změnu premiér Donald Tusk prezentoval, bude to velmi signifikantní a zásadní. Primárně pak pro lidi, kteří si v systému spoří, ale nezastírám, že i pro provozovatele, jako je třeba právě Generali.
Zajímavé také je, že většině penzijních systémů ve střední Evropě se vytýká, že mají minimální výnosy, které mnohdy nestačí na inflaci. Polsko je přitom země, kde za zhruba 14 let existence druhého pilíře byl reálný čistý výnos pozitivní. Jinými slovy tam penzijní fondy o více jak procento ročně porážely inflaci, čili uvedený mikroekonomický argument použít nešel. Navzdory tomu tam s největší pravděpodobností dojde k tak dramatickým opatřením.
Je to znárodnění?
To je slovíčkaření, ale de facto bych řekl, že to je návrat do stavu, jako by žádná důchodová reforma nebyla, minimálně z těch 53 % procent. Jde o polské státní dluhopisy, které se vyjmou z bilance penzijních fondů a jakoby se vymažou, jako by nebyly nikdy vydány. V Polsku přitom druhý pilíř dával značný smysl vzhledem k tomu, jak je do budoucna nastaven celý státní důchodový systém.
Bude Generali, pokud polská vláda svůj plán dotáhne, toto rozhodnutí napadat přes soudy či arbitráže?
Vše se teprve bude analyzovat. Bereme to tak, že polská vláda teprve na konci minulého týdne změny oznámila a teď se bude snažit, aby vše bylo legislativně hotovo do 1. 1. 2014. Obrazně řečeno se ty změny teprve budou dávat na papír a myslím, že nejenom Generali, ale prakticky každý účastník toho systému si pak bude klást stejnou otázku.
Máte už kalkulaci, o kolik peněz Generali ročně přijde s tím, že jí polská vláda vezme vlastně polovinu spravovaných prostředků?
Změna bude výrazná, přesný výpočet je ale ještě zatížen velkou mírou nejistoty, protože ne všechny parametry jsou zatím známy. Není třeba zatím jisté, zdali se nebude ještě snižovat poplatek za správu aktiv, který už teď není nijak vysoký – je to 0,6 % ročně, což je na úrovni českého druhého pilíře. A druhou velkou nejistotou je, kolik lidí z toho systému nakonec definitivně vystoupí. Vláda ten systém totiž plánuje znovuotevřít. Během zatím neurčených tří měsíců v roce 2014 budou muset lidé, kteří budou chtít v systému i za změněných podmínek zůstat, úřadům aktivně nahlásit, že chtějí zůstat. Jinými slovy vláda navrhuje automaticky nastavit opt-out. A my teď tedy nevíme, kolik lidí takto pasivně odejde. Když obě tyto nejistoty nechám stranou, tak projekce je taková, že by příjmy mohly klesnout až o tři čtvrtiny.
Vy osobně teď o finální podobě té změny jednáte s polskými politiky?
Jsem členem pracovní skupiny složené ze zástupců významných správců aktiv ve druhém pilíři. Jde o oficiální skupinu, která hledá cesty, co se s tím dá dělat, a komunikuje se zástupci státu. Nakonec ale tak jako v každé jiné zemi je suverénem vláda a parlament.
Polská vláda chce i do budoucna zakázat penzijním fondům nákup státních dluhopisů. Co to pro vás znamená?
To je další problém a obávám se, že to je strašně nebezpečné. Kdyby penzijní fondy nemohly nakupovat tyto dluhopisy, pak by to vedlo k výraznému zvýšení váhy akcií a podobných instrumentů v portfoliích fondů. Jejich hodnota by těsně kopírovala vývoj na finančních trzích. A jak by přišla nějaká další turbulence, což ani nemusíme nazývat krizí, tak bychom tam z roku na rok mohli vidět i dvouciferné poklesy výnosu. V takovou chvíli přitom nikoho nezajímá, že třeba předchozí roky to bylo třikrát plus patnáct procent. Když ale jeden rok bude minus dvacet procent, tak jsou minulé úspěchy hned zapomenuty a okamžitě se mohou objevit názory: tak když je taková ztráta, pojďme druhý pilíř dorazit úplně. A že v tom fondy budou nevinně, nikoho zajímat nebude.
Právě proto jsem se na začátku ptal, zdali je to kolaps systému. Protože když zakážu nakupovat státní dluhopisy, tak ten systém ztrácí svou podstatu, když nebude schopen zaručit stabilitu. Když tedy ty návrhy takto projdou, je to konec penzijních fondů v Polsku?
V tuto chvíli ne, ale řeknu to jinak. Pokud bude schváleno to, co bylo ve středu oznámeno, tak ten systém z vnitřního hlediska – z pohledu zájmu klientů – nebude nastaven dlouhodobě udržitelně. Enormní volatilita z roku na rok není v zájmu střadatelů. A je tam ještě potíž s tím, že deset let před dosažením důchodového věku chce stát vzít aktiva z fondu a nadále je spravovat sám. Rozumím, stát má právo vyplácet důchody sám. Ale nerozumím, proč si ty peníze bere už deset let předem.
Tak možná to lze chápat jako investiční brzdu, tak jako je ve druhém pilíři v Česku – i když tedy u nás není tak „radikální“ a stát peníze z fondů nebere.
Ale ta se dá dělat standardními nástroji přes zdefenzivnění portfolia.
… ale když tam nebude možnost kupovat státní dluhopisy…
Když tam ale nebudou státní bondy a bude to i v ostatních parametrech tak, jak je to navrhováno, dříve či později někoho napadne otázka, k čemu ty penzijní fondy tedy jsou. A proto říkám, že by to nebylo nastaveno dlouhodobě udržitelně.
Znamená to tedy, že by to pro Generali byl impuls z Polska odejít?
Nemyslím si, že by to byl důvod z toho trhu odejít. Minimálně ti větší hráči na trhu, jako je Generali, budou hledat cesty, jak se s novou situací vypořádat. Každopádně platí, že změna je zásadní a není to legrace.
Neukazuje tento vývoj v Polsku, když k tomu přidáme podobná opatření na Slovensku a v Maďarsku, že to, jak byla udělána důchodová reforma i v Česku – jak byl zkonstruován druhý pilíř – je politicky neúnosné?
Myslím si, že platí, že nastavení těch druhých pilířů ve zmíněných zemích s příspěvkovou sazbou od sedmi do devíti procent je dlouhodobě neudržitelné, protože to vytvoří transformační deficit vyšší, než je ekonomika – včetně politiky – schopna unést. Český systém přitom vyvádí jen tři procenta a ta tam nejsou náhodně, ale právě jako reakce na zkušenosti z těchto zemí. Platí přitom, že to, co máme v Česku, není z mého pohledu „first best“ ani „second best“, ale pořád je to posun příznivým směrem ve srovnání se situací nedělat nic, nebo dělat jen změny v prvním pilíři.
A teď si vezměte, že by se druhý pilíř v Česku rozjel a i přes ta tři procenta by postupně nabral desítky a stovky miliard korun. To by přeci politiky, tak jako je to láká teď v Polsku, lákalo i u nás. Není z toho ponaučení tedy takové, že tudy cesta vést nemůže, protože to není udržitelné, když pro politika je to lákavý a vcelku jednoduchý zdroj na lepení děr ve státním rozpočtu?
To je do určité míry pravda. Na druhou stranu říkám, že kdyby to mělo znamenat, že se proto o nic nepokusíme, tak by to bylo špatně. Je taková situace politicky méně zranitelná? Myslím, že ne. Naopak, když existuje druhý pilíř, tak jsou v celém důchodovém systému všechny parametry a dopady jejich změn alespoň explicitně vidět.
Ptal se: Jiří Hovorka
