Rozhovor – Mohou to být platy úředníků, informace o smlouvách, které uzavírají ministerstva a jednotlivé úřady, ale i jízdní řády. Takzvaná otevřená data, které stát uvolní, pak mohou lidé volně využívat a zpracovávat. Stát tím ušetří, omezí se korupce a úřady mohou fungovat efektivněji, říká v rozhovoru pro deník Insider britský odborník Andrew Stott.
Ten stál u toho, když Velká Británie před čtyřmi lety začala data zpřístupňovat. V současné době už podle Stotta mají lidé přístup k více než polovině z předpokládaného množství informací, kterými státní správa disponuje. Britské ekonomice to podle studií přináší až dvě miliardy liber ročně.
K otevření dat se přitom předloni zavázala i Česká republika. V otevřeném formátu by měl být postupně dostupný informační systém o veřejných zakázkách, obchodní rejstřík nebo informace o státním dluhu. Zatím však jsou dostupné pouze výsledky voleb.
Insider: Jak složité bylo v Británii prosadit otevření dat?
Andrew Stott: Zaprvé byla potřeba silná vláda a politická shoda s opozicí. Zadruhé jsme na jednotlivých ministerstvech zjistili, jaká data vůbec mají k dispozici, proč by zveřejnění některých z nich mohlo být složité a jak by mohla být zveřejněna. Další věc byla kvalita dat. Tím, že jsme uvolnili data, jsme dali lidem možnost dávat nám zpětnou vazbu. Zveřejnili jsme například údaje o 300 tisících autobusových zastávek po celé zemi, včetně jejich přesné geografické pozice, kterou dalo k dispozici ministerstvo dopravy. Následně jsme tyto informace umístili do OpenStreetMap. A ukázalo se, že spousta zastávek byla někde jinde, než ve skutečnosti jsou. Špatné údaje byly nakonec u více než 18 tisíc zastávek – některé byly třeba uprostřed jezera, některé byly jen umístěny na špatné straně silnice.
Co mohou lidé s otevřenými daty dál dělat?
Někdo třeba dostane nápad, jak s takovými daty naložit. Že poskytne službu, kterou bude prodávat. A lidé si takovou službu koupí jen v případě, že za své peníze dostanou nějakou hodnotu. A příkladů je řada. Londýnský dopravní podnik uvolnil informace týkající se provozu metra, jízdní řády autobusů a tak dále. V současné době máme už přes pět set aplikací, které tato data využívají. Což vedlo k tomu, že dopravní podnik přestal vyvíjet své aplikace, čímž samozřejmě ušetřil peníze.
Nebo jiný případ. Každé ministerstvo v Británii měsíčně zveřejňuje všechny výdaje nad pět set liber. A existuje společnost, která tato data sbírá a prodává je jako obchodní informace. Protože se z nich dá zjistit, které ministerstvo co kupuje, od koho a za kolik.
Není na místě obava z toho, že data budou snadno zneužitelná?
Obecně vzato nejsou za otevřená data považovány osobní údaje o občanech. V některých oblastech ale využíváme anonymizovaná data. Zveřejňujeme například veškeré lékařské předpisy, ale samozřejmě bez jména a přesné adresy pacienta i lékaře, pouze město.
Jaké byly vůbec náklady na otevření dat ve Velké Británii? Bylo například potřeba zřídit zvláštní úložiště?
Ne. Speciálně vytvořena byla jen stránka, kde je katalog dostupných dat, ale samotná data jsou na stránkách ministerstev. Samozřejmě existují opravdu velké soubory, jako třeba registr výdajů ministerstva financí nebo družicové snímky a mapy. Ty jsou uloženy na cloudu. Žádná bezpečnostní opatření nejsou potřeba, protože otevřená data jsou a mají být dostupná komukoliv bez omezení.
Když jsme se pokoušeli získat soubor se všemi výdaji a rozpočty ministerstva financí za posledních pět let, měl 24 milionů řádek a jeho velikost byla 5 GB. A jejich poslední před zveřejněním bylo, že nemohou na své stránky nahrát soubor větší než 10 MB. Tak jsem řekl: "Dobře, nahraju to na cloudové úložiště a na konci roku vám vše vyúčtuji." Nakonec to bylo 71 dolarů. A abych řekl pravdu, tak náklady Open Data Initiative jsou tak nízké, že ani vlastně nevíme, o jakou sumu se jedná, a neví to ani naše obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu.
Dal byste českým politikům nějakou radu, čeho by se při otevírání dat měli vyvarovat a co by naopak měli dělat?
Aby se nesnažili udělat všechno naráz a soustředili se primárně na data, která lidé chtějí a mohou využít. Měli by také spolupracovat a komunikovat s vývojáři a uživateli dat. A aby lidi k využívání povzbuzovali, ať už prostřednictvím výzev nebo různých soutěží... A určitě, aby měli trpělivost. Protože v Británii jsme během prvního roku měli spoustu nadějných aplikací. Ale jen málo z nich ten první rok přežilo.
Mikuláš Klang
