Glosa – Jak svádivá je sázka na ideální scénář v eurozóně! A to včetně její okrajové partie, která byla donedávna největším strašákem a symbolem evropské dluhové krize. Finanční trhy této sázce, zdá se, čím dál více podléhají a dříve rizikové země vstupují od počátku tohoto roku opět na finanční trhy. Můžeme být tedy již spokojeni a hodit obavy za hlavu?
Některá makroekonomická čísla se skutečně zlepšují a nejlépe je to vidět na typickém ukazateli ekonomické výkonnosti – na růstu hrubého domácího produktu (viz tabulky). S výjimkou Řecka se okrajovým zemím vloni podařilo vymanit se z recese a jejich ekonomika pozvolná stoupá; Řecko zatím jen snižuje pokles.
Na zlepšení reagují ratingové společnosti a např. Španělsku a Kypru letos již o jeden stupeň zlepšily úvěrové ohodnocení, byť zatím stále zůstává ve spekulativním pásmu.
Pokrok je však vykoupen velmi vysokou nezaměstnaností a paradoxně i rostoucím zadlužením zemí (viz tabulky). Naznačuje to, že ekonomického oživení je dosahováno účinkem velkého množství peněz napumpovaných do evropské ekonomiky. Jestliže to vše provází spíše klesající inflace, indikuje to mimo jiné, že poptávka v ekonomice není ještě dost silná.
Nad tím ale finanční trhy přivírají oči. Navíc hlad po vyšších ziscích, když úrokové sazby v eurozóně jsou nastaveny tak nízko, je velký. Proto není tak překvapivé, jak snadno se daří zmíněným zemím upisovat od počátku tohoto roku své státní dluhopisy. Přitom jde o první veřejné aukce dluhopisů po třech nebo čtyřech letech půstu, kdy země musely žít z finanční podpory Evropy.
Dosahované výnosy při prodeji dluhopisů jsou navíc docela nízké. Např. desetileté španělské dluhopisy byly v aukci prodány s výnosem 3,845%. Financování rozpočtu zmíněných zemí je tak nejlevnější po několika letech. To je dobré pro další ekonomické zotavení a měl by se snad zastavit i růst zadluženosti okraje eurozóny. Stále to ale vystavuje investory nemalým rizikům, že ceny dluhopisů prudce klesnou, pokud se něco v ekonomickém oživení zadrhne.
Petr Hlinomaz
