Byznys - Mezi státní Českou exportní bankou a Českou spořitelnou to skřípe, týdny doutnající spor přerůstá v otevřený konflikt. Důvodem je hrozící bankrot firmy Job Air Technic v Mošnově u Ostravy. V jediné tuzemské opravně na letadla schopné opravovat i obří Jumbo Jety – Boeingy 747 vázne oběma bankám 830 milionů korun na nesplácených půjčkách.
Oč přesně jde? O firmu čelící od ledna insolvenčnímu řízení se uchází investor, který ji chce stabilizovat a dál rozvíjet. Převzít ji chce česká investiční firma EnCor (stojí za ní bývalý šéf české pobočky Raiffeisenbank Lubor Žalman) spolu s globálním gigantem v oboru letecké údržby, SR Technics Switzerland. Tandem navrhl bankám, že od nich koupí pohledávky za Job Airem, ty pak „kapitalizuje“ a firmu ovládne.
Banky se ale v pohledu na návrh rozcházejí. Státní Česká exportní se kloní k prodeji pohledávek Švýcarům, Česká spořitelna je proti. Naopak, přes odpor České exportní prosazuje konkurz opraven. A to i přes to, že by to nejspíš znamenalo konec Job Airu, jehož rozjezd podpořil stát více než 330 miliony korun.
Osud firmy, kterou před sedmi lety založil ostravský podnikatel Daneš Zátorský (dnes ji vlastní manažeři Daniel Barč a Daniel Hurta), hýbe Ostravskem. A pozornost začíná budit i ve vládě. „Hrajeme o dnešních 200 až 250 pracovních míst a špičkovou technologii v regionu ohroženém útlumem hornictví. A o dalších 200 míst do budoucna, které slibují Švýcaři,“ říká vládní zmocněnec pro Ostravsko a Ústecko Jiří Cienciala.
O osudu Job Airu má ve čtvrtek rozhodovat ostravský krajský soud. Buď nad firmou vyhlásí úpadek, nebo verdikt na žádost dlužníka ještě o dva měsíce odloží. Žádost o odklad podpořil dopisem soudu prezident SR Technics André Wall a souhlasí s ním i Česká exportní banka: „Vstup investora by byl i pro banky nejlepším řešením,“ říká mluvčí Věra Dušková.
Jenomže Česká spořitelna je kategoricky proti: „O investorovi víme, jeho vstup se ale může odehrát i v rámci insolvenčního řízení. To je standardní a transparentní postup. Společnost Job Air už v úpadku je, úpadek je faktický stav dlužníka. Nevidíme důvod, proč souhlasit s odsunem jednání soudu o dva měsíce,“ říká mluvčí spořitelny Helena Matuszná.
Nad přístupem spořitelny většina lidí informovaných o případu kroutí hlavou. Shodují se, že banka riskuje větší ztrátu. Šance na přežití Job Airu po vyhlášení úpadku je totiž nízká.
Boj o čas
Pokud soud zítra vyhlásí úpadek Job Airu, nebude to automaticky znamenat zastavení oprav. Po vyhlášení úpadku mají věřitelé, dlužník a soud teoreticky další dva měsíce na to, aby se rozhodli, zda Job Air skončí v konkurzu, nebo zda se pokusí o reorganizaci, tedy o prodej majetku a oddlužení za provozu. Jenomže podle šéfů Job Airu by soudem potvrzený úpadek s velkou pravděpodobností znamenal konec firmy.
V půli března totiž Job Airu končí pojistka odpovědnosti za škody, bez které nemůže pokračovat v opravách. Pojištění se sjednává na londýnském trhu a participuje na něm patnáct různých pojišťoven, pro něž vyhlášený úpadek znamená zvýšené riziko. Pojistku na další rok nemusí obnovit. A bez ní by Job Air přišel o licence na opravy. Dvě stovky lidí, na jejichž vzdělání a školení přispíval stát, by skončily na dlažbě.
Odklad verdiktu a víc času pro Job Air tak začíná mít čím dál víc zastánců: „Soud by měl verdikt odložit, aby banky mohly se švýcarským investorem jednat. Jeho vstup dává jedinou reálnou šanci na záchranu. Pokud se to teď nepovede, v Moravskoslezském kraji už nikdy žádná opravna velkých letadel nebude,“ říká hejtman Miroslav Novák.
„Postoji spořitelny nerozumím – ledaže by jejím cílem bylo poslat Job Air do kytek,“ zlobí se vládní zmocněnec Cienciala. „Nechápu, co řeší: má tu zakázky, zaměstnance, provozní kapitál a silného investora. Jistě, má taky nesplácený úvěr. Ale konkurz Job Airu je pro ni přece rizikovější než pár týdnů času na jednání s investorem,“ říká.
Zrod konfliktu
„Případ Job Air je smolný, kdyby se tak silný investor jako Švýcaři přihlásil jen o pár dnů dřív, nemuseli jsme insolvenční návrh podávat, bylo by víc času na jednání o prodeji pohledávek,“ říká mluvčí České exportní Věra Dušková.
Česká exportní banka se s insolvenčním návrhem obrátila na soud jménem bankovního klubu (tedy i za Českou spořitelnu) v pondělí 6. ledna. Přesně tři dny poté, co ji a spořitelnu šéfové Job Airu informovali o tom, že zahájili exkluzivní jednání s EnCorem a jeho švýcarským partnerem. Podle bankéřů se informace nešťastně minuly.
Insolvenční návrh byl však přesto překvapivý. Přišel ve chvíli, kdy Job Airu poprvé od startu v roce 2009 svitla šance na vybřednutí z porodních bolestí. Job Air, který se od založení potácel v permanentní finanční krizi, loni uzavřel smlouvu na opravy letadel s ruským Aeroflotem. Od loňského podzimu má díky tomu poprvé dost zakázek, začal splácet staré dluhy vůči státu i dodavatelům. A poprvé mohl i věřitelským bankám předložit jasnější výhled do budoucna.
Jaké šance v insolvenčním řízení banky mají? Drží v zástavě opravárenský hangár, ten jim v bankrotu připadne. Jenomže obří hala stavěná na opravy Boeingů 747 je bez zakázek, zaměstnanců a licencí bezcenná. Rozjet tu znovu od nuly provoz opravny je složité a drahé. Proto také na rozjezd Job Airu před lety přislíbil vysokou dotaci stát.
Od momentu, kdy se ukázalo, že opravnu mohou převzít Švýcaři, se banky začaly názorově rozcházet. Zatímco Česká exportní chtěla s investorem jednat a zvažovala i zpětvzetí insolvenčního návrhu, spořitelna jednání zdržovala. „Spořitelna třeba zástupcům SR Technics nečekaně na poslední chvíli rušila schůzku a nechala je cestovat do Prahy úplně zbytečně,“ líčí jeden z účastníků jednání. Překvapivý nezájem spořitelny o jednání se Švýcary potvrzují zdroje z Ostravy i z pražských bankovních kruhů.
Konflikt bank šel tak daleko, že namísto původně společné advokátní kanceláře bankovního klubu dnes u insolvenčního soudu exportní banku i spořitelnu zastupují odlišné právní týmy. Každá z bank hraje s vlastními advokáty.
Záhadná spořitelna
Spořitelna je známa tím, že své dlužníky posílá do úpadku nerada a do poslední chvíle hledá jiná řešení. Nekompromisní postoj k Job Airu neodpovídá její běžné strategii. Proto budí údiv. „Vypadá to, že někdo hraje divnou hru a snaží se do jednání házet špínu. Proč, tomu nerozumím,“ prohlásil vládní zmocněnec Cienciala.
Jednání spořitelny by ale mohlo mít logické vysvětlení: snaží se chránit svého klienta. Řešení insolvence Job Air Technic je důležité pro ostravskou strojírenskou skupinu Vítkovice a jejího majitele Jana Světlíka. Ten se kdysi podílel na rozjezdu mošnovského projektu, jeho firma Hutní montáže hangár stavěla. Vítkovice poskytly záruky za bankovní úvěry a jsou 20procentním minoritním podílníkem Job Airu.
Pokud se banky rozhodnou prodat pohledávky Job Airu Švýcarům, bude moci nový majitel po Světlíkovi vymáhat 137milionovou záruku. Pokud se ale bude insolvence firmy řešit bankrotem, zůstane právo na vymáhání záruk v rukou bank a Světlík může povinnosti platit uniknout. Navíc by jako věřitel měl šanci do případného prodeje hangáru mluvit.
Rusové v záloze?
Světlík sám se už loni o odkoupení pohledávek za Job Airem od bank pokoušel. Jeho zájem o převzetí a kapitalizaci pohledávek Job Airu už dříve potvrdila mluvčí Eva Kijonková.
Podle zdrojů Insideru vstup Vítkovic do Job Airu podporovala právě Česká spořitelna, zatímco Česká exportní se k němu stavěla rezervovaně. Za Vítkovice čile lobboval Světlíkův dlouholetý obchodní partner Martin Ulčák, který má ve spořitelně dobré kontakty. „Vítkovice počítaly s tím, že Job Air přeprodají ruským investorům, s největší pravděpodobností by firma nakonec skončila v rukou Aeroflotu,“ říká jeden z účastníků loňských jednání.
Banky nechtějí loňské dění kolem Job Airu komentovat. Světlíkova mluvčí říká, že Vítkovice mají stále na vyřešení dluhů Job Airu zájem, detaily Světlíkových záměrů ale neupřesňuje.
Mimochodem – o odkoupení pohledávek za Job Airem se za Ulčákovy asistence koncem loňského léta ucházel také novosibirský podnikatel Eduard Taran, jehož sklárna Ekran patřila mezi velké dlužníky České exportní banky (jeho dluh koupily ruské banky, které dnes Ekran financují). Jde o téhož Tarana, který dal před dvěma týdny České exportní nabídku také na odkoupení balíku šesti nevymahatelných ruských sklářských pohledávek za pět procent nominální hodnoty. K dohodě nakonec nedošlo. Je ale možné, že Vítkovice či Ulčák pořád mají v záloze ruského investora, se kterým by se na řešení svých záruk v Job Airu byli schopni dohodnout tak, aby je to co nejméně bolelo.
Pokud by spořitelna chtěla Vítkovicím vyhovět, bylo by to logické. Patří k největším finančním partnerům strojíren, kde má napůjčované přes čtyři miliardy korun. Finanční situace vítkovické skupiny je po krizi podle informací prosakujících z firmy napjatá. Pokud by Vítkovice musely proplácet záruku za Job Air, může to jejich finanční rovnováhu ještě víc rozkývat.
Což je pro Českou spořitelnu větší riziko než půlmiliarda, jež spořitelně vázne v mošnovské opravně letadel.
Zuzana Kubátová
