Příběhy tohoto roku: Zpověď oběti Jaroslava Bartáka. Lékaře ze seznamu „1000 nej České republiky neboli Almanach kvality, spolehlivosti, invence a integrity nejlepších, nejvýznamnějších, nejznámějších a ekonomicky nejvlivnějších osobností“. Lékaře, který se teď u soudu zodpovídá ze sexuálního týrání svých asistentek.
Portrét - Pokud by to byl film, řekli byste si: Špatně napsaný, ty ženy by se přeci dávno začaly bránit.
Ale není to film. Případ prominentního lékaře Jaroslava Bartáka, který podle obžaloby roky trýznil a sexuálně napadal své asistentky, letos obnažil, co všechno se může dít v práci, za zavřenými dveřmi.
Aféra, v níž se zjevují i jména vlivných Čechů, chvílemi připomínala pikantní frašku. Zejména kvůli Bartákovu způsobu vystupování. Nic ale nemění na tom, že jde zřejmě o největší - známý - český případ sexuální šikany a agrese na pracovišti.
Bartákovy oběti přiměla až neúnosná míra brutality, aby se obrátily na policii. Do té doby ženy dlouhé měsíce mlčely. Jak je ostatně podle odborných studií v Česku u případů sexuálního obtěžování v práci běžné.
„To zvládnu“. Ale nezvládly
Ta otázka napadne každého, a ptali se tak lékařových obětí i soudci: Proč jste Bartákovo chování neoznámila dřív a nechala si ho líbit?
Mnohdy převážil stud, ponížení. Strach z konexí, kterými se Barták neustále chlubil. Z následků a výhrůžek. Měsíce opakovaná mantra: To musím zvládnout sama, jsem dospělá.
Tak to cítila zdravotní sestra Anna, která svolila svěřit se se svými zážitky Insideru. Redakce změnila její jméno, totožnost mladé ženy však zná.
V rozhovoru popsala, jak se z ní - ze společenské rázné mladé ženy - stala vedle Bartáka uzavřená rozklepaná troska, která se začala bát každého zazvonění svého mobilu a měla strach svěřit se i svým nejbližším.
Anna zamířila k Bartákovi na Polikliniku v Modřanech v roce 2009, po letech náročné práce v motolské nemocnici.
Trvalo jí jen pár dní, než pochopila, že Barták se ke svým podřízeným chová nejen vulgárně, ale i agresivně. A že si mladé ženy pracující na pozici asistentky plete s dobrovolnými sexuálními společnicemi.
Hned na první pracovní cestě se totiž Anna dozvěděla, že s Bartákem bude sdílet hotelovou ložnici. Logická reakce? Pravděpodobně utéct.
Anna po prvotním šoku, uklidněná výmluvami, že došlo k chybě při rezervaci hotelu, ale zůstala a začala se zaplétat do svého životního problému.
„Nejdřív jsem se to snažila brát tak, že na táboře jsem taky přežila, když vedle mě spal někdo cizí,“ popisuje první okamžik, kdy se utkala s Bartákovými choutkami.
„Opravdu mě ani nenapadlo, co se mi může stát. Z dnešního pohledu je to nepochopitelné, ale mně to vůbec nedopínalo. Nikdy jsem nebyla typ slabé ženy, neuměla bych si představit, že bych se neuměla ubránit. A říkala jsem si, že ten víkend přežiju,“ vysvětluje také žena.
Na první pohled Anna působí až dětsky. Má drobnou postavu. Černé vlasy kontrastují s výraznýma modrýma očima, když se usměje, zformují se jí v tvářích ďolíčky. Zároveň ale neskryje slovenský temperament. Svět - diplomaticky řečeno - nazývá pravými jmény, realisticky mluví i o vztazích mezi muži a ženami. Ale ani slušná vyřídilka ji před Bartákem neuchránila.
„To se mi pak smál, že má rád, když se žena brání,“ popisuje svoji bezmoc.
Jenom odpověděla na inzerát
Mladá zdravotnice našla Bartáka podle svých slov na inzerát – na běžném internetovém portálu s nabídkami zaměstnání. Jejich spolupráce začala tím nejběžnějším způsobem, pohovorem. Dnes už ale Anna vidí varovné signály.
„Zarazilo mě, že místo toho, aby se mě ptal, jakou mám praxi, chtěl Barták vědět, co dělají moji rodiče nebo co dělá můj přítel. Až později jsem si uvědomila, že si vybírá dívky, které mají například rodinu daleko, nebo nemají dobré zázemí,“ vzpomíná dnes.
„Také se mě třeba ptal, co ráda jím. Ale říkala jsem si: Dědek si asi nemá s kým popovídat. A ve zdravotnictví dělám dlouho, tak jsem zvyklá na ledacos. A každý je nějaký,“ dodává ve snaze pochopit svou někdejší chybu a přijmout práci u doktora s agresivními sklony.
Přiznává, že u ní zafungovaly peníze. Výrazně lepší než v podfinancovaném českém zdravotnictví.
Navíc ji čekala i změna pracovní náplně - týden na poliklinice měla rozdělený na dny, kdy oblékala uniformu sestřičky, a na dny, kdy se věnovala administrativě. Barták jí sliboval, že ji bude brát na kongresy do zahraničí jako odborný doprovod. Asistentka mu měla pomáhat i s organizací v „elitním“ Lions Clubu, jehož byl Barták předsedou a přes který udržoval styky s českou elitou.
To všechno Barták splnil. Jenže ve zvrácené podobě.
Jak známo, na poliklinice musela trpět doktorovy alkoholické excesy, na cestách sexuální agresi, kterou české zákony kvalifikují jako znásilnění, a prominenty z Lions Clubu se lékař zaštiťoval při vydírání svých zaměstnankyň.
„Teď, když od něj každý dal ruce pryč, to vypadá strašně jednoduše, ale když jsem věděla, že má za zadkem tolik vlivných lidí, tak jsem si říkala, co zmůžu já, obyčejný člověk. A hlavně protože jsem nikdy v tomto vyšším světě – vyšším podle nich – nikdy nebyla, tak jsem nevěděla, co mě čeká, co se mi může stát. Člověk se bojí o sebe, o svoji rodinu,“ vysvětluje mladá žena své pocity, když stála proti muži, který se chlubil známostmi s českými politiky i představiteli justice. Mimo jiné i s prezidentem Václavem Klausem, expremiérem Milošem Zemanem nebo tehdejší nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou…
Jak se pojišťuje mlčenlivost
Barták navíc zneužil i to, že je Slovenka. Vyhrožoval jí, že z ní „udělá nepřítele státu“ a postará se o to, že ji vyhostí.
Výhrůžkami, mezi kterými údajně nechyběli ani „Ukrajinci, kteří jí zabijí rodinu“, si Barták pojistil mlčenlivost ženy na dlouhé měsíce. V té době prošla zkušenostmi, na které se nyní snaží zapomenout.
Znásilnit se ji pokusil několikrát, nutil ji, aby fotila jeho milostné eskapády s masérkami, snášela neustálé vulgarity. To vše za přísunu koktejlů vína a uklidňujících prášků.
Cestu od Bartáka našla až za pomoci svého přítele a kolegyně z Lions Clubu.
Jednat se ale odvážila, až když byl Barták z dohledu – na pravidelné dovolené.
„Kolegyně z Lions Clubu mi dala kontakt na psychiatra, který věděl, o co jde. K jinému bych nešla, bála jsme se, že když přijdu za obyčejným psychiatrem, tak si bude myslet, že jsem blázen, nebo že zavolá Bartákovi,“ popisuje své tehdejší obavy, které ji dlouho držely v šachu.
Nakonec se před Bartákem „ukryla“ v centru krizové intervence RIAPS.
Dnes je matkou malého syna a žije se svým přítelem na jednom pražském sídlišti. Následky si však nese dodnes, trpí posttraumatickou stresovou poruchou.
„Já jsem vůbec nečekala, že se dostanu do situace, že mě bude někdo týrat, nebo že mi něco takového udělá. Dokud to člověk neprožije, neví, jaké to jsou pocity. Já se nepovažuji za typ člověka, který se sebou nechá manipulovat, sama jsem pak byla překvapená, co se mnou tento člověk udělal, kam mě až dokázal dostat,“ dodává.
Tereza Šídlová
Foto: Vojtěch Marek
-
Vážení čtenáři,
zpověď Bartákovy oběti je součástí svátečního seriálu „Příběhy tohoto roku“, v němž vám přibližujeme dvanáct osobností spojených s děním roku 2012.
Prvních pět příběhů vyšlo v Insideru minulý týden: Zpověď maratonské běžkyně z Londýna Ivany Sekyrové 17. 12. (http://bit.ly/T5n25Y), rozhovor se Sabinou Tančevovou, tajemnicí Václava Havla 18. 12. (http://bit.ly/VTfDnP) a vyprávění osobního přítele a sponzora Baracka Obamy 19. 12. (http://bit.ly/VRJ7lC). O pádu Tomáše Engeho jste mohli číst 20. 12. (http://bit.ly/VaemaO) a v pátek 21. 12. pak příběh řidiče-tykadlo Romana Smetany (http://bit.ly/WtYvqN).
Ve čtvrtek 27. 12. jsme vám představili v trochu jiném světle vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou (http://bit.ly/UeQSpC) a přinesli svědectví Sandry Bitarové - syrské Češky, která prošla hororem Asadova vězení. (http://bit.ly/VRLGUQ)
Poslední dva díly seriálu naleznete v Insideru 31. prosince.
