Čtení na víkend - Nejcennější dílo poválečného umění v České republice nevisí v Národní galerii ani v žádné jiné věhlasné instituci. Od března je k vidění v nové stálé expozici Lidické sbírky výtvarného umění.
Galerie umístěná od roku 2003 v budově zrekonstruovaného kulturního domu v centru obce totiž vlastní obraz Gerharda Richtera, jednoho z nejvěhlasnějších výtvarných umělců dneška.
Obraz Strýček Rudi věnoval umělec Lidicím v šedesátých letech, kdy ještě nebyl příliš známým artefaktem. Nyní by se jenom jeho pojistná hodnota vyšplhala na osm milionů eur. Jenže mnozí místní jej podle kurátorky sbírky Luby Hédlové stále odmítají. Zobrazuje totiž německého vojáka v uniformě wehrmachtu.
Richterův obraz se do Lidic dostal primárně díky iniciativě britského lékaře a labouristického poslance Barnetta Strosse, který v rámci iniciativy „Lidice Shall Live“ začal už za války pořádat finanční sbírky na obnovu vesnice.
V roce 1962 pak oslovil umělce z celého světa, jestli by nepřispěli do vznikající sbírky. V Německu se nápadu ujal berlínský galerista René Block a nadchl pro humanitární ideu dvacítku německých umělců. Kromě Richtera darovala některé ze svých děl taková jména jako Joseph Beuys, Wolf Vostell nebo H. P. Alvermann.
Richterovo dílo ovšem ve spojení s Lidicemi vzbuzuje emoce. Vypadá jako rozmazaná stará fotografie a zobrazuje umělcova vlastního strýce v uniformě wehrmachtu, když byl na dovolené z fronty.
V knize Bilder einer Epoche k obrazu autor poznamenává: "Spíše je to pomník. Je to způsob vyrovnání se. Vlastně o něm vím velmi málo. Mimo to, že jeho matka a jeho sestra o něm mluvily. Viděl jsem ho jenom zřídka, ale velmi mi imponoval. Tehdy mi bylo zhruba 10 let. Měl slušivou uniformu, byl velmi milý, vtipkoval a velice dobře vypadal. Ještě si vzpomínám, jak pošťák přinesl telegram s touto zprávou - váš syn padl. Obě ženy, tedy moje babička a moje matka, vykřikly, přečetly si ten text podrobněji a ještě víc naříkaly."
Richterův obraz spadá do éry šedesátých let, kdy Německo prožívalo velkou společenskou reflexi nacistické minulosti. Zobrazuje snahu mladé generace vyrovnat se nějak s nacistickým dědictvím svých rodičů. Narušuje představu o nacistických vojácích jako mase poražených agresorů a ukazuje konkrétního, nejednoznačného člověka.
Když byl po letech strávených v depozitáři Strýček Rudi v roce 2003 vystaven v nově otevřené galerii, vzbudilo to mezi místními velké pozdvižení. Tehdejší kurátorka nechala tenkrát expozici přestavět a Strýček Rudi byl odsunut na vedlejší místo, aby návštěvníky nerozrušoval. V nové expozici, otevřené od března, má ovšem toto dílo opět prominentní místo.
„Pokoušíme se Lidickým vysvětlit, že ten portrét je interpretačně složitý, že to není žádný danajský dar,“ říká Luba Hédlová s tím, že se snaží mluvit se zástupci místní buňky Českého svazu bojovníků za svobodu. Obhajovat obraz prý přijel z Berlína i René Block. „Emoce se uklidnily, ale jejich konečné vyjádření stále je, že se jim ten obraz nelíbí,“ říká Hédlová.
Čerstvému osmdesátníkovi Richterovi uspořádaly v průběhu posledního roku rozsáhlé retrospektivy nejznámější evropské galerie – Tate Gallery v Londýně, Centre Pompidou v Paříži a Nová národní galerie v Berlíně. Jeden z umělcových nejznámějších obrazů ale zůstal v obci o pěti stech obyvatelích a na výstavách byl zastoupen jen ve fotokopiích. Důvod? Spor ČR s Diag Human, díky němuž hrozilo Strýčkovi Rudimu zabavení.
Kurátoři jsou z toho nešťastni, už jen proto, že půjčovné takto známého díla přináší nezanedbatelný příspěvek do rozpočtu galerie. Tady se ovšem situace mění. Podle nedávného metodického pokynu ministerstva kultury je možné umělecká díla vyvážet za hranice, pokud cizí stát poskytne záruku o jejich nezabavitelnosti. Na podzim se tak snad celý soubor obrazů shromážděný René Blockem včetně Strýčka Rudiho představí v německém Baden Badenu.
