Za kulisy událostí – Může to být největší restituční pochybení – nebo podvod – v historii Česka. Dědicové po prvorepublikovém velkostatkáři Juliu Bečvářovi a jeho dětech získali v posledních letech nejlepší volné státní pozemky v Praze. Jako stavební parcely by měly odhadem hodnotu přes tři miliardy korun. Insider a HN však zjistily, že ministerstvo zemědělství tyto převody zásadně zpochybnilo. Rozhodlo, že jedna z dědiček nemá na pozemky nárok. Protože nikdy nebyla velkostatkářovou příbuznou.
Informace o pozadí téhle historicky největší restituce už ostatně několik měsíců sbírají i policisté.
Zajímá je, proč na tuhle zásadní nesrovnalost nepřišli pozemkoví úředníci už v roce 2009, když restituci schválili. A jestli to byla jen chyba, nebo promyšlený plán, jak se podvodem dostat k miliardovým majetkům. Případ už řeší také ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Teď analyzujeme, jaké další kroky podnikneme. A jaká je šance dostat se zpátky k pozemkům, které se už těmto restituentům vydaly,“ potvrdil Jurečka. Podrobněji zatím o kauze nechtěl mluvit.
Vysoudili Krč, Kunratice, Hodkovičky…
V příběhu jde téměř o 40 hektarů polí v pražských Strašnicích, která po roce 1945 znárodnili komunisté. Pak je nechali zastavět, vyrostlo na nich například sídliště. V takových případech dostávali restituenti v 90. letech od státu takzvané restituční nároky, za něž si pak mohli kupovat náhradní státní pozemky. Ale protože stát nestíhal jejich požadavky vyřizovat, prosadili si restituenti jinou cestu: podávali k soudům žaloby na konkrétní parcely, které si vybrali – a také je úspěšně vyhrávali.
Takhle vysoudili desítky lukrativních pozemků i restituenti po Bečvářovi: dali dohromady své nároky, zažalovali stát a dostali skoro sedm hektarů parcel naproti Thomayerově nemocnici, které můžou mít cenu až 1,4 miliardy korun. Nebo čtyřhektarovou zahradu v Kunraticích u rybníku Šeberák či areál v Hodkovičkách o rozloze zhruba pět hektarů – jako stavební parcely se oba areály mohou opět pohybovat ve stamilionových tržních cenách.
Velkostatkářova rodina požádala také o pozemek na Žižkově, na němž Metrostav staví bytový komplex. Právníci firmy se však ponořili do historických dokumentů a vypátrali, že devadesátiletá Emílie Bednářová, jedna z restituentek, nikdy nebyla velkostatkářovou příbuznou. A tedy podle zákona o půdě vůbec nemůže chtít po státu náhradní pozemky.
Ministerstvo zemědělství to v květnu potvrdilo. I když jde o rozhodnutí v dílčím sporu restituenti versus Metrostav, dá se vztáhnout i na ostatní pozemky, jež rodina vysoudila. Emílii Bednářové totiž patřila polovina všech restitučních nároků rodiny. Dnes už jsou skoro vyčerpané, to znamená proměněné na náhradní parcely. A jestli tedy Bednářová skutečně nikdy nebyla restituentkou, měla rodina správně získat i významně méně pozemků – právě o tento zpochybněný podíl Bednářové.
Pod pět let starým potvrzením pozemkového úřadu, že Bednářová spadá mezi restituenty, je podepsaný tehdejší ředitel Petr Chmelík. Dnes pracuje na ministerstvu životního prostředí, telefon v jeho kanceláři minulý týden nikdo nezvedal.
Advokát: Problém má úřad, ne my
Advokát restituentské rodiny Daniel Honzík říká, že jestli úřad rozhodl špatně, pak to není problém restituentů – ale úředníků. „A lhůty, ve kterých se dalo rozhodnutí napadnout, už dávno uběhly,“ připomněl Honzík.
Vysouzené parcely restituentům převáděl Pozemkový fond ČR. Exředitel Petr Šťovíček zase vysvětluje, že jeho lidé neměli důvod o nároku Bednářové pochybovat. „Jestli to někdo udělal schválně, tak bychom se stali obětí podvodu,“ prohlásil Šťovíček.
S touto verzí podle informací Insideru a HN vážně pracují i detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Například i proto, že ty nejlepší pozemky už dnes nejsou napsané na velkostatkářovy příbuzné. Ale skončily v majetku několika firem se skrytými vlastníky.
Vojtěch Blažek
