Objev dne - Jmenuje se Martin Svoboda a točí se kolem něj největší korupční aféra českého fotbalu od dob Ivana Horníka. Poznáte ho snadno, je permanentně ověšen zlatými řetízky - kudy chodí, tudy chřestí. A tak mu přezdívají Chřestýš.
Sudí Tomáš Adámek o Svobodovi tvrdí, že mu za výhru hostí v březnovém utkání Jablonec-Plzeň (0:2) dal 200 tisíc korun. Adámkovo tvrzení by mělo podporovat i prohlášení čtvrtého sudího Pavla Býmy.
„Sleduju to a překvapuje mě, co vyvádí. Když byl u nás v Čáslavi, tak to byl takový nesmělý hoch. Asi se mu to muselo stát někde cestou,“ okomentoval pro Insider příběh Martina Svobody, řečeného Chřestýš, jeho někdejší prominentní šéf - Milan Urban, ministr průmyslu a obchodu v bývalé Paroubkově vládě.
Kde se ti dva potkali? V Čáslavi. Tamní rodák Urban dělal prezidenta klubu, Svoboda sportovního ředitele. „Vylezli jsme zrovna z pralesní ligy a díky Svobodovi jsme se pak vlastně dostali až k postupu do nejvyšší soutěže. On uměl dělat přestupy, nikdo jiný tam tomu tehdy nerozuměl,“ vysvětluje bývalý ministr Urban.
Z divize vytáhl Svoboda Čáslav až na zmíněnou postupovou příčku, kterou ale malý klub před třemi lety přenechal, lépe řečeno prodal, za přesněji nespecifikovanou několikamilionovou sumu Slovácku.
Satalice, Čáslav, Sezimovo Ústí vystupující ve fotbale pod názvem Táborsko. To byl Svobodův svět, tady všude dělal sportovní ředitele.
„A dělal to dobře. Fotbal je pro něj všechno. Měl obrovský přehled o hráčích, uměl poskládat mužstvo z mladíků, co se třeba v lize nedostali do kádru a v Čáslavi si na hostování udělali jméno,“ vzpomíná trenér Miroslav Koubek.
Že vám ta Koubkova charakteristika někoho připomíná? Velmi podobně mluvila spousta lidí z fotbalu o Ivanu Horníkovi.
A ještě jedno s ním má Svoboda společné: intenzivní práci s rozhodčími.
„Se sudími to Svoboda uměl už v Satalicích. Sám kdysi pískal nějaké nižší třídy, měl tam dobré kontakty. Nějak je asi namotivovat uměl, ale on to vždycky bral tak, že to dělá pro svého zaměstnavatele, že je to součást jeho práce,“ říká zdroj Insideru, který se s Chřestýšem potkal právě v Satalicích.
S Urbanovými výroky o „nesmělém hochovi“ příliš nekorespondují vzpomínky účastníků některých čáslavských mačů.
"O panu Svobodovi vůbec nemá cenu mluvit. V Čáslavi se děly hrozné věci,“ poznamená Radek Sňozík, brankář Bohemians 1905.
V roce 2008 dala Bohemka v Čáslavi první gól v 95. minutě. Ale nebyl vítězný. „Hrálo se pak potom přesně tak dlouho, dokud domácí nevyrovnali, já už se o tom vážně nechci bavit,“ říká Sňozík.
Sudí toho zápasu nejdřív avizoval, že nastavovat bude sedm minut. Po gólu v 95. minutě že přidá dalších sedm, ale už po třech minutách Čáslav, patrně po neodpískaném útočném faulu, vyrovnala – a najednou byl konec. A to nejlepší nakonec: Sudím toho utkání byl Pavel Býma, který nyní stejně jako Adámek poslal na Svobodu udání.
Viktoria Žižkov potkala Svobodu na jeho další štaci v Sezimově Ústí alias Táborsku. „Nikdy v životě jsem neviděl, že by nás sudí takhle někde seřezal. A Svoboda se tomu smál, opřený o šprlení. A vedle něj Roman Berbr,“ povšiml si funkcionář Viktorky, jenž si nepřál být jmenován, přítomnosti současného člena výkonného výboru FAČR a partnera předsedkyně komise rozhodčích Damkové.
V březnu se Svoboda za nedostatečně vysvětlených okolností („jiné názory na vedení klubu“) s Táborskem rozloučil, od té doby byl bez oficiálního angažmá.
Deník Insider v jarních měsících zachytil informaci, že má v zákulisí údajně pracovat pro Plzeň. Mluvčí klubu Pavel Pillár ovšem tehdy tuto zprávu dementoval.
A dneska, když Svoboda „lítá“ v korupční aféře, už se k němu v Plzni, jejíž vítězství v Jablonci měl podle Adámka honorovat sumou 200 000 korun, vůbec neznají.
Přestože ředitel klubu Adolf Šádek je Svobodovým dlouholetým kamarádem. Nebo možná právě proto...
