Glosa Martina Fendrycha - Komunisté by nám strašně rádi znovu nacpali svůj zločinný systém. Umí to dokonale. Postupují krůček za krokem a šanci mají i v zemi, kterou na skoro půlstoletí proměnili v kraj totální nesvobody.
Svědčí o tom několik událostí z posledních dní. Jako kandidát na velvyslance do Moskvy se objevuje europoslanec Vladimír Remek (KSČM). Potichu se bojuje o podstatu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Komunista Grebeníček minulý pátek tvrdil, že Jan Palach není symbolem boje proti totalitní komunistické moci. A odvolává se na semináře v ÚSTR i na členy rady ústavu. Miloše Zemana podpořil bývalý estébák na konci jeho kampaně. Komunisté chtějí zpátky. Nahoru.
Remek poletí do Moskvy
Minulý pátek se sešel ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) se svým hradním přemožitelem Milošem Zemanem. Přátelská schůzka, řekl pak kníže, což je potěšující. Méně potěší, že na dvouhodinovém jednání probírali také budoucího velvyslance v Moskvě. Hovořili o prvním československém kosmonautovi, europoslanci za KSČM Vladimíru Remkovi. „My jsme o něm mluvili, ale neřešili,“ pravil po schůzce ministr Schwarzenberg.
Evidentně je Remek vážným kandidátem. Chyba. Právě do Moskvy má jít demokrat, člověk, který nehájí bolševické myšlenky. Poslat tam Remka by vyhovovalo Rusům a komunistům. Jenže ministerstvo zahraničí řeší vážný problém. Jak mi řekl tamní vysoko postavený úředník: „Nemáme lidi.“ Koalice zřejmě není s to nabídnout kvalitního kandidáta na post v Moskvě. Nikdo tam nechce. Petr Kolář odtamtud předčasně odešel za penězi do Kellnerovy PPF. Je mu padesát a chce se zajistit. O.K. Ale strany jako ODS nebo TOP 09 prostě musejí mít okamžitou náhradu. Nemají. Alexandr Vondra tam údajně jít nechtěl. Nejsou lidi. Komunisti je ovšem okamžitě nabídnou. A Miloš Zeman jim je vděčný za podporu, takže bude kosmonauta do Moskvy tlačit.
Grebeníček a paměť národa
Další rudá událost. V pátek mluvil Miroslav Grebeníček (KSČM) ve sněmovně o Janu Palachovi. Řekl: „Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti komunistické straně Československa, jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu i ve všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva.“ Je to promyšlená lež. Manipulace.
Grebeníček ve své řeči použil dvě jména spojená s Ústavem pro studium totalitních režimů. Zmínil politologa Lukáše Jelínka, který se loni stal novým členem rady ústavu. Samo sebou ve prospěch své teorie. Dál se odvolal na Freda Eidlina (FSV UK; University of Tartu). Grebeníček řekl: „Dovolím si připomenout i to, co se nedávno odehrálo na semináři Ústavu pro studium totalitních režimů, kde vystoupil i americký politolog Fred Eidlin. Nejprve mluvil o nejednoznačném vymezení pojmu totalitarismus a zároveň odmítl označení takzvaného komunistického Československa jako totalitního státu, případně o omezení užívání tohoto pojmu maximálně jen na první polovinu 50. let 20. století.“
Podle lidí, kteří seminář navštívili, Eidlin tvrdil, že u nás za bolševika nebyla totalita a kdo nevystupoval přímo proti režimu, mohl klidně žít. (To není pravda, jak dokládá mimo jiné třeba notoricky známý příběh The Plastic People of the Universe). Grebeníček má velmi detailní přehled o dění v ÚSTR i o tom, co publikují členové rady orientovaní doleva. Není divu, úřad se doleva stáčí a komunisté toho umějí dobře využít. Pro sebe.
V pátek, v den, kdy nám Grebeníček kradl Palacha ve sněmovně, vyšel v LN článek zaměstnance ÚSTR. Autorem je Mirek Vodrážka, feminista, hudebník, za komunistů člen undergroundu, nyní také místopředseda Nezávislé odborové organizace ÚSTR. Píše: „Když po podzimních volbách 2012 posílily ČSSD a KSČM, umožnilo to zvolit nové členy rady ústavu přesně podle politického 'klimatického' klíče. Politologa Mgr. Lukáše Jelínka, spolupracujícího s předními politiky ČSSD, Mgr. Michala Uhla, syna známého disidenta a levicového aktivisty Petra Uhla, který se netají kritickým pohledem na ústav a přitom občas přepadne do iracionality, a archivářku z Národního archivu PhDr. Emilii Benešovou, která vystupovala proti zřízení instituce už v roce 2002 a je přední kritičkou digitalizace dokumentů StB.“
Každý se musel prostituovat
Zajímavé. Abychom věděli, oč jde. Český ÚSTR je napodobeninou Ústavu paměti národa na Slovensku, který založil Ján Langoš. Základní Langošovou tezí bylo, že je třeba co nejrychleji veřejnosti zpřístupnit všechny dochované doklady o činnosti StB a KSČ. Aby mladí lidé nenalítli rudým znovu. Po jeho vzoru se i český „ústav paměti národa“ snaží ve velkém digitalizovat materiály, které se zachovaly po StB. Část rady tomu brání pod různými záminkami. Hlavní z nich zní: je třeba postupovat archivářsky, každou dochovanou mikrofiš a stránku ošetřit, a teprve potom digitalizovat. Jenže tak by se digitalizovalo ještě dvacet let.
První pokus, jak práci ústavu zmrazit, zabrzdit, bylo zvolení Jiřího Pernese coby ředitele. Vbrzku skončil. Díky některým zaměstnancům ústavu se ukázalo, že minulost Pernese naprosto koliduje s jeho novým postavením. Studoval VUML (Večerní univerzita marxismu-leninismu), kradl cizí myšlenky do svých prací atd. Ke svému studiu VUML kupříkladu řekl: „Prostě tady jsme žili a každý se musel nějakým způsobem prostituovat.“
To se Grebeníčkovi jistě líbilo. I nyní jde v ústavu zřejmě o to, aby „langošovci“ neuspěli. Skutečnou podstatou brzdění digitalizace ale je snaha o jiné vidění naší minulosti: žádná totalita tu nebyla a komunisté nejsou tak špatní, dá se s nimi spolupracovat.
Bez informací z archivů StB bychom třeba nevěděli, kdo dal v první den druhého kola prezidentské volby do Blesku onen inzerát, který lhal o Karlu Schwarzenbergovi. Mimochodem za zhruba 900 000 korun. Na podporu Miloše Zemana to udělal advokát Vladimír Zavadil. Podle záznamů ÚSTR působil v Hlavní správě kontrarozvědky komunistické Státní bezpečnosti. Byl členem prvního odboru, který měl na starosti „rozpracování speciálních služeb USA a kontrolu zastupitelských úřadů států Latinské Ameriky“. Za minulého režimu se podílel na potlačování protikomunistických demonstrací. Jeho otec Miroslav Zavadil byl za bolševika předseda Ústřední rady odborů a člen sekretariátu ÚV KSČ. Na konci roku 1989 zastával tvrdý postup proti demonstrantům.
K tomu všemu si můžeme přidat blízké spolupracovníky Miloše Zemana – Miroslava Šloufa a Zdeňka Zbytka. Jsme doma. Komunisté se vracejí. A myslí to smrtelně vážně.
Martin Fendrych
