Zahraničí – Doplňovací lokální volby kdekoliv v Evropě moc pozornosti nepoutají, ale tentokrát udělejme výjimku.
Ne kvůli českým parlamentním volbám na konci příštího týdne, ale kvůli těm následujícím, ke kterým půjdeme o sedm měsíců později. Volbám do Evropského parlamentu 22. května příštího roku.
Ve městě Brignoles na jihu Francie zvítězil ve volbách starosty kandidát krajně pravicové Národní fronty nad soupeřem z konzervativního Svazu pro lidové hnutí (UMP) bývalého prezidenta Sarkozyho.
Celkem jasně poměrem 54 procent ku 46 procentům. Zajímavé je na tom nejen to, že jde o lokalitu, kde ještě nedávno byli silní komunisté, a nikoliv radikální pravice. Signalizuje to velký nástup stran, které jsou euroskeptické, protipřistěhovalecké nebo odmítající úsporná opatření, například v souvislosti s vysokou nezaměstnaností.
V celé Evropě, nejen ve Francii, je jim společný hluboký odpor ke stávajícím poměrům. „22. května 2014 praskne přehrada pod politickými elitami,“ nechal se slyšet předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage.
Evropské volby umožňují menším stranám se specifickou voličskou základnou větší úspěch než parlamentní. Lidí chodí hlasovat méně, tyto volby ignorují hlavně voliči, kteří politikou příliš nežijí nebo kterým tolik nezáleží na prosazování jejich názorů a představ.
Také práh pro vstup do europarlamentu činí jen tři procenta, ve většině zákonodárných sborů evropských zemí je to pět procent. Volí se podle poměrného systému, což také nahrává menším seskupením.
A podstatné také je, že zavedené velké strany na hlasování do Evropského parlamentu nekladou tak velký důraz jako na domácí volby.
Národní fronta, kterou vede Marine Le Penová, podle průzkumu společnosti Ifop má velkou šanci eurovolby ve Francii vyhrát se ziskem 24 procent hlasů. UMP má podle průzkumu 22 procent hlasů a vládnoucí socialisté jen 19 procent, na čemž se projevuje těžká deziluze z dosavadního působení prezidenta Francoise Hollanda.
UKIP považuje evropské volby za nástupiště k větším úspěchům v domácích volbách a ke splnění základního cíle, kterým je vystoupení Spojeného království z Evropské unie.
Ubírá euroskeptické hlasy vládnoucí Konzervativní straně. Má nyní podporu zhruba třinácti procent Britů. Na větší vliv v britském parlamentu je to vzhledem k většinovému systému na ostrovech málo, ale v Evropě to bude cítit.
Alternativa pro Německo se v nedávných volbách málem dostala do Bundestagu, skončila na 4,7 procenta. Strana se přitom netají tím, že parlamentní hlasování bylo hlavně přípravou na evropské volby. Alternativa vznikla teprve v dubnu a chce odchod eura z Německa, její podpora podle posledních čísel stále roste a je téměř jisté, že nějaké europoslance mít bude.
V poválečné historii Německa je nevídané, aby tak krátkou dobu existující strana dosahovala takových volebních výsledků.
Finská krajně pravicová strana chytá a bude chytat voliče na odpor vůči pomoci zadluženým členským zemím eurozóny, nizozemská Strana svobody Geerta Wilderse už tradičně na strach z islamizace Nizozemska a Evropy.
A Česká republika? Šance euroskeptiků snižuje fakt, že o hlasy „svých“ voličů soutěží Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, svobodní Petra Macha a částečně snad i Úsvit Tomia Okamury.
Václav Klaus dementoval nedávno zprávy z britských konzervativních kruhů, že se chystá do Evropského parlamentu kandidovat.
Jiné zdroje spíše očekávají, že Brusel a Štrasburk jsou pro něj málo. Že se znovu pokusí dostat do čela ODS, pokud strana utrpí debakl v českých parlamentních volbách příští týden.
Hlavně na Klausovi bude záležet, zda protestní vlna, která se 22. května převalí Evropou, zasáhne i Česko.
Martin Novák
