Byznys – Financování pražské soukromé kliniky Proton Therapy Center je jedním z nejhorších obchodů, které udělala rakouská finanční skupina Erste na českém trhu. Bance hrozí, že na ambiciózním projektu prodělá miliardy. A k penězům, jež se jí podaří zachránit, se dostane až s mnohaletým zpožděním.
Tuzemská leasingová dcera Erste Group Immorent do vybudování Proton Therapy Center vložila 4,2 miliardy korun. Peníze se jí měly podle poslední dohody s investory, bratry Pavlem a Václavem Laštovkovými, začít vracet letos na jaře. Z leasingových splátek ovšem zatím Erste neviděla ani korunu. S Laštovkovými nyní jedná o prodloužení lhůty na konec tohoto roku. Už teď je ale jasné, že ani v zimě Laštovkovi splátky hradit nezačnou.
V současné době je totiž prakticky vyloučeno, že by se jim podařilo uzavřít s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou úhradovou smlouvu podle smlouvy o smlouvě budoucí, kterou za VZP před začátkem stavby podepsal tehdejší nucený správce pojišťovny Antonín Pečenka. Podle předběžné dohody z roku 2006 se VZP zavázala hradit protonovou léčbu 1650 pacientům ročně, což obnáší až miliardu korun.
Pojišťovna považuje předběžnou smlouvu za neplatnou a pacienty, jimž odborníci doporučují protonovou léčbu, posílá raději na ozařování do Mnichova. Tamní protonové centrum totiž podle mluvčího VZP Oldřicha Tichého nabízí stejnou službu za téměř poloviční cenu. Vstřícnější nejsou ani jiné tuzemské pojišťovny (spolu s VZP v Praze letos zaplatily protonovou léčbu pouze 12 lidem).
Spolu se samoplátci, převážně z ciziny, se tak v Proton Therapy Center Laštovkových léčí každý měsíc jen několik jednotlivců. To stačí nejvýš pokrýt provozní náklady, na splácení leasingu není ani pomyšlení.
Dřív nebo později musí Erste začít problém řešit. Možností nemá moc. Může poslat firmu Laštovkových do konkurzu, riskovala by ale příliš velké ztráty. Nebo může doufat, že Laštovkovi získají pro spolupráci movitého investora – to je ale málo pravděpodobné. A konečně, Erste může pro jejich kliniku hledat zcela nového majitele. Což je pro banku nejschůdnější scénář. Ani ten ale není bez zádrhelů.
Klíč ke klinice drží Laštovkovi
Erste je zdánlivě v komfortní situaci. Centrum financovala formou leasingu, takže jí celá klinika i s přístrojovým vybavením patří do doby, než je klient splatí. Pokud Laštovkovi smlouvu neplní a leasingové splátky nehradí, může jim „leasovaný“ majetek vzít, nabízet jiným investorům a s novým vlastníkem pak dohodnout nový, mírnější a pomalejší postup splácení.
Potíž pro Erste spočívá v tom, že případný nový majitel centra by se buď musel dohodnout na nějaké formě spolupráce s Laštovkovými, nebo odložit rozjezd své nové kliniky o řadu měsíců a nasypat do ní další desítky, podle některých odhadů však až stovky milionů korun.
Erste totiž sice patří nemovitosti a přístroje kliniky, jenomže všechny certifikace a povolení pro jejich provoz drží firma Laštovkových Proton Therapy Center. Povolovací proces (klíčové jsou certifikace od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost) obnáší řadu testů a splnění mnoha podmínek. Proton Therapy Center na něm pracovala zhruba rok.
„Získat certifikace na totéž zařízení podruhé už nebude tak složité, není to zásadní problém,“ tvrdí jeden z bankéřů pracujících pro Erste. Jenomže lidé ze zdravotnické branže vidí situaci jinak a shodují se, že zprovoznění kliniky bez Laštovkových se novému majiteli výrazně prodraží. „Nový majitel, který by kliniku převzal bez certifikací, by do ní v prvních letech musel nalít stamiliony korun, než by ji dostal do ziskového provozu,“ říká expert na zdravotnické investice jedné z velkých kapitálových skupin, jež se o projekt Proton Therapy Centra v minulých měsících zajímala.
Znamená to, že Erste nemá šanci prodat kliniku za původní čtyři miliardy, ale bude muset slevit.
I přes tyto komplikace Erste jedná s potenciálními zájemci o převzetí kliniky. „O projekt se zajímá nejméně pět silných investorů, tedy největší tuzemské kapitálové skupiny a k tomu jeden zahraniční subjekt,“ říká zdroj z Erste.
Podle informací Insideru kolem projektu brousí či brousily společnosti PPF, Penta, KKCG, Agel (největší tuzemský hráč ve zdravotnictví, většinově ovládaný Tomášem Chrenkem), ze zahraničních pak především obří holding EuroMedic (specializuje se na léčbu rakoviny, provozuje diagnostiku, laboratoře a terapii ve 137 vlastních zdravotnických zařízeních v patnácti evropských zemích včetně České republiky).
Dodejme, že ani banka ani uvedené skupiny kontakty oficiálně nepotvrdí, bylo by to v této fázi mimořádně netaktické.
Nejpravděpodobnější kandidát? PPF
Jak z bankovních, tak z investorských kruhů se ozývá, že k převzetí Protonového centra má v případě prodeje nejblíž skupina PPF Petra Kellnera. A to z několika důvodů.
Kellner je dostatečně bohatý na to, aby si mohl na zisky z unikátní kliniky pár let počkat. Navíc má PPF rozsáhlé aktivity, silný tým a obchodní kontakty v Rusku, odkud by se mohla rekrutovat nezanedbatelná část budoucí klientely. Na ruské pacienty spoléhali při rozjezdu kliniky i bratři Laštovkové, PPF má ale při nabídce drahé a progresivní terapie na ruském trhu zcela jiné možnosti.
A pak má PPF ještě jeden předpoklad pro úspěch s protonem. Kellnerovi lidé umí vyjednávat se státní sférou, a PPF tak má šanci získat pro projekt časem i VZP, byť ne v rozsahu, s nímž počítal původní byznysplán Laštovkových. Což je moment, který PPF favorizuje před skupinou EuroMedic, která nemá v českém prostředí zdaleka takovou zkušenost, kontakty a lobbistické schopnosti.
U Kellnera lze navíc předpokládat, že – na rozdíl třeba od Penty či KKCG – nebude mít tak striktní požadavek na výnosnost projektu. Majitel PPF už předvedl, že je ve zdravotnictví, konkrétně v léčbě rakoviny, ochoten investovat do drahých a rizikových projektů s velmi dlouhou návratností: založil firmu Sotio, která vyvíjí nové vakcíny na léčbu zhoubných nádorů.
Podle investičního experta jedné z tuzemských firem, jež se o protonové centrum detailně zajímaly, je pro budoucího kupce reálné dosáhnout návratnosti protonového centra zhruba po deseti až dvanácti letech. Ovšem jen v případě, že se provozovateli centra podaří zakopat válečnou sekyru se zdravotními pojišťovnami a dohodne se s nimi na úhradě léčby u pacientů, pro něž je tato metoda vhodnější než klasická radioterapie. „Takových lidí je podle našich propočtů v Česku asi 400 ročně, za jejich léčbu je reálné získat od pojišťoven asi 400 milionů za rok,“ říká zmíněný investiční manažer. Dalších zhruba 100 milionů ročně je podle něj možné utržit za diagnostické výkony Protonového centra, například za vyšetření magnetickou rezonancí či CT. A pak je tu potenciální přísun zahraničních pacientů, od nichž do centra může při solidní obchodní politice přitéct minimálně další půlmiliarda.
„S ohledem na tyto příjmy a při odečtení provozních nákladů nám vychází reálná hodnota protonového centra kolem půldruhé miliardy. Což odpovídá tomu, že pokud se ve světě dnes protonová centra staví, jsou náklady v rozmezí jedné až tří miliard. Nevím o žádném srovnatelném projektu, který by přišel na čtyři miliardy jako pražské PTC,“ dodává expert. A odhaduje, že Erste bude muset nakonec odepsat zhruba polovinu své čtyřmiliardové investice.
Právní bitva začíná
Než ale na prodej Protonového centra skutečně dojde, ještě to nějakou dobu potrvá. Erste si podle informací Insideru chce počkat alespoň na první výsledky právní bitvy, kterou s VZP rozehrávají Laštovkovi.
První výkop před pár měsíci provedli majitelé Proton Therapy Center, když zažalovali u arbitrážního soudu VZP o pokutu za nedodržení předběžné smlouvy o smlouvě budoucí z roku 2006. Jde jen o předehru chystané „velké arbitráže“ – tedy sporu o samotnou platnost předběžné smlouvy. Výsledek se dá čekat nejdříve na přelomu roku, pravděpodobnější ale je, že se arbitři budou složitým případem zabývat mnohem déle.
I kdyby VZP spor prohrála a arbitři usoudili, že je pro ni předběžná smlouva závazná a že tedy musí uzavřít s protonovým centrem úhradovou smlouvu, těžko to pojišťovna udělá. Podle předběžné smlouvy by měla proplácet protonovému centru za léčbu ročně miliardu korun. Jenomže v takovém případě by jí už nezbývalo na klasickou radiologickou léčbu onkologických pacientů. Pojišťovna prostě na úhrady protonového centra podle původní Pečenkou podepsané dohody nemá, a tak se jistě bude bránit všemi možnými prostředky. Pokud prohraje arbitráž, obrátí se nejspíš na civilní soud. Kvůli podivným okolnostem podpisu smlouvy z roku 2006 (Pečenka dokument podepsal poté, co byl nakrátko jmenován nuceným správcem pojišťovny, pak do Proton Therapy Center nastoupil jako manažer projektu) už VZP pohrozila trestním oznámením. U soudů se nepochybně tento případ potáhne léta.
Erste by pak sice mohla vyvolat arbitrážní řízení proti České republice a žádat odškodné za zmařenou investici, to jí ale dává hodně mlhavé šance na úspěch. O tom, jak banka čtyřmiliardovou investici do projektu Laštovkových hodnotí, svědčí i fakt, že už předloni z Erste Group Immorent musel odejít někdejší jednatel Jiří Drbohlav, který leasingovou smlouvu na Proton Therapy Center podepsal.
Zuzana Kubátová
