Komentář - Otázka, kdo více zpackal vstup akcií Facebooku na burzu, zda banky, či Zuckerberg obklopen rádci z vedení firmy, není ani s odstupem času tak zbytečná, jak by se mohlo zdát.

Už jen proto, že slabiny IPO zatím přežívají a některé chyby se opakují i nyní. Stačí se podívat do nedávno zveřejněných čtvrtletních a pololetních výsledků Facebooku. Mají se vstupem na burzu některé podobné rysy.

V prvém případě jde o motivaci.

Zuckerbergovi vlastně ani tolik nezáleželo na tom, zda Facebook bude, nebo nebude na burze. Byl jen pod tlakem svých slibů, které dal zaměstnancům a již tehdy existujícím menšinovým akcionářům. Chtěli prostě dostat příležitost ke zhodnocení svých akcií.

A byla to právě součást těchto dříve daných závazků náklady na nákup akcií pro zaměstnance ve výši 1,3 mld. USD, které otočily čtvrtletní čistý zisk společnosti do čisté ztráty.

V druhém případě je nutné vnímat zákonitosti, podle nichž se chová akciový trh.

Téměř třetinový meziroční růst čtvrtletních tržeb, který ohlásil Facebook, není tak málo. Přesto investoři čekali víc. U takové premiantní a vysoko ceněné firmy byla očekávání zákonitě vysoko.

Zvláště jednalo-li se o první hospodářské výsledky následující po vstupu na burzu. Určité zklamání pak jen posiluje argumentaci těch, kteří označovali upisovací cenu akcií za příliš vysokou.

Za této situace Facebook nepřišel s ničím, čím by investory navnadil, vybudil, nabídl nějaký výhled do konce roku, či možná i jen výsledky více marketingově okořenil. Prostě nějakou vizi a nadšení, pro které se tak rádo chodilo třeba k Applu.

Marná sláva, Mark Zuckerberg zatím prostě není Steve Jobs.