Dokument dne - Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká poslala do sněmovny dopis, že se vzdává kandidatury na zástupkyni veřejného ochránce práv, kam ji navrhl ještě bývalý prezident Václav Klaus.
Jako hlavní důvod, proč odstupuje, uvádí „skandální vyjádření“ vůči její osobě, ať už ze strany ombudsmana Pavla Varvařovského, nebo ze strany poslanců.
„Přednášená kritika mi připomíná situaci, kdy opilec pozvrací jiného, pak na něj ukazuje prstem a křičí fuj!“ píše mimo jiné Vesecká sněmovně.
Insider má dokument k dispozici a předkládá ho v celém znění:
Vážená paní předsedkyně, vážené dámy a pánové poslanci,
v loňském roce jsem byla navržena prezidentem ČR za kandidáta na funkci zástupce ombudsmana ČR, o čemž má hlasovat Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Protože nemám jinou možnost sdělit Poslanecké sněmovně svůj postoj k uvedenému, činím tak touto písemností.
Velmi si vážím návrhu prezidenta republiky, kterým dle mého názoru ohodnotil mou dosavadní praxi a jasně dal najevo, že svá rozhodnutí nestaví na populismu, laciné bezkonfliktnosti, či mediálních kampaních.
Do konce loňského a počátku letošního roku jsem se domnívala, že funkce ombudsmana a jeho zástupce je funkcí nepolitickou a stejně tak jejich výběr je procesem nepolitickým, kdy smyslem a cílem je zajištění ochrany práv občanů. Nikoliv využívání uvedeného k osobnímu, či politickému zviditelňování se, nebo dokonce k zajištění poklidného pracovního prostředí v úřadu ombudsmana.
Nechápu proto některé poslance, kteří po ohlášení mé kandidatury hodnotí a hodnotili mou dosavadní práci, či se k ní nějak vyjadřovali bez toho, aby se o ni někdy konkrétně zajímali, chtěli po mně nějaké konkrétní údaje, informace, či vysvětlení.
Nutno podotknout, že vyjádření byla často navíc naprosto lživá a smyšlená, jako namátkou tvrzení týkající se údajné účasti mé advokátní kanceláře na amnestii prezidenta republiky, či mého údajného rušení obvinění v kauze Mostecká uhelná, jak jsem se s překvapením z vystoupení některých poslanců dozvěděla.
Upřímně řečeno, divím se, že někdo může hovořit o důvěryhodnosti, pokud ji sám nemá, že může hodnotit minulost jiného, pokud sám ji má zatíženou nevysvětlenými studijními, pracovními, či majetkovými záležitostmi.
Přednášená kritika mi připomíná situaci, kdy opilec pozvrací jiného, pak na něj ukazuje prstem a křičí fuj!
Dovolím si ale doufat, že pokud někdo bude chtít nadále hodnotit mou práci a minulost, tak bude naprosto konkrétní, zejména v tom, v čem jsem měla údajně, já osobně chybovat, či co jsem měla údajně, já osobně učinit špatně. Navíc tak učiní přímo, abych mohla reagovat a bránit se a nikoli populisticky mně za zády, nejlépe skrze jednostranná mediální vyjádření. Také doufám, že hodnocení opět nesklouzne do obecných frází, nebo snad ke kauze Čunek, když tisíckrát bylo vysvětleno, že senát Nejvyššího soudu vyhodnotil postup Nejvyššího státního zastupitelství v této kauze jako odstranění nezákonnosti nižších stupňů státního zastupitelství. Ostatně i největší počet preferenčních hlasů veřejnosti, které senátor Čunek od svých voličů při posledních senátních volbách dostal, o ledasčemž svědčí. Voliči, mezi nimiž žije, s nimiž je v každodenním kontaktu, mu dali své preferenční hlasy asi také právě proto, že byli přesvědčeni o tom, že je cosi podivného na jeho trestním řízení. V tomto směru bych ráda připomněla i určitou angažovanost dvou tehdejších i současných politiků. Jedná se o tehdejšího i současného ministra vlády Karla Schwarzenberga, který z vlastních prostředků zajistil šetření mezinárodní detektivní agentury a s jejími výsledky v této kauze spojil své další setrvání ve vládě. Agentura nezjistila nic nezákonného a ministr Schwarzenberg zůstal dále působit ve vládě. Druhým je tehdejší ministr Jiří Pospíšil, nynější místopředseda Poslanecké sněmovny, který nechal přešetřit jednání a postupy Nejvyššího státního zastupitelství, a který uzavřel, že nezjistil žádná pochybení a proto také neučinil v této věci vůbec žádné další kroky.
Jsem ráda, že státní zástupci, kteří měli věc na starosti a kteří rozhodovali, nepodlehli politické a mediální hysterii.
Velice mě mrzí, že ale toto nemohu říci o stávajícím ombudsmanovi JUDr. Varvařovském. Za pro mne naprosto šokující, považuji jeho opakované prohlášení o tom, že v případě nezvolení jeho ,, kandidáta “ Filipa Dienstbiera, respektive v případě zvolení mé osoby, by vážně uvažoval o rezignaci. S dr. Varvařovským jsem se nikdy v minulosti nesetkala, nikdy jsem s ním nehovořila, nikdy se o mou práci, či o nějaké vysvětlení k mediálním výstupům o ní nezajímal.
Práci kanceláře ombudsmana považuji za velice důležitou a užitečnou, šíři možností ochrany práv občanů v České republice za téměř nekonečnou. V oblasti působnosti kteréhokoli ministerstva je možné v tomto směru najít prostor ke zlepšení. Neumím si však představit, a nechtěla bych, s tak zaujatým neobjektivním a zejména nedemokratickým ombudsmanem, jako je dr. Varvařovský, pracovat. Jeho výroky pro mne představují jasnou, cílenou manipulaci s volbou, neboť co může být větší manipulací než takto opakovaně přednesené ultimativní požadavky ze strany ombudsmana. Protože nepředpokládám, že by byl za své skandální vyjádření k navrženým kandidátům na zástupce ombudsmana před samotnou volbou odvolán, beru tedy já, zpět svůj souhlas ke zvolení zástupcem ombudsmana.
S pozdravem
Renata Vesecká
