Zahraničí - Protestující a nespokojení Bulhaři dosáhli svého cíle. Demise vlády.
Muž, který si před několika lety mnoho Bulharů získal jako velitel policie a pak starosta Sofie bojem proti korupci a kriminalitě, končí v palbě kritiky za krveprolévání v ulicích bulharských měst. Premiér Bojko Borisov.
Po další krušné noci, kdy v Sofii policisté zranili při rozhánění demonstrací desítky lidí a ve Varně se polil benzinem a zapálil šestatřicetiletý muž, oznámil rezignaci celé vlády. On sám nebude členem přechodného úřednického kabinetu, který by měl balkánskou zemi dovést k červencovým parlamentním volbám.
Vedle Borisova budou zřejmě mezi oběti současné bulharské krize patřit i čeští podnikatelé. Zvýšení poplatků za energii, ke kterému přistoupila v Bulharsku i společnost ČEZ, má moc negativně ovlivnit budoucí působení všech českých podniků v Bulharsku.
Uvedl to v rozhovoru pro Insider prezident Česko-bulharské obchodní komory Todor Kraevski. „Bohužel, neříká se mi to snadno, ale je to tak. Je těžké tam přesvědčovat, že ČEZ není veškerá Česká republika. A obávám se, že to bude v budoucnosti ještě horší. Ostatně problémy začaly už v době, kdy ČEZ do Bulharska vstoupil (v roce 2005 – pozn. red.),“ uvedl Kraevski.
Česká společnost byla za údajně přemrštěné ceny kritizována v Bulharsku delší dobu.
Zvýšení poplatků za energie, ve kterém ČEZ hrál jednu z hlavních rolí, skutečně odstartovalo pád kdysi oblíbeného Borisova, ale bylo jen jednou z jeho příčin. Či spíše spouštěčem, který Bulhary utvrdil, že situace už je neúnosná a země se vrací do nedávné minulosti. Minulosti plné hospodářských katastrof, strachu z toho, co přijde, všudypřítomného zločinu a nedůvěry v politiku a stát.
Ceny za elektřinu pro domácnosti se zvýšily už loni v létě v době, kdy tvrdá úsporná opatření vlády zbavovala lidi přesvědčení, že Bulharsko je nezvratně na cestě prosperity.
Nezaměstnanost se kolem roku 2007 podařilo srazit na devět procent, ale nyní už se zase blíží dvaceti procentům. Úsporná opatření a krácení sociálních výdajů odvrátily potřebu pomoci od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu, ale tvrdě zasáhly velkou část obyvatel, hlavně důchodce.
Bulharské nemocnice se potýkají s nedostatkem peněz téměř na cokoliv, omezily se finance na školství, dotace zemědělcům i rozsah autobusové a železniční dopravy.
Když mzdy velké části Bulharů měly ještě zvládnout rostoucí výdaje za elektřinu, davy vyrazily do ulic. V obavách, že temná devadesátá léta se vrací. Ani pondělní demise krajně nepopulárního ministra financí Simeona Ďankova – řekněme bulharského Miroslava Kalouska – je neuklidnila.
Transformace Bulharska na tržní ekonomiku po pádu komunistického režimu v roce 1989 probíhala za dramatických a bolestných okolností.
Země vstupovala do nového období s dluhem dvanácti miliard dolarů a v dost beznadějné pozici, protože na rozdíl třeba od Československa byl její obchod orientován téměř výhradně na východoevropský a sovětský trh.
To, co mohla nabídnout Západu – svoji produkci ovoce a zeleniny –, kvůli obchodním bariérám moc vyvážet nemohla.
Inflace v polovině devadesátých let přesáhla 500 procent, banky krachovaly a prosperovaly hlavně mafiánské struktury, které se vytvořily ještě před pádem komunistického režimu.
Kriminální podsvětí prorostlo do justice a politiky, což vyvrcholilo v prosinci 1996 nájemnou vraždou bývalého premiéra Lukjanova. Kriminalita byla hrozivá, bandy například přepadávaly a vykrádaly automobily i na hlavních silničních tazích.
Beznadějná situace plodila v Bulharsku touhu po spasitelích. Prvním se stal bývalý car Simon II., který v roce 2001 šel do parlamentních voleb se svojí stranou a přesvědčivě vyhrál. Slíbil program, ve kterém chtěl během 800 dní vymýtit korupci, zločinnost a nasměrovat zemi do Evropské unie.
Když mnohé z toho nesplnil, nastoupil v jeho roli Bojko Borisov. Předcházela ho pověst člověka, který odvážně a nesmiřitelně jako policejní velitel bojoval s kriminalitou a zneužíváním moci.
Krize a znovu narůstající sociální problémy Bulharů ale i jeho dovedly k neúspěšnému konci.
Bohužel na post nového mesiáše aspiruje nyní velmi nebezpečný muž. Extrémní nacionalista, populista a demagog Volen Siderov, vůdce krajně pravicové strany s výmluvným názvem Ataka (Útok).
Právě příznivci Siderovovy strany byli nejradikálnější na demonstracích proti cenám elektřiny a zazněly od nich i protičeské výroky. Drželi například transparent s nápisem „Čeští piráti“.
Bulharsko sice přes všechny problémy vstoupilo do Evropské unie, ale z Bruselu je často slyšet, že jeho přijetí v roce 2007 byla chyba. Bulhaři jsou ve většině ekonomických ukazatelů i v hodnocení boje s korupcí v pozici sportovního týmu, který se sice může pyšnit tím, že hraje první ligu, ale je pořád daleko poslední, dává nejméně gólů a nedá se na jeho hru dívat.
ČEZ se stal nechtěně součástí bulharského vnitropolitického boje. Jelikož volby se budou konat za několik měsíců a kampaň bude zcela jistě extrémně vyhrocená a možná i násilná, bude česká společnost její součástí a terčem, do kterého se opoziční strany budou strefovat.
Veškerá opozice od socialistů až po krajní pravici se totiž sjednotila na tom, že distribuční sítě elektřiny by měly být znovu zestátněné a ČEZ musí o licenci přijít.
Martin Novák
Foto: Insider/Труд
