Čtení na víkend – Jako by Evropská unie a její členové měli málo problémů. Někteří politici působí dojmem, že chtějí ještě další přidat.
Velká Británie a Španělsko, dvě těžké váhy EU (druhá a pátá největší ekonomika Unie), se do sebe zakously kvůli Skále, jak se přezdívá Gibraltaru.
Není to poprvé, co se o maličké území s 30 tisíci obyvateli hádají, ale tentokrát je situace vážnější.
Po žádosti šéfa gibraltarského kabinetu Fabiana Picarda o větší námořní podporu Londýna vypraví Británie ke své enklávě čtyři válečné lodě se šesti doprovodnými plavidly.
(Ne že by dnešní Britové a Španělé příliš žili středověkou historií, ale nelze v této souvislosti nepřipomenout hlavní a zásadní „kontakt“ obou národů na moři, který ve Španělsku není dobře zapsán: 29. července 1588 v památné bitvě britské námořnictvo rozprášilo mocnou španělskou flotilu, která při nevydařeném pokusu o invazi do Anglie ztratila 15 tisíc mužů.)
Britská vláda to označuje za rutinní přesun a Madrid formálně souhlasil, ovšem telefonát premiérů Davida Camerona a Mariana Rajoye byl podle španělských médií všelijaký, rozhodně ale ne příliš přátelský.
Gibraltar začal na konci července přemísťovat do moře velké betonové bloky, aby zabránil španělským rybářům ve výlovu ve svých vodách. Španělská vláda zareagovala obratem. Nařídila důkladnou kontrolu automobilů směřujících přes hranici do Gibraltaru. Údajně kvůli pašování.
Od roku 1713, kdy „Skála“ na základě Utrechtské smlouvy připadla Londýnu, to není ani zdaleka první konflikt, ale atmosféra nebyla tak vyhrocená od roku 1969, kdy španělský diktátor Francisco Franco hranici na několik let uzavřel.
Gibraltarský šéf Picardo přirovnává nynější chování Španělska k chování Severní Koreje.
Madrid oznámil záměr účtovat řidičům automobilů za překročení hranice poplatek padesát eur a dokonce pohrozil uzavřením vzdušného prostoru Gibraltaru.
Cameron i Rajoy po rozhovoru řekli, že si nepřejí zhoršení vztahů, ale jeden i druhý odmítli ustoupit. Podle britského premiéra Londýn nepřipustí žádné zpochybňování příslušnosti Gibraltaru ke Spojenému království, zatímco předseda španělské vlády zatím nezrušil zevrubné kontroly automobilů.
Kromě Britů a Španělů možná na Gibraltaru nikomu v Evropě zas tak moc nezáleží, ale podstatný je fakt, že i při veškerém postupu integrace a posunu Evropské unie se dva její významní členové dokážou chovat ve sporu o malý kus země jako umíněné děti. Nebo spíše jako lidé z roku 1588 než současní Evropané.
Španělé například zablokovali přijetí samostatné reprezentace Gibraltaru do Mezinárodní ragbyové federace, což obyvatelé Skály vnímají jako mimořádně zlý naschvál.
Španělská královna Sofia odmítla pozvání britské panovnice Alžběty II. na slavnost ve Windsdoru. Kvůli Gibraltaru…
Reportér televize BBC ve své reportáži z Gibraltaru oslovil místního taxikáře s otázkou, co by udělal, kdyby území jednoho dne přešlo pod španělskou správu. „To bych byl raději mrtvý,“ odpověděl dotázaný.
Španělská argumentace tím, že území by mu mělo být navráceno, má jednu slabinu. Madrid totiž sám nadále kontroluje na severoafrické straně Středozemního moře dvě enklávy, Ceuta a Mellila, obklopené marockým územím. A Maroku, které si na ně činí nárok, je v žádném případě nemíní předat.
Martin Novák
