Zahraničí - V reakci na finanční a hospodářskou krizi se řada bank, které chtějí vyhovět zpřísněným pravidlům, zbavuje riskantních aktiv. Riziko tím však nemizí, pouze se přesouvá do finančních institucí, které zatím striktnímu dozoru nepodléhají. Bankovní dohled by proto napříště chtěl kontrolovat i tento „stínový sektor“.
Zvýšit kontrolu rizik ukrytých v paralelním bankovnictví požaduje šéfka německého dohledu Elke Königová. Podle ní „když se zvýší nároky na regulované banky, je třeba se lépe podívat na sektor, který je regulován slabě, popřípadě vůbec ne“. Skeptický názor na neregulovaný finanční sektor sdílí i bývalá šéfka amerického úřadu pro pojištění vkladů Sheila Bairová: „Prostě toho víme příliš málo.“ Téma rizik spojených se stínovým bankovnictvím úspěšně prosadila Spolková republika na letošní jarní schůzku skupiny nejrozvinutějších a nejrychleji rostoucích zemí G20.
Jasné důvody k obavám dává statistika zachycující rostoucí objem trhu na paralelním bankovnictví. Analýza poradenské firmy PwC uvádí, že jen v letošním roce evropské banky prodají do „stínových“ finančních institucí aktiva v hodnotě 80 miliard eur, tedy osmkrát více než v roce 2010.
O zájemce nákup není nouze. Podle Nathana Flanderse z ratingové agentury Fitch „když se banky chtějí zbavovat své zátěže, stavějí se kupující do fronty“. Analýza Výboru pro finanční dohled uvádí, že během minulých deseti roků se ve světě objem trhu na paralelním bankovnictví zvýšil ze 45 na 71 biliónů dolarů. Tato obrovská suma nepodléhá žádnému dohledu a o tento druh investic se nejčastěji zajímají hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu. Podle Elke Königové se však ještě není třeba obávat vzniku spekulační bubliny, která například na americkém trhu s nemovitostmi koncem minulé dekády vyvolala finanční a hospodářskou krizi.
Obavy z možných důsledků otřesů neregulovaných finančních institucí zaznívají letos z Číny. Ve druhé největší světové ekonomice se do tohoto sektoru přelila silná poptávka po úvěrech vzhledem k silné regulaci centrální bankou. Zatímco úroky z vkladů nyní stanovuje centrální banka na méně než tři procenta, na paralelním trhu se pohybují výrazně výše, mezi pěti až osmi procenty.
Podle studie Čínské akademie sociálních věd se objem půjček a hypoték poskytovaných „stínovými“ bankami dosáhl podle odhadů 3100 miliard eur (zhruba třetina připadá na obchody s nemovitostmi). Pohybuje se tedy okolo poloviny hrubého národního produktu a odpovídá jedné pětině aktiv vlastněných regulovaným bankovním sektorem. Odhady nelze zcela přesně ověřit, protože ratingová agentura Moody´s a americká centrální banka sdružení došly k číslu o něco nižším než čínští akademici a sdružení China Trustee Association pro loňský rok uvedlo sumu 1 300 miliardy eur.
„Nejdůležitější není rozsah paralelního bankovního sektoru, ale spíše případy neschopnosti splácet, které zpochybňují solventnost neformálních poskytovatelů půjček a tedy věřitelů na konci celého řetězu,“ uvádí studie. Akademie varuje, že pokud by se ve „stínových“ bankách objevila velká rizika, mohla by se rychle přelít i do regulovaného bankovního sektoru a potom do ekonomiky jako celku.
První případ neschopnosti splácet půjčku postihl firmu vyrábějící solárních panely a druhý jednu menší stavební firmu. Podle premiéra Li Kche-čchianga „bude těžké se vyhnout těmto izolovaným případům platební neschopnosti“, což vyvolává dojem, že vláda s nimi počítá a nehodlá pokaždé přímo zasahovat.
Vzhledem k velkým devizovým rezervám je vysoce nepravděpodobné, že by čínská vláda v případě potřeby nedokázala čelit náladám, jako se například objevily koncem května ve městě Yangcheg na sever od Šanghaje, kde se mezi lidmi šířila panika vyvolaná pověstmi o nesolventnosti dvou místních bank. Podobný případ náhlého poklesu důvěry vkladatelů vedl v roce 2008 k pádu britské banky Northern Rock. Ve srovnání se Spojenými státy má Čína výhodu, že půjčky v neregulovaném finančním sektoru nejsou převážně soustředěny do jednoho oboru a že se mezi nimi nevyskytují komplikované a neprůhledné úvěrové nástroje, ve kterých se snadněji ukrývaly vysoce rizikové položky.
Adam Černý
