Byznys – V Ostravě se právě rozhoduje o osudu hutní firmy Evraz Vítkovice Steel (EVS). Ruský vlastník, ocelářská skupina Evraz, většinově ovládaná magnátem Romanem Abramovičem, ostravskou dceru nabízí k prodeji.
Není jisté, zda k němu skutečně dojde – na prodej ocelářských aktiv je mimořádně špatná doba.
Hru o Evraz sleduje celý moravskoslezský region s obrovským napětím. Vítkovice jsou sice nejmenší z trojlístku severomoravských hutí, mají ale vliv na hospodaření desítek dalších firem. Včetně domácí hutní jedničky ArcelorMittal Ostrava a černouhelných dolů OKD.
Situace je zatím nejasná. „Už loni obdržela společnost Evraz několik nabídek na prodej EVS. Do oznámení rozhodnutí o prodeji jsou zájemci na základě jejich vlastní žádosti pro veřejnost neznámí,“ říká mluvčí Jaromír Krišica. „Zatím nebylo učiněno žádné rozhodnutí, proces vyhodnocení by měl být ukončen v nejbližší době, o výsledku budeme informovat,“ uvedl bez dalších detailů.
ArcelorMittal mezi zájemci?
Podle zdrojů z ostravských podnikatelských kruhů Evraz jedná především s další ostravskou ocelářskou společností – ArcelorMittalem. Podnikání obou je těsně provázáno, ocelárna Evrazu odebírá z vysokopecního závodu ArcelorMittalu surové železo. Výroba pro Evraz (pokud běží, což bývá nárazově) představuje skoro třetinu produkce vysokých pecí ArcelorMittalu. Pro českou hutní jedničku je tak Evraz důležitým partnerem, na jehož chodu jí hodně záleží.
Mluvčí ArcelorMittalu spekulace o jednání s Evrazem odmítá komentovat, to ale neznamená, že neběží, mlčenlivost u neuzavřených obchodů je obvyklá. Spojení by mělo logiku – ostatně když se vítkovická hutní část v roce 2005 privatizovala, byl ArcelorMittal jedním z uchazečů, který se o účast v privatizační soutěži dokonce neúspěšně soudil. V Ostravě se ovšem mluví o tom, že dnes by ArcelorMittal byl ochoten převzít vítkovické hutě pouze za „zápornou cenu“ (tedy jen pokud by Evraz ArcelorMittalu doplatil kompenzaci za budoucí závazky na prodávaných aktivech).
V ostravských podnikatelských kruzích se rovněž spekuluje o dalších, blíže nespecifikovaných zájemcích z Ruska. Zřejmě proto, že se kolem prodeje Evrazu pohybují dva muži s dobrými kontakty na ruský byznys – Martin Ulčák a Vladimír Bail.
Zajímaví prostředníci
Pražský podnikatel Ulčák, spolumajitel retailového řetězce Geco Tabak a firmy E-Invest, spolupracuje s Vítkovicemi řadu let. Spolupráce začala v dobách dávno před privatizací. Dokonce ještě před rozdělením Vítkovic na strojírenskou část, jež dnes patří Janu Světlíkovi, a hutě ovládané Rusy. Bývalý svazácký funkcionář Ulčák má z mládí v Rusku dobré kontakty, takže to byl právě on, kdo v roce 2005 přivedl do Vítkovic Evraz a pomáhal mu uspět v privatizačním procesu. Jeho E-Invest dnes poskytuje investiční poradenství a lobbistické služby řadě klientů z domácího průmyslu a energetiky, od již zmiňovaného Světlíka přes ČEZ po těžaře ze Sokolovské uhelné. Ulčák se stýká s lidmi z velkých investičních skupin typu Penty, umí propojit různé zájmové skupiny.
Na trhu se objevily dokonce i spekulace o tom, že se o koupi ostravského Evrazu zajímá sám Ulčák jako investor. To je ale málo pravděpodobné. Ulčák se nyní společně se Sokolovskou uhelnou a velkoobchodníkem Petrem Pauknerem pokouší koupit teplárny v Kladně a Zlíně, navíc by rád převzal i podíl v samotné Sokolovské. „Jako investora ho teď zaměstnávají jiné projekty než ztrátové hutě,“ říká o něm jeden z jeho obchodních partnerů. Pokud se tedy Ulčák v prodeji angažuje, bude jeho role spíš zprostředkovatelská či poradní.
Podobně kolem Evrazu krouží Bail – muž, který tehdy ještě státní Vítkovice řídil od roku 2001, provedl je privatizací a nakonec vedl už Rusy kontrolovanou hutní část až do roku 2007. I on má dobré kontakty jak v Rusku, tak v tuzemské byznysové i politické špičce (to hlavně díky svému angažmá v dozorčích radách ČSA a Českých drah).
Zatímco Ulčák odmítl své aktivity pro Insider komentovat, Bail nepopírá, že se o Evraz zajímá: „Jsem v roli – řekněme – zprostředkovatele,“ tvrdí. Dodal, že ví hned o dvou zájemcích o koupi Evrazu. V jednom případě prý jde o zahraničního hráče, v druhém o českého investora se zahraniční účastí. Další detaily sdělit odmítá, není prý na ně zatím vhodná doba.
Světlík prý o koupi neuvažuje
Nelze vyloučit, že prostřednictvím Baila či Ulčáka testuje možnost koupě další ostravský hráč, pro něhož dává kontrola nad vítkovickou hutní částí smysl. Tím je majitel strojírenského holdingu Vítkovice Jan Světlík. Z dob, kdy strojírny i hutě tvořily jediný podnik, jsou obě části stále provázány, Světlíkovy Vítkovice poskytují Evrazu řadu služeb – dopravu, údržbářské práce či dodávku technického plynu. Odstávky provozu ocelárny, k nimž Evraz sahá v posledních letech čím dál častěji (naposled stál ocelárenský provoz v dubnu, předtím tři měsíce loni na podzim), Světlíka zlobí. Nedávno pohrozil, že pokud se Evraz nezaváže k dlouhodobému odběru plynu z jeho kyslíkárny, provoz s třiceti zaměstnanci prostě zavře – což by další chod ocelárny prakticky znemožnilo. K dohodě sice údajně došlo, zatím to ale ani Světlík, ani Evraz oficiálně nechtějí potvrdit.
Převzetí Evrazu by pro Světlíka sice mělo jistou logiku, jeho mluvčí Eva Kijonková ale podobný scénář vylučuje. „Skupina Vítkovice Machinery Group se o tuto koupi nezajímá. Rozvíjí zcela odlišný byznys a koupi huti – této ani jiné – nikdy nezvažovala. Vítkovice byly privatizovány až po oddělení hutní části a takto je od počátku stavěn i dlouhodobý rozvoj strojírenské části – bez huti a s rostoucím postavením ve vybraných segmentech strojírenské produkce,“ uvedla na dotaz Insideru.
Světlík má ostatně dost vlastních starostí. Jeho strojařské impérium sice krizí proplouvá bez větších otřesů, podle Kijonkové skupina loni zvýšila obrat i zisk (oproti 13miliardovým tržbám a 200milionovému zisku z roku 2011, loňské výsledky ještě nebyly zveřejněny), růst podle ní čeká i letos. Ostravskému strojařskému králi, který se těsně před vypuknutím krize pustil do obrovských investic, ovšem povážlivě roste zadluženost a musí být na výdaje mnohem opatrnější než dřív. Bude pro něj daleko jednodušší v případě potřeby osekat vlastní provozy navázané na Evraz než si vzít na bedra ztrátový podnik s více než 700 zaměstnanci a mizerným výhledem do budoucna.
Evraz: prodávat nemusíme
Rusové tvrdí, že ještě nejsou k odchodu z České republiky definitivně rozhodnuti. „Evraz není v pozici, že by musel prodávat za každou cenu,“ říká mluvčí Krišica.
Šéfové Evrazu slibují, že pokud ostravskou dceru neprodají, budou ji dál provozovat, minimálně do roku 2015, než jim vyprší smlouva na odběr surového železa z ArcelorMittalu. To ale neznamená, že tu budou skutečně nepřetržitě vyrábět. Přinejmenším letos je čeká další trápení bez šance na zisk. Několikatýdenní až několikaměsíční odstávky vítkovické ocelárny mohou pokračovat, což v Ostravě vadí čím dál víc. Kromě ArcelorMittalu či Světlíka odstavená ocelárna straší i těžaře z OKD, protože snížená produkce vysokých pecí ArcelorMittalu znamená menší poptávku po koksu a s tím i pokles odbytu jejich uhlí. Což v době pro veřejně obchodovaného majitele OKD – společnost NWR – historicky nejhorší od vstupu na burzu představuje vysoké riziko a přispívá to k pádu jeho akcií.
Je zřejmé, že pro Abramoviče a jeho společníky Alexandra Abramova, Alexandra Frolova a další ruské oligarchy nebyla akvizice Vítkovic úspěšným obchodem. Při privatizaci v roce 2005 zaplatili za Vítkovice 7,05 miliardy korun. Firma byla sice čerstvě oddlužená, v okamžiku převzetí měla na kontě 2,4 miliardy korun nerozděleného zisku z minula a jen v letech 2006 až 2008 vydělala dalších skoro pět miliard. Jenomže od roku 2009 je v minusu, její ztráta do loňska překročila 3,7 miliardy a letos se opět o něco prohloubí. Mateřská skupina musí už dlouho ostravskou dceru dotovat.
A tak, pokud vůbec Evraz najde kupce, bude prodejní cena minimální. Ostravskou firmu drtí kromě kolabujícího ocelářského trhu i vysoké ceny elektřiny. A k tomu všemu podnik bude muset – má-li pokračovat v provozu – investovat stovky milionů korun do odprášení své konvertorové ocelárny. Podle Silvie Součkové, šéfky odboru životního prostředí Moravskoslezského kraje, je povinen dokončit tuto už několikrát odkládanou investici do 11. září letošního roku.
Nehrozí, že pokud Evraz ocelárnu neprodá, raději ji zavře? Takový scénář šéfové popírají. Ostravský ředitel Dmitrij Ščuka i výkonný šéf mateřské skupiny Frolov opakovaně ujistili, že nenajdou-li kupce, zůstanou v Ostravě minimálně do roku 2015, kdy Evrazu vyprší kontrakt na odběr surového železa s ArcelorMittalem. Zavřít podnik s více než 700 vlastními zaměstnanci, na němž ovšem visí dalších až třikrát tolik navazujících pracovních míst u dodavatelských firem, si Rusové zřejmě netroufají. Jistě cítí, že by to notně pošramotilo už tak nepříliš lichotivou pověst ruského byznysu v Česku a mohlo by to celkově zkomplikovat ruskou obchodní expanzi u nás.
A tak je pravděpodobné, že nenajdou-li kupce, Rusové v Ostravě zůstanou i za cenu pokračujících ztrát. Podobně letos upustila od plánu vycouvat z Košic i americká US Steel, která se marně pokoušela najít kupce na svůj tamní hutní závod s 11 tisíci zaměstnanci. Za setrvání Američanů ovšem osobně intervenoval i premiér Robert Fico a jeho vláda přislíbila US Steel investiční pobídky, takže ocelářský obr nakonec slíbil zůstat na Slovensku alespoň dalších pět let. Podobné angažmá české vlády kvůli mnohem menší ostravské firmě se však určitě čekat nedá.
Zuzana Kubátová
