Praha - Americká špionážní družice, kterou se nepodařilo podřídit pozemní kontrole, se blíží k Zemi. Někdy v únoru nebo březnu vnikne do atmosféry. Zčásti tam shoří, ale některé její části dopadnou až na zemský povrch.
Čtěte původní článek:
Splašený satelit plný dat se řítí k Zemi. Neví se kam
Nikdo neví, kam trosky spadnou. A přesto se čeští novináři mohou obrátit na odborníka, který díky stálému sledování údajů a rozsáhlým znalostem dokáže vyhodnotit fakta. A to i v případě špionážního satelitu, o němž jeho majitelé prozrazují informací spíš míň než víc.
Nejvýše tři tuny
"První údaje, které přinesla tisková agentura Associated Press, byly chybné," říká Antonín Vítek, přední znalec kosmonautiky, který působí na Akademii věd v Praze, v jejíž rozsáhlé knihovně zaváděl počítače.
"Uvádělo se v nich, že satelit váží devět tun. To není možné. V prosinci 2006 jej vynesla do vesmíru raketa Delta II. A ta unese náklad jen o něco těžší než tři tuny. Tolik tedy může ten satelit nejvýš vážit. Včetně pohonných látek," zdůrazňuje.
Čínština není překážkou
Antonín Vítek na svých webových stránkách (podívejte se ZDE) mapuje umělá kosmická tělesa i astronauty. Využívá k tomu nejrůznější dostupné odborné informace v mnoha jazycích včetně čínštiny a japonštiny.
"U asijských jazyků využívám pro pochopení obsahu textu počítačové překladače. Ale taková základní slova, jako je třeba 'družice', samozřejmě znám," vysvětluje.
Družice padají stále
Současný padající špionážní satelit nevidí Antonín Vítek jako něco zcela výjimečného.
"Nepříjemný je pro americký úřad NRO, který má špionážní družice na starosti, určitě fakt, že s tímhle satelitem se od jeho vypuštění nikdy nepodařilo navázat kontakt. To představuje ztrátu stovek milionů dolarů, spousty času, a taky je to pro ně nepříjemné s ohledem na poškození prestiže," vypočítává.
Ovšem na Zemi stále dopadají kousky vysloužilých družic.
"Obvykle se navádějí tak, aby zanikly nad jižní částí Tichého oceánu," uvádí. "Většina satelitu se třením o vzduch v atmosféře rozpálí a vypaří. Jenom některé kompaktní části, které nestačily shořet, mohou dopadnout na Zemi. V oblasti jižního Pacifiku je minimální lodní a letecké doprava, takže riziko, že se někomu něco stane, je nepatrné."
Rozptyl na tisíce kilometrů
U americké špionážní družice však není jasné, kde přesně zanikne.
"Víme jenom, že to bude mezi 68. stupněm severní a 68. stupněm jižní šířky," konstatuje Antonín Vítek. Tedy teoreticky to může být i nad Evropu.
"Určitě nedopadne vcelku. Kousky, které neshoří v atmosféře, se mohou rozptýlit na ploše dlouhé pět tisíc kilometrů a široké dvě stě kilometrů."
Některé částečky mohou být nepostřehnutelné, jiné možná až dvacet kilogramů těžké.
Družice měla palivo, pravděpodobně jedovatý hydrazin nebo jeho sloučeniny. "Toho může být jen pár set kilogramů, které se zcela bezpečně rozptýlí v atmosféře," shrnuje Antonín Vítek.
A padající družici přirovnává k posledním stupňům raket, které také padají na Zemi. "Ročně máme nějakých šedesát startů. Stejně tolik zbytků raketových stupňů spadne na Zemi. A vidíte, tím se nikdo neznepokojuje," dodává.
Medaile za informace
Další ocenění
Medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhy o popularizaci vědy převzali také:
- Biolog Jan Krekule
- Miroslav Bobek, ředitel stanice Leonardo Českého rozhlasu
Seznámit se s nimi můžete na stránkách organizátorů zde.
Antonín Vítek se o své znalosti kosmonautiky ochotně dělí s novináři, včetně těch z Aktuálně.cz. Jako v tomto případě, kdy komentoval padající špionážní družici.
Je také autorem spousty článků v denících a časopisech určených pro běžné čtenáře. Často jej můžete vidět jako hosta na televizní obrazovce, slyšet v rozhlase. Podílel se na vzniku řady českých encyklopedií.
Těžko se tedy divit, že v úterý převzal z rukou předsedy Akademie věd Medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhy o popularizaci vědy. Zasloužil si ji.
