Automobily bez řidiče musí projet 60 mil (asi 100 kilometrů) městským provozem. Vítěz získá dva milióny dolarů.
To je základní požadavek soutěže, která se uskuteční 3. listopadu v zatím utajovaném místě západní části Spojených států. Vyhlásila ji americká vojenská výzkumná organizace DARPA.
A ta nijak netají svůj hlavní cíl: povzbudit vědecké týmy k rozvoji robotiky, ale současně se takto dostat k vojenským vozidlům, která mohou samostatně operovat v bojových situacích, aniž by přitom byly ohroženy životy posádky. Žádnou posádku by totiž vůbec nepotřebovala.
Minule se jezdilo pouští
DARPA pořádala už dvě podobně soutěže. Při nich však robotická vozidla projížděla "jen" pustými oblastmi Mohavské pouště na hranicích Kalifornie a Nevady.
Tehdy měly vozy bez řidiče projet 212 kilometrů v časovém limitu deseti hodin. Prvního ročníku se v roce 2004 účastnily týmy, které na start postavily patnáct vozidel. Nedojelo ani jedno.
O rok později stálo na startu třiadvacet vozů, z nichž dojelo pět, i když jedno z nich až po časovém limitu. Už to ukazuje, jak rychle se robotika vyvíjí.
Tehdejší trasa stoupala z údolí do kopců a klesala zpět, vedla přes vyschlé jezero, skrz tunely a ještě ji organizátoři zkomplikovali umělými překážkami.
Soutěžní vozidla měla ve své robotické paměti pouze základní údaje, odkud a kam se mají dostat. Všechno ostatní, jako je orientace, rozpoznávání překážek na trati a hledání možností, jak je objet, musel vyhodnotit a rozhodnout jejich autonomní počítačový program.
Vyhrál Stanley že Stanfordu
V roce 2005 vyhrál tým učitelů a studentů ze Stanfordovy univerzity, jejichž stroj zdolal trasu za šest hodin a 54 minuty.
Vozidlem nebylo žádné exotický vyhlížející monstrum, ale upravený sportovně-užitkový automobil Volkswagen Touareg s naftovým motorem, vybavený družicovým navigačním systémem GPS, čtyřmi laserovými měřiči vzdálenosti, radarem, třemi kamerami a sedmi počítačovými čipy Pentium, které rozhodovaly o veškerém pohybu vozidla a dávaly povely k otáčení kol, přidání rychlosti nebo k brzdění.
Konstruktéři auto pokřtili jménem Stanley.
Junior chce také zvítězit
A tým ze Stanfordu chce vyhrát i letošní novou verzi soutěže. Na výročním zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS) v San Francisku představil své nové vozidlo, které chce pustit do běžného provozu na ulicích.
Tentokrát jej pojmenovali Junior.
"Minule bylo úplně jedno, jestli překážkou před vozidlem byl balvan nebo křoví. Auto ji prostě objelo. Teď ale musí náš program mnohem přesněji rozeznávat, k čemu se auto blíží," vysvětloval rozdíly jeden z dvojice vedoucích týmu, stanfordský profesor počítačových věd Sebastian Thun.
Organizátoři sice i v pravidlech soutěže hovoří o tom, že robotická vozidla musí obstát v podmínkách městského provozu, dá se však čekat, že ten nebude skutečný, ale jen simulovaný. I tak však závodní stroje budou muset projíždět ulicemi mezi jinými soutěžícími vozidly a auty simulujícími ostatní dopravu.
Robotické vozy musí projet do určeného místa, objíždět při tom případné překážky, dodržovat dopravní předpisy včetně řazení se do správných odbočovacích pruhů a podobně.
Komu dát přednost?
"Tentokrát nám nestačí jen reagovat na statickou situaci v krajině. Musíme do řídícího programu zapracovat i prvky předvídání dalšího vývoje," připomněl druhý vedoucí vývojového týmu Mike Montemerlo, výzkumník ze stanfordské Laboratoře umělé inteligence. "Ve městě se okolo našeho vozidla budou hýbat další auta. Program musí vyhodnotit jejich pohyby, vyhnout se případné srážce a k tomu zvážit, kdo má přednost na křižovatce."
Tady je dobré zmínit, že na neoznačených amerických křižovatkách neplatí jednoduchá přednost zprava, jak ji známe u nás. Vozidla v USA projíždějí v tom pořadí, jak které přijede. Musí tedy dát přednost tomu, kdo přijel dřív.
Nynějším stanfordským soutěžním vozidlem je upravený kombík Volkswagen Passat. Na úpravách se podíleli také konstruktéři z amerických laboratoří Volkswagenu.
Vozidlo je vybaveno laserovým vyhledávačem, který se točí kolem své osy a mapuje okolí. K tomu dostává řídicí systém údaje ze šesti videokamer sledujících dění ve všech směrech. Další laserové měřiče jsou v náraznících, doplněné ještě malým radarem. Samozřejmostí je družicová navigace GPS.
Počítačový hardware Juniora je čtyřikrát silnější, než bylo vybavení jeho předchůdce Stanleyho.
Zkoušky naostro začnou v březnu. V listopadu se pak ukáže, jestli tým ze Stanfordu obhájí v těžké konkurenci vývoje umělé inteligence své prvenství.
