Praha - Českou astronomickou fotografií měsíce října se stal snímek nazvaný Pohled do živého srdce galaxie M 31, pořízený Kamilem Hornochem, Peterem Kušnirákem a Pavlem Cagašem. Titul mu přiznala porota soutěže vyhlášené Českou astronomickou společností.
Kdesi daleko ve vesmíru, astronomicky však téměř za humny, ve vzdálenosti necelých tří miliónů světelných let, leží očima slabě viditelný mlhavý obláček obří galaxie M 31. Známe ji též prostě jako galaxii v Andromedě, nebo již archaicky mlhovinu v Andromedě.
"To je pojmenování ještě z dob, kdy se nevědělo, že tato a jiné 'mlhoviny' nejsou mlhovinami, ale hvězdnými ostrovy s miliardami hvězd spolu s plynnými i prachovými mračny," vysvětluje Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici, který je členem poroty této soutěže.
Devět nov v jediném obraze
Dnes se ještě tato galaxie ztrácí v jiskření stovek hvězd na nebeské báni, avšak za necelé čtyři miliardy let se nám pohled na nebe úplně změní. Galaxie v Andromedě se k nám přibližuje rychlostí 200 km/s, a tak se naši vzdálení potomci místo na nám známou oblohu budou dívat na rozervané cáry mezihvězdného plynu, nově vznikající masivní hvězdy a vybuchující supernovy vzájemně se prostupujících galaktických obrů.
Už nyní se můžeme díky autorskému kolektivu Kamila Hornocha, Petera Kušniráka a Pavla Cagaše podívat na malou ukázku.
Na prvním snímku kompozice vidíme neupravený pohled do jádra tohoto obřího hvězdného ostrova s temnými i emisními mlhovinami, hvězdami a hvězdokupami, pořízený profesionálním pětašedesáticentimetrovým zrcadlovým dalekohledem ondřejovské observatoře Astronomického ústavu Akademie věd. Sice zde nenajdeme žádnou supernovu z popisovaného katastrofického scénáře budoucnosti, zato na druhém, numericky upraveném snímku nalezneme celkem devět nov, vybuchnuvších od března do srpna tohoto roku.
| Na galaxii M 31 se podívejte také zde: Krásná, ale kanibalská galaxie se stala snímkem měsíce |
Černobílá barvitě vypovídá
Tento unikátní obrázek nám však ukazuje ještě jednu zajímavou věc. Vědecké snímky nebývají vždy na pohled krásné, barevné a oku lahodící. Naopak, často jsou pouze černobílé, navíc snímány přes různé filtry a tedy ukazující oblohu v poněkud "nepravých" barvách. Jindy zachycují pouze malý a zdánlivě nezajímavý výřez jinak velmi atraktivní oblasti nebe. Většinou jsou však nabity informacemi, již snímací technikou předpřipravenými ke zpracování.
Tak je to i s tímto snímkem. Ten byl složen z celkem 81 individuálních obrázků pořízených během tří nocí za účelem fotometrického zpracování. Právě proto byl použit červený filtr, vymezující přesně definovanou část zachyceného světla, které nakonec dopadne na čip kamery. Tím je zajištěna srovnatelnost takto získaných jasností nov nejen s vlastními předchozími i následnými měřeními, ale je tak možno jejich jas srovnávat s daty pořízenými kdekoliv na světě.
Tak přináší tento obrázek další střípek do rozsáhlé mozaiky našeho vědění o vesmíru a hlavně o stále ještě trochu tajemném světě vybuchujících hvězd. O světě studovaném již před více než dvěma tisíci lety Hiparchem, později Keplerem a Tychonem Brahe a později i mnoha dalšími. V poslední době se k nim připojují i mladí čeští astronomové. Se svými unikátními úlovky se i prostřednictvím České astrofotografie měsíce podělí i s ostatními zájemci o dění na obloze.
