Korektuře se Hana Fořtíková věnovala už během studií bohemistiky a zápal pro tuto profesi ji neopustil dodnes. Podle svých slov má na své práci nejraději pocit, že může něco vylepšit a podílet se na zajímavém obsahu. "Také u práce zdravě ventiluji své sklony k perfekcionismu," dodává.
V čem redaktoři z Aktuálně.cz nejčastěji chybují?
Poslední dobou mě překvapuje, kolik lidí špatně píše slovesa vést a vézt. Další klasická chyba je používání "rádoby korektního" tvaru dokáží. Pro slovesa vzoru mazat jsou v současné češtině neutrální koncovky ‑u a ‑ou. Koncovky -i, -í (dokáži, dokáží) jsou považovány za knižní a zastaralé. Správně je tedy dokážu, dokážou. Na denním pořádku jsou také překlepy a občas narazím na nějakou tu neshodu podmětu s přísudkem.
Nejvíc chyb však podle mě nevzniká kvůli neznalosti pravopisu, ale opakovaným přepisováním a laděním textu. Pak zůstanou některá slova ve špatných pádech, opakují se a tak podobně. Občas se ale najde perla, která se mi vryje do paměti. Na Všeobecnou zdravotní posilovnu, ternosaxofonistu nebo krveprvolití asi nikdy nezapomenu.
Máte nějakého oblíbeného autora?
Mám ráda upřímné a zemité fotbalové komentáře Petra Švancary ze sportovní rubriky a taky mě baví, když Jakub Šafránek píše o velehorách. Jeho články si nikdy nenechám ujít. Americký týden Daniela Anýže rovněž patří k mým oblíbeným rubrikám a samozřejmě čtu všechny komentáře Davida Klimeše.
V práci denně načtete desítky článků. Máte energii na to, sledovat zprávy i po konci směny?
Ne, nemám. A někdy bych nejraději nevěděla ani to, o čem jsem v práci bohužel číst musela. Na jaře jsem u každého druhého článku o Ukrajině brečela. Neumím číst tak profesionálně, aby špatné zprávy neovlivnily moji psychiku. Někdy je to náročné.
Co tedy děláte, když se chcete od práce odreagovat?
Chodím se psem po lese a jsem členem komunitního chovu slepic. Na Aktuálně o nás dokonce vznikl článek. Snažím se být také hodně venku s dětmi, a když je čas, tak ráda šiju.
Jak řešíte okamžik, kdy narazíte na "komplikované slovo"?
Základním pracovním nástrojem korektora je pochybnost. Kdo ztratí před češtinou pokoru a myslí, že už vše ví, je jako korektor ztracen. Tedy čtu ve slovníku, pátrám na internetu, ověřuji a radím se s kolegy.
Stačí člověku pouze znalost jazyka, aby z něj byl dobrý korektor?
Nestačí. Člověk musí přetrénovat mozek, který má sám od sebe tendenci vidět slova ve správném tvaru, tak jak je zná, tak jak mají být. Musíte se tedy trochu přeškolit a překonat tu přirozenou "tendenci k dobrému tvaru".
Nosíte s sebou do práce slovník češtiny?
V práci je slovníků dost, netřeba nosit vlastní. Když pracuji z domova, velmi postrádám frazeologické slovníky a taky slovník geografických názvů. Naštěstí velmi nápomocná je online Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Vybavujete si nějakou chybu, kterou novináři opakují a vám vyloženě "leze na nervy"?
Nemám ráda spojení typu nositelka kontaktních čoček, majitelka hustých vlasů a jim podobné. Takže u upravování textů redaktorů z rubriky Žena.cz často trpím.
Šíří se podle vás v médiích nějaký nesprávný pravopisný jev?
Nechápu, proč mají některá média tendenci psát Twitter, Telegram a Facebook s malými písmeny.
Pamatujete si na nějaký text, který pro vás bylo v poslední době náročné upravit?
V jednom "horolezeckém" článku nás potrápilo slovo Šerpa. Šerpa s velkým Š označuje příslušníka nepálského etnika, šerpa s malým š zase povolání - nosič. V Himálaji tedy může být šerpa Šerpa, v Alpách pak šerpa Čech, nebo třeba Rakušan. Správný zápis tak záleží na mimojazykové realitě. A tu bychom mohli v korektorně rozseknout jedině v případě, že bychom na té expedici s tím daným Šerpou/šerpou byli osobně.
