Peking - Na závislosti je v Číně pohlíženo jako na osobní slabost a podle toho je tam také s narkomany a alkoholiky zacházeno.

Někteří lékaři v říši středu se snaží pacienty vyléčit za každou cenu a závislosti je zbavují operací mozkového centra zodpovědného za slast, kterou vyvolává požití omamných látek. Například opiátů nebo alkoholu.

Nejde přímo o řezání skalpelem nebo laserem, ale o spalování vytipovaných buněk žárem. Invazivní zákrok má ale řadu vedlejších účinků.

Pacienti přicházejí o emoce. Ztrácejí touhy i schopnost prožívat radost.

"Předpokládáme, že je tato část mozku (nucleus accumbens) zodpovědná za všechny druhy motivací. Její poškození může úplně zničit lidskou bytost," cituje americký týdeník Times šéfa kliniky pro studium závislostí Pensylvánské univerzity Davia Lindena.

Ten podobný postup nazval "hroznou chybou". "Taková léčba pacienta téměř jistě učiní neschopným prožívat jakékoliv potěšení. Nejen to ze zneužívání drog," vysvětluj Linden.

Stejného názoru je i další oslovený odborník, profesor neurologie z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru Charles O´Brien.

Ministerstvo operace zakázalo, ale uděluje výjimky

Čínské ministerstvo sice v roce 2004 takovou "léčbu" po kritice západních médií zakázalo, pro potřeby výzkumu ale udělilo výjimku. Výzkumným účelem operace se ale může ohánět prakticky jakýkoliv neurochirurg.

Zmiňovanými zásahy do mozku přitom Číňané neléčí jen závislosti, ale také psychické poruchy, jako jsou schizofrenie, deprese nebo epilepsie. Podle deníku The Wall Street Journal existují důkazy o nejméně tisícovce takových operací. Ročně zákrok prodělají nejméně dvě desítky lidí.

Krom toho, že jsou zákroky na mozku, které mění osobnost, eticky přinejmenším sporné, je tu ještě jeden aspekt. Úspěšnost je ve srovnání s rizikem velice nízká.

Vyplývá to z publikovaných výsledků čínských experimentů. Tamní lékaři je totiž uveřejňují v odborných magazínech, včetně těch západních. V jedné ze studií její autor Ku-tung Kao tvrdí, že "jde o přiměřenou metodu k zmírnění psychické závislosti na opiátech".

Vzápětí ale připouští, že až v 60 procentech případů se vyskytly "vedlejší účinky", včetně problémů s pamětí (v 21 %) a ztráty motivace (v 18 % případů). Třiapadesát procent operovaných se navíc do pěti let k užívání opiátů vrátilo. U standardní léčby závislosti je udávána úspěšnost 30 až 40 procent.

Čínská praxe má ale třeba ve Spojených státech i své zastánce. Například Johna Adlera, emeritního profesora z University ve Stanfordu. Ten se na zmiňovaných vědeckých studiích podílí (sám ale operace neprovádí) a spatřuje v nich přínos.

"Z výsledků se můžeme hodně naučit. Mám strach z vysokých rizik a uznávám legitimitu etického pohledu na věc, ale to neznamená, že bychom před takovými věcmi měli strkat hlavu do písku," tvrdí.