Navigace je dnes běžnou součástí aut, nebo se dá za pár tisícikorun dokoupit. Na začátku osmdesátých let ale byla ještě vzdálenou budoucností. Když v srpnu roku 1981 představila Honda první komerčně dodávaný navigační systém pro řidiče, způsobila poprask. Nejen zajímavou technologií navádění, ale i cenou.
Z dnešního pohledu působí technologie prvního navigačního systémů až směšně složitě, je ale potřeba si uvědomit, že před šestatřiceti lety byl systém GPS využívající satelity na oběžné dráze ještě v plenkách a sloužil primárně vojenským účelům. Navigace Hondy tak místo něj použila gyroskop umístěný v komoře naplněné plynem.
Gyroskop byl schopen zaznamenávat pohyb i rotaci, tedy když auto zrychlovalo, brzdilo nebo zatáčelo. Navigační systém získával informace o rychlosti a ujeté vzdálenosti - opět mechanicky pomocí speciálního převodu.
Dnes se ale vůbec nejbláznivěji jeví to, jak se zařízení ovládalo. Řidič měl k dispozici desky se sadou map na průhledné fólii. Ty pak vložil do přístroje tak, aby svítící tečka na monitoru odpovídala jeho startovní pozici. Jak se auto hýbalo, pohybovala se i tečka po mapě a nechávala za sebou ještě světelnou stopu naznačující, kudy auto už projelo. Mapu bylo možné posouvat a po delší době nutné vyměnit za další díl.
Gyroskopická navigace nazvaná Electro Gyro-Cator byla volitelnou výbavou pro velké modely japonské automobilky, konkrétně Honda Accord a Honda Vigor. Jejímu rozšíření ovšem bránila extrémně vysoká cena 300 tisíc jenů, což v té době bylo 2750 dolarů. Takový příplatek se rovnal zhruba čtvrtině ceny vozu. I proto se víc nerozšířila a v nabídce vydržela pouhý rok. Nyní je vystavena v muzeu Hondy v japonském Motegi.
Na videu si můžete prohlédnout, jak navigace fungovala a jak se obsluhovala.