"Nepatří vlastně nikam. Byli jsme s ní na pár veteránských srazech, ale tam nám řekli, že je to přece nová motorka, co tam dělá a že ji tam nechtějí. Na výstavách upravených motorek ale vypadá jako chudý příbuzný, protože se tváří jako téměř sériový, a tedy obyčejný stroj," popisuje svoje poslední velké dílo Petr Burian, kterému kamarádi neřeknou jinak než Kenny.
Léta se věnuje servisu, úpravám a především lakování starých československých motocyklů. Od Nového roku chce už "jenom" lakovat a věnovat se opravě historického mlýna, který před lety zakoupil.
Jeden z jeho posledních projektů je tato Jawa 350 Pérák z Indie, kterou s partou přátel a kamarádů upravil tak, aby působila jako motorka Jawa z 50. let, tedy dnes už legendární Jawa 250 či 350 Pérák. A tuto originální Jawu, která vznikla v jediném kuse a zřejmě tak i zůstane, pojmenoval Jawa PéráCZECH.
"Když na přelomu 2021 a 2022 Jawa začala v Česku prodávat nový model z Indie, Péráka, celkem se mi líbil, ale říkal jsem si: Škoda, že to nenapadlo lidi v týnecké továrně. I když se Indové designu chopili skvěle, cítil jsem potřebu to trochu počeštit," popisuje Kenny, jak se zrodil nápad na jeho stroj.
"Někde na sítích jsem napsal, že kdyby se udělal pořádně, tedy nalakoval načerveno, protože indický Pérák je černý, že by mu to slušelo. A ozval se náš kamarád, že si Péráka koupil a rád by si ho nechal předělat," pokračuje v příběhu.
Z původního pouhého přelakování se ale zrodil nápad na důkladnější úpravu. "Scházeli jsme se u kamaráda Oldy, kde jsme motorku začali rozebírat a řešili jsme, jaký díl vyhodíme a nahradíme něčím, co se k legendárnímu Péráku z padesátých let hodí mnohem víc," popisuje hlavní myšlenku Kenny.
V duchu původních strojů to chtělo minimálně nachromovat nádrž a přelakovat motor do stříbřenky. Indické výfuky měly nahradit "rybiny", řídítka měla dostat ten správný ohyb, blatníky vyměnit za původní a samozřejmě osadit nosičem.
"V Jawě jsme díky Jirkovi Kraftovi sehnali na díly torzo modelu 300 CL, který jsme chtěli původně využít na díly. Po jednom sezení jsme ale usoudili, že to byl krok vedle, protože se z toho dá použít pro naše účely jen část," popisuje začátky projektu Kenny.
Původně se měly vyměnit i nové kastlíky za dobové z Péráka, ale protože se v nich ukrývá elektronika, airbox a další součástky a prochází jimi kyvná vidlice, musely zůstat originální.
Kenny ale zakytoval prolisy a vymyslel fintu, kdy se do podivného patvaru indického kastlíku ručně namalovala zlatá linka jako z původního Péráku, čímž dostane ikonický tvar a pozorovatel si na první pohled nevšimne nataženého původního kastlíku.
"Po testovacím zhotovení jsem usoudil, že to funguje dobře, ale pořád tam máme moc místa, tak jsme tam přidali ještě ručně malovaný nápis PéráCZECH a bylo vymalováno. Doslova," směje se lakýrník.
Blatníky jsou replikové, ale v provedení, které se montovalo na originálního Peráka. Jen zadní blatník bylo potřeba o pár centimetrů rozšířit. Má i nosič v původním duchu stroje. Vzpěry se upravily k potřebám držáků motorky a díly překvapivě sedly.
"Se světlometem jsme bojovali. Originál Pérák má jiný, ale bylo by složité takový vyrobit, i když jsme to taky zkoušeli. Na to posloužila jedna havarovaná maska darem od kamaráda. Po mnoha hodinách vymýšlení a pasování jsme tuhle myšlenku opustili. Nakonec jsme museli použít původní indickou masku, ale upravila se tak, aby se sympaticky zakulatila, originální maska je moc ostře řezaná a nehodila se tam," uvažuje Kenny.
Bez chromované nádrže by to nebylo ono, proto se indický díl nejprve stáhl z barvy. "Zajímavostí je, že na strojích CL je chrom na nádrži 'stříkaný', nikoliv galvanický, a proto zblízka nepůsobí nic moc. Proto jsem si dal právě na tomto detailu, který je vždy vidět na první pohled, hodně záležet," pokračuje.
"Chrom nám zajistil skvělý kamarád Libor Matoušek ze Zlína. Do nádrže vyřezal díru a držáky vyrobil další kamarád Dan Zelenka z Brna. Je to tak vymakaný, že jsme oholili původní indickou spínačku a tu jsme 'oblíkli' do původní československé. Tak se povedlo, že se dobová spínačka startuje moderním klíčkem. Blbost, ale potěší," má radost hlavní autor stroje.
Jednoduché to nebylo ani se sedlem. Indické je moc bachraté, sedlo z původního Péráka, které na zkoušku rovněž na Jawu namontovali, prý působilo jako "chudý příbuzný".
"Napadlo mě, že na Jawa 175 Speciál má sedadlo, které je ta 'správná lopata'. Je větší, a když ho necháme potáhnout tmavou surovou kůží jako na původním Péráku, tak to bude pecka. A byla," říká Kenny.
Na motorce jsou i upravená řídítka, aby měla ikonický ohyb jako původní Pérák. "Koupili se trubku a nechali ji nahrubo ohnout, ale furt to nebylo ono. Tak řídítka Olda naplnil pískem, zašpuntoval, vzal 'švajc' a já jsem začal ohýbat, dokud to nebylo ono. Za to jsme od fanoušků na Facebooku sklidili kritiku, ale řídítka jsou ohnutá plus minus dva milimetry stejně. Kdo o tom neví, nevšimne si. Naopak když si člověk sedne za tyhle řídítka, mezi nohama má spínačku, tak posaz je skvělej a připadáte si opravdu jako na Péráku," podotýká Kenny.
S technikou stroje, tedy podvozkem, odpružením nebo motorem se nic nedělalo, a to hlavně proto, aby vše bylo legální a stroj nepřišel o homologaci nebo zbytečně nedráždil techniky na STK. Žádná z úprav nezměnila vlastnosti ani rozměry stroje.
"Všechny změny byly konzultovány s Jirkou Kraftem z Jawy. Ten sice říkal, že jsme magoři, samozřejmě v dobrém, ale úpravy a finální vzhled nám posvětil," říká Kenny.
Celkem úpravy včetně vývoje vyšly zhruba na čtvrt milionu korun. Kenny s kamarádem Oldou měli v plánu vyrobit limitovanou edici 20 strojů. "Zájem byl, už jsme měli deset předobjednávek, ale nakonec jsme se s partou shodli, že bude nejlepší, když vznikne jen jeden tento jediný. Máme oba práce nad hlavu i tak a tohle by byla práce pro další dva mechaniky," směje se lakýrník, který žije v mlýně v Hradčanech na Prostějovsku, kde každoročně pořádá také několik motosrazů.
Tým projektu Jawa PéráCZECH
Kenny připomíná tým lidí, kteří přispěli k realizaci a úspěšnému dokončení projektu.
Olda Dohnal - hlavní mechanik, plánovač, Pavel Škrkoň - majitel a investor, Dan Zelenka - klempířské práce a instalace spínačky, Libor Matoušek - chromované části, Michal a Honza Dohnalovi - pomocní mechanici, Štěpán Krejčiřík - příprava a lakování motoru, Hynek Tejkal - příprava a leštění hliníku, Vašek Petit Malý - výroba hliníkových částí, Adam Kment a Peter Prekop - mechanické práce, Tomáš Jirčík - čalounické práce, Pavel Babušík - výroba polotovarů blatníků, Robin Srnec - klempířské práce, blatníky, pasování, Jirka Kraft - dodání dílů, psychická podpora, Petr Zich - klempířské práce, Jana Trnová - nejlepší kafe a buchty na světe, psychická podpora, Miroslav Tesař - výroba kolen, kolektiv Dobos - tryskání stroje, Motodíly Vorlová - chromování rozety, Zdeněk Fernety Peterka - linkování a nápisy, loga nádrže, Martin Hadrávek - výfuky, Adam Krejčiřík - výroba plakety s číslem 001, Vladislav Aladin Holešovský - vzpěry k blatníkům, Aleš Matějka - dodání dílů a psychická podpora, Kamil Kurpiel - výroba plechu sedadla, kolektiv Autolaky Hrubý - namíchání barev
S "Péráčkem" ale párkrát vyrazili na různé srazy a Kenny vypráví: "Je to legrační, občas někdo přijde a říká, že přesně tuhle motorku měl a hádá se s námi, že tomu nerozumíme. Když pak opáčíme, že je to nový stroj z roku 2022 vyrobený v Indii a upravený v České republice, tak se buď otočí a jde pryč, nebo stojí s otevřenou pusou."
Také často přijde dotaz, za kolik je na prodej. "Když řeknu, že na prodej není, tak se lidi diví, proč ho vystavujeme a proč jsme ho vůbec vyrobili," říká Kenny a dodává: "A tak jim vždycky řeknu, že jsme chtěli a mohli to udělat. Není to přece ten nejlepší důvod?"
Pak ale zvážní a pokračuje: "Tenhle projekt má pro mě ale úplně jinačí hloubku a smysl, než se může jevit běžnému divákovi. Pro mě je to úprava slušného indického základu za pomoci českých řemeslníků, kteří většinou z rovného plechu nebo trubky za pár měsíců vymysleli a následně vyrobili takto unikátní stroj. Nejsme jen levnou montovnou v srdci Evropy, ale jsme pořád národ plný šikovných lidí."
