„Trump nebude z Česka zrovna nadšený.“ Summit NATO není jen Pavel a Babiš, připomíná analytik

Zatímco v Česku se ohledně summitu NATO v turecké Ankaře skloňuje hlavně souboj prezidenta a premiéra, téma velkého setkání je žhavé i v jiných částech aliance. Důvodem jsou peníze a USA. Země na východním křídle dávají na obranu kolem pěti procent HDP, což je alianční závazek a číslo, na které slyší Donald Trump. I tak je ovšem otázkou, zda ohrožené země mohou počítat s americkou podporou.

To, jestli pojede, nebo nepojede do Ankary s českou vládou i prezident, nakonec určilo předběžné opatření Ústavního soudu. Odpověď na jednu otázku tak máme, co ale čekat od zbytku summitu NATO, na němž se v úterý a ve středu na turecké horké půdě setkají zástupci všech 32 členských států a několik zástupců nečlenských států (např. Ukrajina) či Evropské unie?

„Cílem je ukázat hmatatelný pokrok ve třech klíčových oblastech a doufejme, že se tak podaří vyhnout jakémukoli transatlantickému sporu nebo hádce mezi Donaldem Trumpem a ostatními spojenci,“ říká Tony Lawrence, britský bezpečnostní analytik z estonského Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost (ICDS) v Tallinnu.

Základní myšlenkou je podle něj soustředit se na praktické otázky a přesvědčit Američany, že se jejich přání silnější Evropy v rámci NATO naplňuje. Řešit se budou hlavně výdaje na obranu, obranné kapacity a Ukrajina.

Pět procent na obranu není problém

Přestože v Česku současná vláda na summit přijede s tím, že patří mezi tři země (spolu se Slovinskem a Albánií), které nezvládly splnit ani metu dvou procent HDP na obranu – a dá se očekávat, že tím Donalda Trumpa moc nepotěší, východní křídlo NATO sousedící s Ruskem se snaží dodržovat dokonce závazek pěti procent.

Je to pro ně důležité především kvůli vlastní bezpečnosti. V době neustálých ruských výhrůžek by se rády vyhnuly „ukrajinskému scénáři“, a pokud už by se na ně jejich velký východní soused rozhodl zaútočit, chtějí, aby ho toto rozhodnutí pořádně zabolelo.

Hodně peněz má „uplatit“ Donalda Trumpa

Ve zmíněných zemích drží Američané relativně početné vojenské jednotky, podle údajů amerického Kongresu a NATO bylo v roce 2024 přibližně tisíc vojáků v Litvě a kolem 600 v Estonsku a Lotyšsku. A plnit alianční závazky je pro pobaltské země důležité i kvůli tomu, že chtějí, aby tam vojáci z USA zůstali.

Přesto si kvůli nevyzpytatelnému Donaldu Trumpovi nemohou být jisti. „Spojené státy utrácejí za NATO a jeho obranu zdaleka více peněz než kterákoli jiná země, aniž by z toho měly jakýkoli prospěch,“ napsal Trump ve čtvrtek na sociálních sítích. A je tak očividné, že ani plnění slíbených závazků jim pro udržení amerického přátelství nemusí pro jeho přízeň stačit.

Podle analytika nevládní organizace GLOBSEC Filipa Nerada se budou zmíněné státy snažit ukázat, že nejsou černými pasažéry, a naopak budou Spojené státy přesvědčovat, aby region neopustily – a dokonce svou vojenskou přítomnost ještě posílily. A v tom sází také na diplomatické úsilí šéfa NATO Marka Rutteho, který to, jak známo, „s Trumpem umí“.

„Mluví se o tom, že by se předsunuté jednotky přeměnily v plnohodnotné brigády, aby tam západní spojenci rotovali patrioty a další síly protivzdušné obrany, které ty země zatím nemají nebo je mají ve velmi omezené míře,“ popisuje Nerad, který dříve působil mimo jiné jako evropský zpravodaj Českého rozhlasu.

„Myslím, že Donald Trump nebude z České republiky a těch dalších dvou zemí (které mají nízké výdaje na obranu) zrovna nadšený. Mohl by být ale spokojený s tím, že Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Polsko, Litva a další země už plní pětiprocentní cíl,“ přidává se k tomu Lawrence, ovšem dodává, že je opravdu těžké odhadnout, zda se to povede.

Neshoda na Blízkém východě

Dalším možným zdrojem neshody je podle Lawrence Írán, protože Američanům stále leží v žaludku, že Evropané podle nich nesplnili svou spojeneckou povinnost podporovat je v jejich zahraničněpolitických prioritách.

„Nepochybně si na to budou stěžovat i na summitu. Summit se k Íránu bude muset vyjádřit. Pravděpodobně to nebude nic zvlášť vzrušujícího ani dramatického,“ myslí si.

Přežije východní křídlo bez Američanů?

Kromě zmíněných amerických jednotek jsou na východním křídle také další alianční formace. Reportér Aktuálně.cz během své jarní návštěvy cvičení Spring Storm 2026 (Jarní bouře) sledoval například britské či francouzské vojáky. Ti se jen pár kilometrů od ruských hranic učí bojovat v reálných podmínkách – třeba s využitím dronů, které současné bojiště na Ukrajině de facto ovládly.

Francouzští vojáci cvičí kousek od ruských hranic. Pracují s drony. Voru, 14. května 2026. | Video: Jaroslav Synčák

Proto se i zmíněný analytik Lawrence domnívá, že bez Američanů by na východním křídle NATO nenastala žádná katastrofa.

„Jsou (američtí vojáci) důležití, protože jejich přítomnost zavazuje USA k zajištění naší bezpečnosti. A poskytují silnější odstrašující účinek než možná jiné evropské síly,“ uznává. Jedním dechem ale upozorňuje na to, že situace se mění a je jasné, že Amerika už není tak ochotná být součástí evropských bezpečnostních ujednání.

„Evropa dělá, co může, aby tento nedostatek či ztrátu amerického zájmu kompenzovala. Už samotný proces zbrojení, odhodlání a soudržnost, s jakou Evropa zbrojí, by měly vysílat odstrašující signály všem našim protivníkům,“ chválí postup evropských států. Vyhráno ale není, podotýká.

Jaderné odstrašení

Z americké strany přicházejí do Evropy poměrně často smíšené signály. Jednou Trump mluví o Evropanech jako o přátelích, podruhé je označuje jako slabé. Pak zase mluví o odchodu vojsk a jindy naopak zaznívají slova o rozšíření jaderného odstrašení na kontinentu. V Evropě mají americké jaderné zbraně Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Turecko.

Toho se hned jak Polsko, tak pobaltské země chytly: bývalý polský prezident Andrzej Duda už v březnu 2025 veřejně vyzval USA, aby rozmístily jaderné zbraně v Polsku, a řekl, že „by bylo bezpečnější, kdyby tato zbraň už byla tady“.

Na začátku letošního roku pak například estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna prohlásil, že nejsevernější pobaltská země by nebyla proti rozmístění spojeneckých jaderných zbraní na svém území, pokud by to NATO považovalo za nutné.

A v posledních dnech jsou slyšet stejná slova i z Litvy. Nově jmenovaný litevský premiér Mindaugas Sinkevičius zmínil, že by chtěl zrušit zákaz jejich rozmístění, který mají Litevci v ústavě. Prezident Gitanas Nausėda jen o pár dní později – ve čtvrtek – oznámil, že se nejvyšší političtí představitelé země shodli na nutnosti článek ústavy zrušit.

A na páteční tiskové konferenci po setkání baltských představitelů s německým kancléřem Friedrichem Merzem Nausėda uvedl, že cílem jeho země je využít všech možností k odstrašení Ruska včetně možného odstrašení jaderného. Merz vyjádřil pro kroky Litvy pochopení.

„Cílem takového kroku by bylo posílit důvěryhodnost amerického rozšířeného jaderného odstrašení v alianci. Diskusi zároveň ovlivňují i francouzské úvahy o větším zapojení vlastních jaderných kapacit do evropské bezpečnosti,“ vysvětluje Lawrence a dodává, že třeba Estonci nehovoří přímo o rozmístění jaderných zbraní, ale pouze o ochotě Estonska hostit letouny schopné nést jadernou výzbroj.

Zároveň ovšem zdůraznil, že jde zatím pouze o předběžné úvahy a velmi citlivé téma. „S rostoucí rolí evropských spojenců v NATO bude stále důležitější debata o důvěryhodnosti amerického jaderného deštníku a o tom, jakou roli by Evropa měla sehrát při posilování vlastního odstrašení,“ uzavírá analytik.