Ztuhlá Evropa sedí v Trumpově pasti. To, co by ji mělo děsit, nosí uvnitř sebe

Evropská unie společně s Velkou Británií zaujaly vůči Spojeným státům reflexivně a důsledně podřízený postoj. Podle prestižního časopisu Foreign Affairs jde ale o cestu směřující k sebedestrukci silné Evropy.

Odporovat americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi by bylo pro evropské zájmy kontraproduktivní, zní ze starého kontinentu od zastánců smířlivé politiky. Obávají se totiž, že USA upustí od pomoci Ukrajině, která se brání ruské agresi. A strachují se také, že by kvůli neshodám se Spojenými státy mohlo dojít k rozpoutání totální transatlantické obchodní války.

Evropští lídři tak Trumpovým požadavkům ohledně obrany neodporují, čínský styl „oko za oko“ v obchodních jednáních nenásledují, neupozorňují na autokratické tendence vládce Bílého domu. Tím, že Evropa ustoupila Trumpovi v těchto otázkách, ale fakticky podpořila krajně pravicové síly, které chtějí EU slabou.

„Strategie vůči Trumpovi představuje sebezničující past. Unie musí přestat s poklonkováním, musí si vybudovat větší suverenitu. Jen tak zneškodní politické síly, které ji vyhlodávají zevnitř,“ tvrdí v nejnovějším vydání Foreign Affairs Matthias Matthijs a Nathalie Tocciová z Univerzity Johna Hopkinse.

Podvolení se v otázce výdajů na obranu smysl dává, protože válka na Ukrajině ohrožuje bezpečnost Evropy. Trump jí tak nyní dovoluje nakupovat zbraně pro napadenou zemi, rozšířil sankce na ruské ropné společnosti a nevystoupil z NATO. Autoři to ale přikládají spíše neústupnosti kremelského vládce Vladimira Putina jednat o klidu zbraní než evropské diplomacii.

EU byla připravená, dohodla ale horší podmínky

„Neschopnost Evropy vytvořit si svou obranu přímo souvisí s nacionalistickým nadšením, jež se kontinentem v posledních pěti letech přehnalo. Jakmile krajně pravicové politické strany získaly na síle, jejich agenda utlumila projekt evropské integrace,“ myslí si Matthijs a Tocciová.

Pokud jsou Evropané v porovnání obou armád lehké váhy, mohou se pyšnit tím, že jsou ekonomickými giganty. „Díky velikosti jednotného trhu Evropské unie a centralizaci mezinárodní obchodní politiky v Evropské komisi byla EU v době, kdy Trump rozpoutal obchodní válku, téměř stejně dobře jako Čína připravena na tvrdé vyjednávání,“ píše Foreign Affairs.

Namísto podniknutí této kolektivní akce ale strávili evropští lídři měsíce debatami a vzájemným podkopáváním. Teprve koncem července 2025, po měsících paralýzy, přijal Brusel americká cla ve výši 15 procent na většinu exportu EU – o pět procentních bodů více, než kolik vyjednala Británie.

„Evropa, která přijímá transatlantické ekonomické vydírání jako fakt, je Evropou, která umožňuje erozi své tržní síly a zároveň posiluje extrémní pravici. Evropská podřízenost nejenže činí Trumpa silným, ale také zbavuje evropskou integraci jejího původního smyslu,“ hodnotí list.

„Pokud Británie dokáže po brexitu z Trumpa vymoci lepší obchodní dohodu, mnozí se budou právem ptát, proč stojí za to zůstávat v Bruselu,“ píše americký magazín.

Unie podle něj musí podniknout kroky, které by snížily její závislost na Spojených státech a obnovily její akceschopnost a autonomii.

„Strategická autonomie vyžaduje schopnost říci ne, jednat nezávisle a udržovat soudržnost. Pak může Evropa vyváznout z transatlantických turbulencí jako jednotnější a respektovanější aktér… Usmiřování bylo sebezničující,“ dodávají autoři, jejichž článek vyšel před obnoveným Trumpovým požadavkem na Grónsko, které je dánským autonomním územím.

Spor o Grónsko | Video: Reuters