Zemi trápí obří problém s paneláky. Našlo se ale řešení, jak můžou přežít

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

V moldavských městech stojí tisíce panelových domů, které dávno překročily plánovanou životnost a dál zatěžují obyvatele i energetiku země. Jedna opravená devítipatrovka v metropoli Kišiněvě ale ukazuje, jak může změna topení, financování i správy domu otevřít cestu k rozsáhlejší modernizaci.

Od našeho zpravodaje v Moldavsku - Počet paneláků, kterým se v ruštině říká „многоэтажки“ (domy s mnoha patry - pozn. red.), v celém bývalém socialistickém bloku je těžké odhadnout.

Podle některých dat více než 35 let po rozpadu Sovětského svazu stále stojí 1 až 1,5 milionu budov se zhruba 50 až 60 milionů bytů, ve kterých v dobách největšího rozmachu žilo 120 až 150 milionů lidí. Zatímco v některých zemích v nich žilo 20 až 40 procent populace, v průmyslových městech to bylo klidně přes 70 procent.

Když přijedete do Kišiněva, jejich panoramatu se snad kromě samotného centra nezbavíte. Masová výstavba těchto domů byla přímou reakcí na největší krizové období v moderních dějinách bydlení v letech po druhé světové válce. Životnost panelových domů přitom byla stanovena maximálně na 50 až 70 let a tisíce domů „přesluhují“, případně potřebují aspoň zásadní modernizaci.

Odpoutání od sovětského dědictví

Modernizace jednoho takového domu se nedávno odehrála kousek od centra moldavské metropole. Na první pohled vypadá jako stovky dalších panelových domů rozesetých po Kišiněvě. Devítipatrová budova postavená na konci 70. let nese všechny známky stárnoucí sovětské architektury.

Tento dům ovšem patří k malému procentu těch, kterým se podařilo - aspoň částečně - odpoutat od dědictví už 35 let neexistujícího hegemona východní polokoule a naznačit tak cestu pro další podobné případy.

Před vstupem do domu na okraji moldavské metropole stojí předsedkyně společenství vlastníků Světlana Iacubová spolu s Veronikou Herțaovou, ředitelkou organizace Green City Lab. Právě jejich spolupráce stála u projektu, který změnil způsob vytápění budovy a otevřel cestu k rozsáhlejší rekonstrukci.

„Příběh byl dlouhý a komplikovaný,“ vzpomíná Herțaová. Dům byl původně součástí většího sdružení několika vchodů. Vztahy mezi obyvateli a tehdejším vedením však byly napjaté a jakékoli změny narážely na odpor.

Nakonec se Světlana rozhodla převzít odpovědnost a založit samostatné společenství vlastníků. Právě tento krok se stal předpokladem pro získání podpory na modernizaci.

První projekt se zaměřil na vytápění. Pro člověka zvenčí může jít o technický detail, v Moldavsku však představuje jednu z největších výzev bytového fondu. Ve velkých městech, především v Kišiněvě a Bălți, stále funguje systém centrálního zásobování teplem, jehož kořeny sahají do sovětské éry.

Teplo vyrobené v centrální teplárně putuje na velké vzdálenosti potrubím až k jednotlivým domům. Už během cesty však ztrácí část své energie. „A my jsme až na konci, hodně daleko od teplárny,“ vysvětlují ženy.

Vertikální versus horizontální

Ještě větší problém pak představují rozvody tepla po domě fungující vertikálně.

„Představte si devítipatrový dům. Teplo přichází do nejvyššího patra a postupně klesá dolů. V devátém patře je vedro a lidé otevírají okna. V osmém také. V sedmém je to ještě snesitelné. A v prvním nebo druhém patře lidé mrznou,“ popisuje Herța. „Přitom všichni platí stejné účty,“ kroutí hlavou.

Nový horizontální systém funguje jinak. Budova má ve sklepě předávací stanici tepla (ta funguje jako výměník - pozn. red.), každý byt má vlastní měřiče a obyvatelé si mohou regulovat spotřebu sami. „Když jeden pokoj nepoužívám, stáhnu topení. Když mám malé děti, přitopím jim. A platím jen to, co skutečně spotřebuji,“ vysvětluje Herța.

Energetická účinnost se stává strategickým tématem

„Když se podíváme na čísla, největším spotřebitelem energie v Moldavsku jsou domácnosti. Spotřebují asi polovinu veškeré energie v zemi,“ říká Herțaová s tím, že ještě výraznější je situace na venkově. „Devadesát tři procent domů na vesnicích stále topí kamny,“ upozorňuje.

„Na podzim jdeme do lesa pro dřevo, v zimě topíme a stejně je ráno zima. A v létě pak hledáme, kam se schovat před horkem,“ podotýká Iacubová.

Cesta k modernizaci domu však nebyla jednoduchá. „Více než polovina domů v Kišiněvě je stále spravována bývalými ŽEKy (zkratka z Bytově-provozní kancelář - pozn. red.),“ vysvětluje Herțaová. „Lidé byli zvyklí jít za státem a prosit o opravu střechy nebo výtahu. Dnes musí převzít odpovědnost sami,“ dodává.

V realitě to zažila i Iacubová, která si dodnes vybavuje nekonečné schůze vlastníků i spory s tehdejším vedením. „Jednou se mu nelíbila čárka, podruhé tečka. Pořád něco,“ vzpomíná na bývalého předsedu sdružení, který podle ní blokoval podpis potřebných dokumentů. Situace nakonec dospěla tak daleko, že hrozilo zrušení celého projektu.

„Svolala jsem všechny lidi a řekla jim: Kvůli jednomu člověku přijdeme o takovou příležitost?“ vypráví. „Nakonec jsme ho prosili, ať to podepíše. Říkali jsme mu, že odsud neodejde, dokud ten podpis nebude,“ směje se a poznamenává, že jej přitom lidé nazývali nepěknými výrazy.

Světlana Iacub a Veronica Herta v Kišiněvě, 30. července 2026.

Jeden ze starších panelových domů v centru Kišiněva.

Světlana Iacub a Veronica Herta před nově opraveným panelovým domem v Kišiněvě. 30. července 2026.

Zobrazit
6 fotografií

Rozvojové zahraniční programy

Právě proto se energetické úspory staly jednou z priorit moldavských i mezinárodních rozvojových programů. Green City Lab začal s podporou Programu OSN pro rozvoj (UNDP) realizovat pilotní projekty, které měly ukázat, že investice do modernizace bytových domů mohou fungovat i v podmínkách Moldavska.

Úspěch několika prvních projektů se později promítl do vzniku státního Fondu energetické účinnosti pro rezidenční sektor. Ten dnes financuje většinu nákladů na modernizační práce. Obyvatelé hradí pouze menší část investice, zatímco zbytek pokrývá veřejná podpora a mezinárodní partneři.

„Fond hradí sedmdesát procent nákladů. Obyvatelé platí třicet procent,“ říká Herțaová. „A právě tady mají obrovskou příležitost také samosprávy. Mohly by pomoci s částí spoluúčasti a zároveň motivovat lidi k zakládání společenství vlastníků.“

Ani peníze ale neřeší všechny problémy. Často je nejtěžší přesvědčit samotné obyvatele. „Většina lidí tady má přes šedesát let. Když slyší, že bude potřeba odsunout skříň nebo vyvrtat pár děr do zdi, hned mají strach,“ míní Iacubová.

Podobnou zkušenost zažila i Veronika Herțaová při jiném projektu. „Pamatuji si skupinu babiček, které šly za ředitelem teplárenské společnosti a vysvětlovaly mu, že sovětské vytápění je nejlepší a nemá se na něj sahat,“ směje se.

Nakonec se však změna podařila. Ve sklepě dnes funguje nová předávací stanice tepla, byty mají vlastní regulaci a obyvatelé připravují další etapu rekonstrukce.

„Doufáme, že jednou opravíme celý blok domů,“ říká Iacubová a dívá se na sousední paneláky. „Když lidé vidí, že to funguje, chtějí to také. Jen to někdy trvá déle, než bychom si přáli.“

Energetická bezpečnost

Moldavsko v posledních letech prochází zásadní proměnou své energetické bezpečnosti. Země byla dlouhodobě silně závislá na ruských dodávkách plynu a elektřiny z elektrárny Kučurgan v separatistickém Podněstří, která historicky pokrývala velkou část moldavské spotřeby.

Po ruské invazi na Ukrajinu a přerušení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu se Kišiněv začal rychle odpojovat od ruských zdrojů a hledat alternativy – především přes Rumunsko, Ukrajinu a evropský trh. Moldavsko dnes stále zůstává závislé na dovozu energie, ale zároveň výrazně posílilo svou odolnost díky propojení s evropskou elektrickou sítí a budování vlastních kapacit.

Jedním z nejviditelnějších znaků této změny je rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, především solární energie. Ještě v roce 2020 mělo Moldavsko jen desítky megawattů instalovaných obnovitelných kapacit, zatímco v roce 2025 už jejich výkon přesáhl 900 megawattů.

Největší podíl tvoří fotovoltaika – solární elektrárny představují zhruba tři čtvrtiny nových obnovitelných kapacit. Výrazně přibylo také takzvaných prosumerů, tedy domácností a firem, které si instalují vlastní panely a přebytečnou elektřinu dodávají zpět do sítě. Solární boom je podporovaný nejen státními programy, ale i snahou domácností snížit účty za elektřinu a získat větší nezávislost na nestabilních dodavatelích.

Přechod na zelenější energetiku ale zároveň přináší nové výzvy. Solární panely vyrábějí nejvíce elektřiny přes den, zatímco nejvyšší spotřeba domácností přichází často ráno a večer, takže Moldavsko potřebuje posílit přenosovou síť, vybudovat kapacity pro ukládání energie a zajistit stabilní zdroje pro chvíle, kdy obnovitelné zdroje nestačí.

Navíc se zbavilo závislosti na jedné velmoci a nahradilo to závislostí na další: solární elektrárny nahrazující ruský plyn totiž používají součástky z Číny.

„Všechny střídače mají v sobě digitalizovaný software a jsou trvale připojené na servery v Číně. To může být problém i v Evropě nebo u nás. Pokud se podíváte na zprávu NÚKIBu z loňského podzimu, před vzdálenou správou v Číně varuje,“ upozornila v rozhovoru pro Aktuálně.cz odbornice na energetickou bezpečnost Erika Langerová.