Tři a půl roku terorizují Rusové ukrajinské vojáky strašlivou zbraní, proti níž není obrany – klouzavou bombou (KAB). Podle výpovědí obránců má ničivé důsledky a stojí za celou řadou ruských úspěchů na frontě. Nyní se karta obrací. Ukrajinské stíhačky MiG-29 poprvé zaútočily na ruské pozice pomocí naváděných klouzavých pum ukrajinské výroby.
„Ničeho se vojáci nebojí víc než KAB a dronů. Na KAB je strašné to, že na rozdíl od dronů se proti nim nemůžeš aktivně bránit. Můžeš se leda tak schovat a doufat, že cílem je někdo jiný. Jediná výhoda KAB je v tom, že smrt obvykle přichází rychle.“ Tak popsal účinky klouzavých bomb pro Aktuálně.cz český dobrovolník Petr Židek, autor našeho Ukrajinského deníku.
KAB (Korektiruemaja Aviacionnaja Bomba – řízená letecká bomba) je obyčejná stará sovětská letecká puma, kterých má Moskva ve skladech statisíce. Rusové na ně namontovali křídla a jednoduchý satelitní naváděcí systém. Ruským letounům to umožní vypustit ji v bezpečné vzdálenosti cca 70 kilometrů před frontou, tedy mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany. Bomba pak „doklouže“ až na cíl.
Ruský KAB sice není tak přesný jako západní chytrá munice, ale kvalitu vynahrazují Rusové kvantitou. Efekt je přitom devastující. Zásah takovou bombou spolehlivě vymaže z mapy celý bytový dům nebo železobetonový podzemní kryt.
Pro srovnání: klasický dělostřelecký granát nese zhruba sedm až deset kilo výbušniny. Nejběžnější KAB (postavený na bombě FAB-500) v sobě nese 300 kilogramů výbušniny. A ty nejtěžší verze (FAB-3000) obsahují bezmála 1,4 tuny výbušniny.
Masové použití KAB stálo za pádem Avdijivky v únoru 2024, za ruským průlomem směrem na Pokrovsk i za obsazením Časiv Jaru. Na rozdíl od dělostřeleckého granátu, před kterým se schováte v hlubokém krytu, půltunová bomba zničí i podzemní betonový bunkr.
Ukrajinci dostali ze Západu chytré bomby (americké JDAM a SDB a francouzské AASM), ale bylo jich málo (řádově stovky) a technici museli složitě řešit, jak západní digitální zbraně namontovat na staré sovětské stíhačky. Ukrajinci s pomocí západních inženýrů vyvinuli speciální závěsníky, do kterých zabudovali západní elektroniku a baterii. Pilot v kokpitu pak ovládal bombu jednoduše přes běžný komerční tablet, do kterého mechanici na zemi předem nahráli souřadnice cílů.
Kyjev proto začal vyvíjet vlastní KAB, aby využil své zásoby starých sovětských pum. Záběry z testování prototypu nové naváděné bomby zavěšené pod letounem Su-24M zveřejnili Ukrajinci poprvé v roce 2024. Základem je – stejně jako u Rusů – stará sovětská letecká bomba. Na tuto starou litinovou pumu namontovali ukrajinští inženýři aerodynamický kryt, rozevírací křídla, raketový motor a elektronický naváděcí mozek ovládající kormidelní křidélka.
Zatímco Rusové vsadili na množství a co nejnižší cenu, Ukrajinci museli kvůli nedostatku letadel zvolit chytřejší přístup a dát přednost kvalitě na úkor kvantity. Ruský KAB je „kluzák“ bez jakéhokoliv pohonu. Pilot v letounu musí bombu vypustit z výšky 10 až 12 kilometrů, aby mohla klouzavým letem zasáhnout relativně vzdálený cíl.
Ovšem Ukrajinci k pumě připevnili raketový urychlovač, piloti tak mohou letět v extrémně nízké výšce, těsně před odhozem letadlo prudce zvednou, „vyhodí“ ji vzhůru. Poté se zapálí raketový motor, který vynese pumu do potřebné výšky, z níž doletí k cíli. Ukrajinská letadla jsou tak ve větším bezpečí před protivzdušnou obranou protivníka.
Ukrajinci také sázejí na lepší kvalitu zpracování a čistší aerodynamický design, aby puma kladla minimální odpor vzduchu. To je klíčové pro menší stíhačky jako MiG-29, kterými disponují (Rusové používají větší a silnější stroje).
Mohlo by vás zajímat: Čtyři dny pod zemí. Ruští vojáci popsali misi, ze které nebylo návratu
Sdílet
